Briliantová ruka

Nechal jsem se navnadit - v Rusku vyhlášená nejlepší komedie století, osmdesát miliónů diváků v kinech, slibný, byť neoriginální námět, říkal jsem si, nebude to špatný. Ale buď jsem nebyl správně naladěnej nebo je špatně něco jinýho, ale mnoho jsem se nebavil. Ano, usmál jsem se u hlášky: "Tady nejste v Londýně, tady není přítelem člověka pes, tady je nejlepším přítelem člověka domovní správa.", zaujal mě i nevšedně použitý simultánní překlad v jedné z úvodních scén, kdy minutový výlev nasranosti překladatelka završila lakonickým "Drž hubu":-) Nakonec musím uznat i to, že sovětská kinematografie mi není příliš blízká a nedokážu asi správně ohodnotit herce, které jsem viděl poprvé. Ovšem je-li toto nejlepší komedie století... (09.10.2011)

Spočiatku sa zdalo, že by to mohla byť perfektná zábava, minimálne prvá polhodinka ma presvedčila. Potom ale akoby všetko, čo som videl, zapadalo do zábavy, ktorá už desaťročiami akoby prestala byť vtipná a zostala ustrnutá vo svojej dobe. Opilecké móresy a najmä spevácke vsuvky ma vôbec nezaujali. Film má ale našťastie spád a ide o príjemnú oddychovku na víkendové popoludnie v telke. (06.12.2019)

Dva moji milí ruští herci, které zrovna nemusím v jednom filmu - z Nikulina se mi zvedal žaludek už v Podařených kvítkách a Mironov s modrou maskarou taky nepatří mezi můj top (ale s líčením je na tom líp než Člověk obojživelník). Co si počít? Jasně, je to krásný ruský boršč, kde jsou ingredience známé, značně provařené a ozkoušené ... ale furt to má dobrou chuť (kosti propagandy vytáhnout ven, aby neuvízly v krku). "Voloďo, máš mě rád?" "Ano." "Tak já tě kousnu." "Si kousni." "..." "Hej, lidi na nás koukají." O jednu láhev vodky lepší než Neuvěřitelná dobrodružství Italů v Rusku. A o pár lahví (ehm, sudíček) horší než Ivan Vasiljevič mění povolání (a všechny filmy o Šurikovi) - stále Gajdaj, ďyť známe se. (18.01.2009)

Jeden z vůbec nejpopulárnějších sovětských filmů, který jen v kinech Sovětského svazu vidělo více než 70 milionů diváků. Když se podíváte na Wikipedii najdete zde spoustu zlidovělých hlášek, interpretaci protisovětských poselství filmu a písní (výborná Песня про зайцев). Podobné popularitě se v Rusku těší i novější film Джентльмены удачи, který má i podobnou zápletku a bohužel i podobně ztrácí na zážitku, pokud nerozumíte rusky a jste odkázani jen na titulky. Myslím, že Бриллиантовая рука je ještě víc závislá na kontextu doby, spousta vtipů vychází z cesty do zahraničí a dobové sovětské reality (alkoholismus, vtip s Kolymou, „naši lidé nejezdí do pekárny taxíkem“, „domovní důvěrník, nejlepší přítel člověka“ a další), které nám už dnes tolik neříkají. (10.07.2009)

Bláznivá komédia na francúzsko-sovietsky spôsob, ktorá občas nemá hlavu ani pätu. Ale to asi k tomuto žánru patrí, takže to nie je výčitka. Skôr som mal problém v tom, že to až také zábavné nebolo. Najviac ma asi dostalo to rozdelenie na dve časti, ktoré bolo originálne, ale úplne zbytočné. –––– Když někdo příliš mnoho ví, tak nêkdy příliš brzo umře. –––– Já si myslím, že člověku se má věřit jenom v krajním případě! (01.12.2019)