Unavení slnkom

Všechny ty veselé eskapády na ruské vsi,  s tankisty, rolníky, tetičkami a dalšími postavičkami, zpěvy aneb afektovaná ruská duše. Byl jsem opravdu unaven sluncem  a ruským způsobem vyprávění příběhu. Ale postupně si člověk zvykne a začne objevovat prostou dětskou krásu malé andělsky nevinné Nadi, složitou povahu její krásné mladé matky Marusji i nezlomný charakter hrdiny revoluce Kotova.  A když už jsem se nechal ukolébat, začnou se objevovat první cákance rudé na jinak veselém impresionistickém plátně, aby jej nakonec Michalkov nemilosrdně přemaloval na socialistický realismus. Kupředu levá! (30.10.2023)

Někdy před ca 20 lety moje první významné setkání s novým ruským filmem, které pak dlouho dlouho nic nepřekonalo, snad až Vozvraščenije a Izgnanije od Zvjaginceva, nebo Nočnoj dozor od jistého šíleného Tatara. A přitom laskavě hřejivý a prosluněný začátek filmu tomu nijak nenasvědčoval - idylické okamžiky na dřevěné dače vprostřed ruského letního venkova 30.let působí mile vančurovsky, poeticky až kýčovitě. Ovšem režisér má jiný záměr: Nečekaná návštěva z města začne do děje i do divákovy duše vnášet mírný neklid, který postupně zesiluje a zesiluje, aby vygradoval v drsném a nemilosrdném finále, které po předešlých úsměvných rodinných scénách působí jako rána kladivem do hlavy. Nevím tedy jak vy, ale já byl z toho konce napoprvé dost omráčený. Nu ale což, tak už to holt v Rusku chodilo, chodí a chodit bude... Výborný Meňšikov, výborný režisér, scénárista i herec Michalkov a výborná je i jeho malá (vlastní) dcerka. (23.06.2015)

V konečném výsledku geniální obžaloba stalinistických čistek v sovětské armádě konce 30.let. Ze začátku film klame tělem, Michalkov přehršlí humorných situací a zobrazením idylického rodinného zázemí plukovníka Kotova ukolébává diváka, aby ho pak na konci pořádně chytil pod krkem a ukázkou praktik agentů NKVD pořádně přidusil. Laskavý i hrůzný je Michalkovův a Imbragimbekův film a Oscar je v těch nejsprávnějších rukouch. A co bych také rád vyzdvihl, jsou herecké výkony všech zúčastněných, zejména samotného Michalkova a jeho skutečné dcerušky Naděždy, která je se svojí bezprostředností naprosto odzbrojující, jakoby stát před kamerou byla ta nejlehčí věc na světě. (31.07.2006)

Humorno-tragické ladenie, priam absurdné divadlo a pritom to nemá nič s absurditou spoločné, ide o krutú realitu. Gulagy a smrť, to je najčastejší osud ľudí žijúcich pod vládou Oceľového muža. A tí, ktorým sa podarilo prežiť nejako v ústraní aj tak strádali biedu. Výborná sonda do stalinistického režimu, hoci samozrejme príliš dlhá a mnohých divákov môže unudiť či odradiť. Nie je to však film určený širokým masám. (14.01.2022)

Geniálně geniální film. Aneb jak se taky dá kvůli zásadním dvaceti minutám na konci natočit dvě hodiny před tím. Půvabné, mrazivé, šokující dílko. Vzpomínám, k čemu to připodobnit. K Slavnostem sněženek a Saturninovi asi nejlíp. Schválně si představte, jak by najednou, do toho ticha a kozího mečení ve scéně, jak "bezdomovec s duší" v Kersku pouští kozy z chlíva, najednou naběhli estébáci a začali vyslýchat a mučit... Zatímco my jsme obdivovali výkon malého Andreje v Koljovi, Michalkov "objevil" svou dceru, a malá Nadezhda Mikhalkova exceluje svou přirozeností a odzbrojujícím úsměvem. Krásná kamera i barevné ladění do světlebíla, výborná hudba, pasující herci. Za tohle se míň než pět nedává. Jak mohlo proboha vzniknout pokračování? Mé první setkání s NM. (25.07.2016)