Nežné vlny

Pohoda za každou cenu. 1) Vidím 41letého režiséra (zde i scénáristu) Jiřího Vejdělka, jak stojí nad beztvarou hromádkou, zuřivě do ní kope a řve: Budeš pohodovej, budeš pohodovej! Nešťastný film se choulí u jeho nohou a povzlykává, protože víc pohody prostě nedá. 2) Na začátku avízované odhalení tajemství sametové revoluce mě fakt pobavilo. Snad mu mohl autor věnovat více, než jednu či dvě minuty filmu. (22.07.2014)

První láska je ta nejkrásnější a na ni se nezapomíná. Člověk se k ní po létech v myšlenkách rád vracívá. Příjemný film pro deštivé letní odpoledne. Hynek Čermák byl jako cholerický tatínek výborný. Chtěla bych, aby byl více obsazovaný do filmů. Díky té paruce jsem ho nemohla hned poznat. Jan Budař si určitě roli pošťáka užíval. Takové figurky mu jdou. (14.07.2014)

Začíná to zajímavě, nenudí to a Jiří Vejdělek dokazuje, že když se čerpá z vlastních zkušeností, námět za to obvykle stojí. Něžné vlny se odehrávají v několika časových rovinách, přičemž ta první je kratší a vtipnější. Jakmile na scénu přijde 18letý Vojta, film ztrácí tempo a závěr už spíše působí trapně než, že by nějak smysluplně měnil historii (scéna na náměstí 89´). Obsazení je sympatické (pokud se povznesete nad tím, že se mezi seriály a filmy mění stále ti samí herci) a největší plus druhé části je jednoznačně Vojta Dick (ačkoli nemusim zpěváky, co se míchaj do herectví) a sexy Lucie Šteflová, která ještě má co předvést do budoucna. PS : Rrrrr...60% (19.08.2014)

Podivný mišmaš nejrůznějších scén(ek) naroubovaných na nepříliš zajímavou hlavní dějovou linku, zhruba takové jsou Něžné vlny. Z oficiálního textu distributora, který vidíte i tady, to možná tak nevypadá, ale vezměte si, že k odjezdu spolužačky do vysněné Paříže dojde někdy v poslední čtvrtině filmu (pokud tedy vůbec), a logicky se musíte zeptat: "Co se tam tedy děje tu hodinu a půl?" No, leccos. Největší chyba je, že mám nejspíš úplně jiný smysl pro humor než Jiří Vejdělek. On totiž kromě režírování opět napsal i scénář, zčásti ho založil na vlastních vzpomínkách, zčásti popustil uzdu fantazii, a jsem si jistý, že jemu všechny ty historky připadají k popukání vtipné. Jak přijímací zkoušky na konzervatoř a tenisový loket, tak to, co předchází rvačce v promítací kabině, i vytrestání udavače a další. Jenže mně ne. Já za nejlepší momenty považuji většinu scén cholerického otce (perfektně zahraného přesným Hynkem Čermákem) a pak pár chvil vlídného doktora Jana Hartla a krásné maminky Táni Pahuofové (i když ta se mi líbila především na pohled, co si budeme povídat). Zbytek, který se opírá o hlavní postavu zahranou neuvěřitelně nesympatickým člověkem (a je jedno, jestli starším nebo mladším, oba dva hoši si jsou ve své nesympatičnosti velice podobní), je hrozný. Na jeden dobrý vtip (ve filmu jsou asi čtyři) připadá deset špatných, postavy se objevují a zase mizí bez jakéhokoliv smyslu (sborovna)... Ano, vypadá to dobře (ona kamera Vladimíra Smutného je krásná vždy), řada scén má díky zručné režii švih a není to tak neskonale blbé jako Muži v naději, nicméně bych pana Vejdělka prosil, ať už si scénáře raději nepíše. (18.12.2013)

Hynek Čermák s vlasama. To je jednoznačně nejvýraznější prvek filmu, nepamatuji si, kdy naposledy jsem viděla Hynka Čermáka s vlasama. Škoda, že film samotný už tak výrazný není a je z něj cítit snaha napodobit Pelíšky nebo třeba Pupendo. Není tu jediná věc, kvůli které film sledovat znovu. Ani kvůli docela dobrému obsazení. Na druhou stranu jak jsem českou tvorbou posledních let většinou spíše zhnusena, zde jsem byla mile překvapena, že jsem neměla potřebu vypínat zvuk či přepínat na jiný kanál. Za to hvězdička navíc. P.S.: Všimli jste si, že Vojtovi rodiče vlastně nezestárli během těch časových skoků ani o den? 6/10 (19.11.2018)