Unavení slnkom

Propletenec vztahů, starých křivd, pomsty a nelidskosti. Můj osobní názor je, že jediný důvěryhodný obraz totalitního systému dokáží vytvořit pouze v té zemi, které se týká. Jako např. těžko někdo natočí lepší obraz posledních Hitlerových dnů, než Němci v Pádu třetí říše. Nikdo z venku kdo to zná jen zprostředkovaně, nikdy nevystihne skutečný život lidí uvnitř. P.S. Je to nošení dříví do lesa, ale Michalkovova souhra s jeho dcerou je fantastická. (20.10.2005)

Prenádherný príbeh o moci a bezmocnosti, plný poetických obrazov, symboliky a špičkových hereckých výkonov. Postavy sa môžu pri plytšom pohľade zdať prvoplánovo čiernobiele, ale nie je to tak. Počas filmu, ktorého úvodné scény (tanky na poli) vyzerajú ako propagandistická oslava „Muža“ s rozumom, srdcom aj medailami na správnom mieste, postupne odhaľujete vášne, hriechy a tajomstvá jednotlivých postáv, aby bukolická idylka podobne pozvoľna, ako plynie horúci deň, vyústila do osudového dejového zvratu a skončila kataklizmou. Tento film má však v sebe toľko rôznych rovín, že sa dá len veľmi ťažko zhrnúť alebo opísať na niekoľkých riadkoch. Je ako cibuľa - pomaly odlupujete jednotlivé vrstvy, aby ste až v jeho jadre pocítili celistvosť, naplnenie a definitívnosť reality minulej, súčasnej i budúcej. Keď Michalkovovi otvoríte svoje srdce, uvidíte, že jeho filmy nie sú len triviálnymi dojákmi a koľko ľudských vášní v rôznych podobách vám za dve hodiny predvedie. (19.05.2005)

Nejsem si ani trochu jistý, zda jsem všechno pochytil. Myslím, že ne, ale rád si to nechám dovysvětlit, abych mohl přihodit i tu poslední hvězdu, jelikož ač jsem se trochu ztrácel, Unaveni sluncem se mi ohromně líbilo. Popisky k filmům nečtu a tak jsem první půl hodiny nechápal, v čem a kde je ta výjmečnost...ale měl bych být trpělivější - je tam. (07.10.2013)

Rex Mundi mi mluvila z duše, nic dalšího zásadního k této filmové lahůdce netřeba dodávat, stačí ji vidět! Jen jednu věc (než mě napadnou jiné) nejen k filmu: Čím víc se blíží konec filmu, tím víc i roste vědomí jeho otřesnosti, (přitom, až do samotného odzbrojujícího závěru, kde i ty poslední iluze zůstanou zašlapány v bahnu cesty bez návratu, stále v tak poetickém podání) a to nejen u těch několika zde zobrazených lidských osudů. Tento snímek je krutým, zlatě zářícím, osvícením (stejně jako třeba mnohem syrovější drama "Ztraceni na Sibiři") k pochopení zcestnosti kultu osobnosti v primitivních politických zřízeních, bohužel ne dávno minulých. Stačí se na CCCP mrknout v roce 2005! a spatřit, za řevu současných oslavných častušek, kdo tohoto obřího mastodonta kočíruje dnes. (19.10.2005)

Nejpříznačnější název jaký si lze představit, přitom ale tak mnohovýznamový. Herecký koncert Olega Menšikova a Nikity Michalkova v rolích bolavých můžu v bolavé zemi, zahalen do ruského koloritu, mentality a slunce. A taky politického šílenství. Zrada je v tom, že sledujeme líný den u vody, v lese, rodinku na verandě u koláče a klavíru, poskakování malé Nadi a slovní hříčky, písničky a "pohádky" s tatínkem a "strýčkem" , abychom s přibývajícím časem pochopili, jak jsou všechny ty bezvýznamné drobnosti významné. Krásný, silný film. (31.10.2005)