Unavení slnkom

Ano ach ano, nu tak, chce se skazať, takové filmově krásné, takové michalkovovskoruské... Ale takto se Nikito s dějinami nevypořádáš. Kdyby tento film natočil Michalkov někdy na počátku perestrojkoglasnosti, ještě bych pochopil i když netleskal. Takto jsem velmi na rozpacích. Tady prostě krásné obrazy a krásní herci a krásná hudba a krásné pózy nestačí. Anebo ti Rusové snad opravdu nemají šanci... - - - P.S. Doporučuji inťákům přečíst si něco o stalinismu, ale ať to prosím není Solženicin! - - - P.P.S. Mimo mísu - vybavujete si, jak "pokrokově" nám zcela nedávno servírovali umělecké srdceryvné dokumenty o tom, jak komunisti popravili Rudolfa Slánského? . . . NASSSRAT! (20.10.2005)

Poklid a idylka rodiny užívající léta na vsi. Koláče, stařičký gramofon, trochu bláznivé tetičky, chystaný svátek vzduchoplavby (to je tak absurdní nápad, že jsem ochotná se vsadit, že to opravdu byl státní svátek) by mohl být narušen příjezdem tanků do vsi. Ale ne, zasloužilý hrdina Kotov nasadí čepici, čímž se přiblíží své podobě na portrétech a tanky to otočí. Kotov je pro malou Naďu ještě větším hrdinou, i když už takhle je její tatínek středobodem jejího světa. Letní den vylepší příjezd strýčka Míti, rodinného přítele a výborného muzikanta. Každý by chtěl strýčka, který skvěle hraje na klavír, stepuje, vypráví pohádky a nechá člověka svézt v luxusním autě. Hodný strýček nemusí být vždy hodný strýček, pohádka nemusí být tak úplně pohádkou a jeden z krásných letních dní bude nevyhnutelně ten poslední. (15.07.2011)

Proslulá stalinská čistka, masová likvidace důstojnické elity sovětské armády. Jeden příběh. Atmosféra prosluněného venkovského domu z ruského románku, vše smíšeno: Sluncem zalitý „svátek stalinských vzducholodí“ (wtf? sic!), starý rudý hrdina přiženěný do klasické ruské vzdělané rodiny a její odchovanec coby agent NKVD. Soudruh Stalin nad tím vším jako takřka neexistující Velký Bratr září na nebi, jeho světlo proniká všude. Propletenost staré dobré Rusi s Rusí sovětskou personifikovaně vyjádřena na druhou, na třetí, na entou. Rozkošná dceruška dědičkou rudých i bílých. Její jméno je Naděje (Naděžda). Marusja = Moja Rossija? Dojem ze zpracování: Po celou dobu skvělá atmosféra, ale trochu mělčina, takže se nemohu ponořit do toho, co se mi předkládá (snad proto, že v tom nejsem doma). Poslední fáze to nejen dokonale vynahradí, ale také zpětně dodá hloubku předešlému příběhu. Mohli se jen trochu krotit se závěrem; dvojmo, trojmo nastavovaný konec by ušel, na pětkrát na šestkrát už je to trochu moc. Naopak celková délka nevadí. Uctívaný bolševický velitel trochu moc plakátový, zhrzený agent trochu moc nekonzistentní, ale tak to má být, aspoň na širé Rusi, matce rodné. Ještěže mi Hirnlego připomněla: duety otce (byť vypadá jako dědeček) s bezkonkurenční dcerou jsou v celém filmu tím nejhezčím. (20.07.2011)

Film u něhož při závěrečných titilcích je divák je doslova přibit ve svém křesle. Obrovsky silný film o velké síle lidskosti. Lidská tragédie, která je znásobena událosmi doby. Michalkov se nesnaží někoho omlouvat, on se je snaží pochopit. Nesmývá nikoho od viny, ba právě naopak ukazuje že každý má nějaký ten černý kout duše. Ale proč by i ten, kdo je v podstatě masovým vrahem, nemohl nadevše milovat svoji dcerku? Všechny historické postavy tím dostávají na větší hloubce a plastičnosti. Neuvěřitelně naléhavý film především o lásce, zradě a pomstě. Nejvíc mě z hereckých projevů zatlačil do židle oleg Menshikov, jenž podal svoji postavu až děsivě reaálně a samozřejmě i bezprostřední projev Naděždy Michalkové. Oscar naprosto zasloužený...¨. (21.08.2006)

Je na čase trochu rekapitulovat (aby ne, je to moje více jak šestitísícídvousté hodnocení) a musím říct ANO!!! Ruská kinematografie je mi mimořádně blízká a mám ji rád, tenhle film jen a jen potvrzuje a umocňuje má slova. Michalkov je čaroděj, který umí... umí Vás vtáhnout do jeho světa... Já se tomu nebráním, naopak (24.12.2005)