Nežné vlny

Za Vicu a Vojtu, protože jinak jsou Něžné vlny přehlídkou ztraceného času, neb snaha zachytit sladkobolné patetično skrz naskrz druhou polovinou 20. století zde prostě čpí na kilometry daleko a činí z filmu pouhý videoklip k Vojtově songu. Nejen že děj je mizerný, ale i herci jsou tragičtí (kromě zmíněných za zmínku stojí ještě i Táňa Pauhofová, která se snaží hrát, seč jí síly stačí, ale díky mizernému scénaři a provedení - vždyť ona za těch dvacet let vůbec nezestárne! - je to pořád málo). Něžné vlny jsou plné klišé (nepohodlní živlové jsou odklizeni na venkov), laciného humoru (scény ze sametové revoluce... karafiáty a svíčky, "Nechte mě projít"...) a celé je to prostě takové pohádkově barevné a podbízivé a... Jo, vlastně jako většina současných českých snímků. (22.07.2014)

Příjemná letní komedie, která přesně vystihuje to, co Jirka Vejdělek točí. Jen u téhle jsem měl trošku problém s tím vydržet u ní až do konce filmu. On totiž není zase tak dlouhý a chvílemi jsem se u něj div ne uzíval. Není to ani výbornou režií, ani příjemnými hereckými výkony a už vůbec to není prostředím. Prostě to tenhle film v sobě má. Zaujme, neurazí, ale nenadchne. (21.07.2014)

Masturbační fantazie Jiřího Vejdělka, díl šestý. Jeho bezkonfliktní menzelovské kýčaření je tentokrát urážlivější tím, že idylické bezčasí dělá z normalizace. Její zpřítomňování se omezuje na ostalgické fetiše typu branné výchovy, modré teplákovky a červených spartakiádních trenýrek. Počasí je permanentně slunečné, primárním zájmem hrdinů je uspokojení tělesných potřeb (trápí je jen hormony a rodiče), špatné je to, co brání v individuální spokojenosti (přesně tak vyznívá otcova apatie po zákazu vycestovat) a konflikty vznikají z malicherností, jako je nevěra, a nemají dopad na existenční situaci postav. ___ „Zplebejštění“ normalizační reality je tak důsledné (a tak varovně podobné deintelektualizovaným světům tehdejších komedií), že i studium výtvarného umění musí být převedeno na pubertální čumendu a hra na piano na prostředek k balení holek. ___ Malost a spokojená zaprděnost v duchu „hlavně, že se máme rádi“ dostává přednost před ambicióznějšími životními cíli a monstrózní podoby nabývá během závěrečného přepsání listopadu 89‘. Ze sporného úseku našich dějin se tím definitivně stává objekt jednorozměrného výsměchu na úrovni televizní estrády (do stejné kategorie spadá nepatřičný gag s radioaktivními houbami). Inu, nevíš si s normalizací rady, nepřemýšlej a hloupě se jí vysměj. Epizodka na Národní třídě, k níž by měl celý film – trochu dle modelu HIMYM – po celou dobu směřovat, působí jako násilně přilepený epilog. Řetězec volně propojených epizodek by klidně mohl skončit tím, že se z otce stane poslední československý prezident. Mělo by to srovnatelně zanedbatelnou souvislost s předcházejícími 90 minutami. ___ Jako na tolika jiných současných českých filmech, také na tomto lze zkoumat, jak to vypadá, když selže dramaturgie (resp., když žádná dramaturgie není): ze scén nic nevyplývá, nejsou dále nikam rozvíjeny, postavy se nesmyslně objevují a mizí (i když film na začátku naznačuje, že bude mít jednoho hlavního vypravěče) a jejich proměny jsou nárazové a neodůvodněné (protagonista se zbaví strachu z vody zřejmě jen pro to, že film už musí skončit). U jediné potenciálně zdařilé scény, která nemá diváky za idioty a nezůstává na povrchu, si pak nejsem jistý, zda byla skutečně zamýšlena jako metafora toho, že dění zasluhující pozornost se v roce 89‘ přeneslo z promítacího plátna, na které všichni tupě hleděli, do promítací kabiny. I pokud to takhle bylo myšleno, na jeden film je jedna podařená scéna zatraceně málo. 20% Zajímavé komentáře: Vančura, pakobylka, Sdoom (30.01.2019)

Zatím největší české zklamání tohoto roku, až by se mi chtělo napsat, že je to zatím největší česká sračka. Zcela evidentní snaha natočit film, který na diváka dýchne neopakovatelnou atmosférou. Výsledek je bohužel takový, že film žádnou atmosféru nemá. Nemá ani děj, lépe řečeno má děj zmatečný a nudný, do něhož vstupují zbytečné nebo trapné postavy v podání Budaře, Kopty, Hartla nebo Dyka. Takže, co z toho zůstává a co si asi odnesu? Je to přehlídka pěkných českých/slovenských/maďarských rusovlásek, které jsou nyní v kurzu. (30.07.2014)

Skvělý, naprosto skvělý Čermák, táhnoucí film v každém momentu, kdy se objevil na obrazovce. Hlavně kvůli němu musím zvednout hodnocení. Právě humorná složka se docela povedla, to samé bohužel moc o romantické stránce tak úplně říct nejde, ale nevadí. Pokud film beru jako komedii, tak i se svými hluchými místy pobavil. "Nechte mě projít, přece ta nepůjdu s holýma rukama." A co říct na závěr?... no, asi že zrzky jsou zrzky, co si budem povídat. (17.11.2018)