Oblomov
Neskolko dnej iz žizni I. I. Oblomova
Oblomov
Obsahy(2)
Oblomov žije v svojom petrohradskom byte sám, iba so sluhom Zacharom a jeho manželkou, ktorá u neho pracuje ako kuchárka. Je nerozhodný, váhavý, pochybuje o zmysle akéhokoľvek konania a tak väčšinu dňa strávi spánkom, či snením o svojom detstve. Pravým opakom pasívneho Oblomova je energický Štolc, jeden z mála ľudí, s ktorými sa Oblomov stýka. Jedného dňa mu Štolc predstaví krásnu Oľgu... (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (71)
Váham, či nedať tomuto vynikajúcemu filmovému dielu maximum, ale nemôžem. Pasivita a nedôvtipnosť Oblomova ma tak nudila a rozčuľovala, že som mala chuť ním zatriasť aby sa prebudil a žil! Pasivitu chápem, a pripisujem ju výchove bez systému, ale prečo mal také nízke sebavedomie, to je pre mňa záhadou. Ale mužské jednanie je pre ženy dosť často záhadné a nepochopiteľné (platí to aj opačne, samozrejme:-)) Veľmi silné**** ()
Oblomov patří mezi moje nejoblíbenější zářezy ruského realismu, takže jsem byl na adaptaci samozřejmě zvědavý a nemůžu se ubránit srovnání. Film je velmi poetický, což o Gončarovovi neplatí. Ale to beru jen na okraj, ne jako výtku. Jako výtku beru, že dělá přesně to, čemu se román snažil vyhnout - pro hrdinův stav hledá vnější omluvu, hledá nějaký důvod, čím by ho vykreslil jako nedobrovolného vězně své lenosti. Kdežto v předloze bylo zásadní, že konečná zodpovědnost leží na něm - že má příležitosti se posunout, ale nedokáže to udělat, a že důvody, co ho k tomu vedou, nejsou dost silné, aby byly omluvou... (Kritická část se věnuje společnosti, která mu to umožňuje, přičemž tenhle prvek je ve filmu překvapivě slabý.) Čtu si gudaulinův komentář, že mu chybí hlubší analýza Oblomovova chování, která by ho asi nějak ospravedlnila nebo alespoň vysvětlila jako člověka. Za mě je chyba přesně opačná - film vyvolává dojem, že takové důvody hledá a že existují, i když smysl celého Oblomova spočívá právě v tom, že tomu tak není. To je podle mě úplně zásadní sdělení předlohy a to, že ho Michalkov nahrazuje tradičním pohledem hrdiny, kterého nevratně narušila výchova (dětství Oblomova je v předloze věnován zlomek prostoru oproti filmu a nevtírá se do celého děje jako nucené flashbacky, ale jedna ucelená kapitola), je zásadní posun k horšímu a plytšímu. Plus ten návodný a polopatický voiceover, který sděluje, co rozhodně mělo (a z části i je, takže duplikace) sděleno obrazem... Celkově je Oblomov samozřejěmě dostačující ilustrací románu, ale rozhodně měl na víc jak pro samotnou předlohu, tak v rámci samotné filmovosti. ()
V čem vlastně spočívá ta oblomovština? To není jen lenost nebo nerozhodnost či nuda....nužno padumáť... Oblomov i jeho sluha Zachar opravdu dojímají. Dala bych i plný počet, ale film na mě působil dost rozklíženě. Také bych nepotřebovala orámování snímku scénami z dětství a nečekaná změna v tempu, kdy po dlouhých pohledech na dno hrnku náhle vypravěč vypoví, co proběhne v dalších generacích, mě také nepotěšila. ()
nejméně vhodná volba filmu ke sledování ve stavu vysoké únavy a spánkové deprivace. těžká únava a rezignace sálají už ze samotného filmu, ačkoliv jsou převážně jiného druhu - jde o hlubokou životní melancholii, jaká snadno bují v citlivých duších žijících bez lásky, ideu života jako mrákotného stínu, který zůstává člověku coby památka na něco minulého, zpola zapomenutého, možná nikdy docela nepřítomného. časté a náhlé, ničím neuvozené retrospektivní odskoky mohou budit zdání nadbytečných přerušení, zatímco právě v nich dospívá film ke svému naplnění. v nich a v křehkých momentech, které spolu Ilja Iljič s Olgou sdílejí. /// literární vstupy vypravěče usilují o odstup a objektivní vnímání postav a jejich počínání, zatímco "šmátravá" kamera Pavla Lebeševa a extatická hudba Eduarda Artěmjeva působí zároveň v opačném směru - čistě filmovou metodou přibližují postavy divákům citově a intimně. zejména práce s barvou, velikostí záběru, jeho zasvětlením a snivé jízdy kamery - tolik typické pro Michalkovovy filmy - pomáhají ilustrovat citový život Gončarovova (ne?)hrdinského Oblomova a dodávají na hloubce přemýšlivým dialogům, střetům hodnot a reflexi jistých sklonů jistých lidí... anebo snad člověka jako takového. ()
Mamánci a lenoši všeho druhu mohou zajásat, v Oblomovovi naleznou ještě vyšší level všech svých nectností a tím pádem i omluvu pro svoji životní pasivitu. Je smutné i dojemné zároveň dívat se na životní trosku, která 12 let prospí na gauči, převracejíc se ze strany na stranu. Oleg Tabakov hraje sice tradičně na vysoké úrovni, ale přece jen ve věku 44 let mi na Oblomova, kterému je jen mírně přes 30, připadal poněkud přestárlý. Na to, abych dal více než 3*, trpí Oblomov tradiční sovětskou (ruskou) nemocí, tedy neochotou stříhat. Je to rozvláčné, se zbytečnými flashbacky do dětství, které narušují už tak pomalý tok vyprávění. Román jsem nečetl a u filmového zpracování mi chyběla hlubší analýza, z čeho vychází Oblomovův životní postoj. Odhaduji, že Gončarov chtěl obžalovat zároveň i politický systém v Rusku, který určitě k aktivnímu životnímu projevu příliš nevybízel, a nejspíš chtěl i zkritizovat sociální rozvrstvení Ruska. Pokud jste majitelem 350 lidských "duší", máte příjem zaručený a nestimuluje to ke snaze uživit se sám. Za vidění určitě Michalkovův film stojí, je ale nutné obrnit se trpělivostí a přistoupit ke sledování filmu řádně odpočatý. Celkový dojem: 60 %. ()
Reklama