Oblomov
Neskolko dnej iz žizni I. I. Oblomova
Oblomov
Obsahy(2)
Oblomov žije v svojom petrohradskom byte sám, iba so sluhom Zacharom a jeho manželkou, ktorá u neho pracuje ako kuchárka. Je nerozhodný, váhavý, pochybuje o zmysle akéhokoľvek konania a tak väčšinu dňa strávi spánkom, či snením o svojom detstve. Pravým opakom pasívneho Oblomova je energický Štolc, jeden z mála ľudí, s ktorými sa Oblomov stýka. Jedného dňa mu Štolc predstaví krásnu Oľgu... (STV)
(viac)Recenzie (71)
Jak zfilmovat klasický román devatenáctého století? Adabašjan a Michalkov navrhují: 1) Když jsme dějově ve druhé polovině XIX. století, budeme tam i vizuálně. Každý druhý záběr připomíná malby Repina nebo Něstěrova. 2) Pro pár desítek klíčových odstavců, které by bylo prekérní filmovat, si seženeme herce s příjemným témbrem, který nám je do nějakých hezkých záběrů přečte. – Proti této části receptu bych se ohradila. 3) Z celého románově hlubokého popisu hlavní postavy se chytíme jedné vlastnosti. Třeba infantility Oblomova. Nevynechávat dlouhé pasáže jeho vzpomínek na dětství, nafilmovat je jako tragikomické sny o zoufale ospalém království, kterým panství Oblomovových rodičů bylo, sny, které se mu zdají v dospělosti za jeho osmnáctihodinového spánku. Scénář každou epizodou odhaluje, že pětatřicetiletý Oblomov je vlastně děcko, které dosud nebylo schopno přejít od snění, plánů a prázdných slov k jednání, reálnému životu. Je v tom jeho slabost, nezodpovědnost, neschopnost, ale i důvod, proč je snadné jej poučovat a vést a těžké se na něj zlobit; proč vyvolává trpělivé sympatie a oddanost hned v několika lidech, stává se centrem jejich života – jako miminko, o které je stále třeba pečovat a které je neodolatelné mimojiné svou bezbranností. Když se Oblomov chová zle, egoisticky, nevděčně, vyděračně – nelze to soudit jako dospělou zlost, jsou to neuvědomělé chyby a egoismus dítěte. Daný návod na zfilmování Gončarova docela funguje. Vrcholné momenty filmu: nápaditě napsaná scéna seznámení Oblomova s Olgou a jako vždy skvělý Jurij Bogatyrjov, zde v roli Štolce. ()
Fantastický pocitový snímek, po filmech Unaveni sluncem a Lazebník sibiřský mé třetí setkání s Michalkovem. Musím přiznat, že zdaleka nejsilnější a nemalý podíl hraje určitá "čechovovská struna" - vytrvalý zdroj mé divadelní radosti -, která je zde přítomna od první do poslední minuty. Výtvarně dokonalé reminiscence dětství, padnoucí hudební složka, komentáře vypravěče, nesoucí zde jádro poselství. Nevidím jako zásadní hledání režijního výkladu postavy Oblomova, ale možnost opakovaně si v hlavě přehrávat předloženou mnohovrstevnatost hrdiny ( chci-li či mám-li na to ji nalézat ), tu ďábelskou směsici nudy, nicnedělání, neschopnosti činu, touhy, rezignace, chuti zařvat, deprese, pocitu marnosti, naděje nalézané v přírodě, vnímání zbytečnosti sebe sama a nekonečně dále. Vynikající Oleg Tabakov. ()
"Na tohle se nedá dívat ani bez zvuku..." - prohlásil velitel a má svatou pravdu. ()
Mistrovská adaptace.....Gončarova románu s výborným hereckým výkonem Olega T. Ruskou klasiku umějí nejlépe točit Rusové. ()
***1/2 ()
Nečítal som predlohu, ale mám pocit, podľa toho čo tu čítam, že filmová podoba je prístupná väčšiemu spektru ľudí. A to je veľmi dobre. Napríklad ja, som to videl čírou náhodou? v deň, keď zmena môjho zamestnania visí na vlásku, je na spadnutie a záleží len na mne. Ako by to riešil Ilja Iljevič Oblomov? :) Alebo radšej si vezmem príklad od Štolca? A teraz mimo toho, nepochádza vlastnosť a teda aj jej názov v slovenskom a českom jazyku a predpokladám aj v ruskom, byť oblomný alebo opositum, byť neoblomný, takisto od tejto slávnej a "odstrašujúcej" postavy? Trpieť oblomovštinou nie je zlé, ale stromy rastú. ()
Moc pěkný film, který mě příjemně překvapil. První část byla sice taková nijaká, ani jsem nečekal, jak se mi film nakonec zalíbí, a to ve druhé části. Zde je opravdu kouzelné skloubení krásné romantiky, nádherné přírody a k tomu ladící hudby. 22.9.2012 za 85%. Druhé shlédnutí přišlo poté, co už jsem měl (24.2.2019) přečtený originál. Michalkov převedl román na plátno tak dokonale, že předčil svou knižní předlohu. A ta hudba je opravdu kouzelná. Opět 85%. ()
Krásný, pomalý, nostalgický film. Velmi podmanivý. Já prostě tu ruskou melancholii miluji, a miluji Michalkova, a okouzlil mě Tabakov, s tím svým úsměvem malého dítěte, a ta obrovská citovost a vroucnost. Michalkov je čaroděj. ()
Nejlepší filmový přepis slavného románu I. A. Gončarova. Oblomov se jako typický „лишний человек" válí v posteli ve dne i v noci, pokřikuje na sluhu Zachara a sní o možném i nemožném, aniž by pro cokoliv hnul prstem. Jeho alter ego - Štolc se ho snaží vytrhnout z pasívního životního stylu a vlít do něj kapku optimismu a disciplíny, což je práce naprosto marná a výsledek jen krátkodobý. Oblomov promarní svou šanci v lásce k Olze a postupně promarní i zbytek života. Oleg Tabakov v roli Oblomova je geniální a ať už je to jeho hereckým výkonem nebo záměrem režiséra, sympatie diváků jsou na straně lenocha a pochybovače, „zbytečného člověka", spíše než na straně činorodého a autoritativního Štolce. Po prvním i druhém shlédnutí s odstupem 20 let zaslouží plný počet bodů. ()
To je film mého dětsví...a nikdy mě nezačne nudit. ()
I když to není formálně tak dokonalé jako Oči černé, chápu film jako polemiku s tématem zbytečného člověka. Zde je Oblomov nejryzejší a nejsrdečnější postavou, povrchní husičkou naopak Olga. Hlavním konfliktem u většiny děl o zbytečných lidech je neschopnost hlavní mužské postavy přijmout opravdovou lásku od ženy. Zde je Oblomov schopen naopak takovou lásku přijmout, ale nenalezne jí a nakonec je spokojen s průměrným životem bez opravdové vášně. Krásný konec filmu je vlastně takový Evžen Oněgin naruby .......... Škoda, že podobné filmy se už prakticky nenatáčejí ......... ()
Reklama