Unaveni sluncem
Utomljonnyje solncem
Soleil trompeur
Burnt by the Sun
Obsahy(1)
Svedectvo o temnej dobe "kultu osobnosti" v bývalom Sovietskom zväze. Píše sa polovica tridsiatych rokov a zaslúžilý hrdina revolúcie plukovník Kotov trávi dovolenku spolu so svojou rodinou. Tento šarmantný a významný muž má mladú ženu a šesťročnú dcéru Naďu. Jeho prázdniny prebiehajú celkom uspokojivo, je nádherné počasie a v dome vládne pohoda a blahobyt, aký si v Rusku ešte nemohol dovoliť len tak niekto. Zásahy okolitého sveta narúšajú idylku len zriedka, ale bývajú o to závažnejšie. Jedným z takýchto narušení sú tanky, ktoré sa objavia neďaleko Kotovovej chaty na poli. Každý človek pochopí, že robiť vojenské cvičenie v dozretom obilí je nezmysel a Kotov má slušnú autoritu. Vojaci teda zase odídu a dovolenka môže pokračovať. Potom príde Míťa, ktorý si kedysi chcel zobrať za ženu terajšiu Marusju Kotovovú a teraz pracuje pre tajnú službu... Problémy tak na seba nenechajú dlho čakať. Film bol v roku 1994 ocenený Hlavnou cenou poroty na festivale v Cannes a o rok neskôr Oscarom za najlepší zahraničný film. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (259)
Áno súhlasím s Kleopatrou. Silný film, nádherne stvárnený Michalkovom, či ako režisersky či herecky. Ako priam priezračne v tom filme bolo ukázané ako pospolitý rusky ľud ľpí na vodcovských autoritach. Ako na rozhodnuti jedného človeka sa hýbu osudy jednej rodiny jednej oblasti ba celého statu :(. Film si určite pozriem viac krát aj jeho pokračovania. Dávam 5b. ()
Tento film stojí kromě skvělé režie na neuvěřitelných hereckých výkonech. Sám Michalkov je naprosto přesvědčivý, správný voják, který je naprosto oddaný státu a zároveň milující svoji rodinu. Nejpozoruhodnější výkon ovšem předvedla dcera Nikity Michalkova – malá Naďa. To, že jsou děti roztomilé, to je samozřejmost, ale její výkon měl přidanou hodnotu – její přirozenost, lehkost, reakce na každého herce mi vzaly dech.Další zajímavý aspekt ve filmu je pomalé budování strachu ze Stalina, nic nebylo vyřčeno, ale podkres hudby, přítomnost vojáků, práce na blíže nevysvětlené stavbě v blízkosti vesnice nutil diváka uvědomit si, že přijde něco neblahého. Stopáž 150 minut by se mohla zdát až moc dlouhá, ale myslím, že by to nebylo správné ruské dílo, kdyby bylo kratší než dvě hodiny. O co tady chybí efekty, o to více vyniknou výkony výborných herců, kteří dokážou film vyplnit sami svými charaktery. Režisér dokázal pomalým rozjezdem podtrhnout dramatičnost závěrečných scén, ačkoliv pro mě nejstěžejnější věta filmu zazněla už ze začátku, když otec Sergeje Kotova prohlásil: „Přiznání je eso procesu!“ Poukázal tím na předpoklad presumpce neviny, který rozhodně v komunistických režimech své místo nenašel. ()
Člověk na to celou dobu kouká a říká si, kdy se už začne něco dít. To trvá asi tak první dvě hodiny. Zbylých třicet minut mu začne docházet, proč se natočila všechna ta vata předtím a k čemu to nakonec bude směřovat. Ambivalence jako prase - je to hrozně fajn, milé, ale zároveň zdrcující a tíživé. 80% ()
..., jehož zlaté, hřejivé ruce, se přelily ve zhoubně rudé pařáty krvavé moci. Polibky ďáblovy se pomalu rozdávají, až z nich mrazí v tom dlouhém horkém dni, rozpáleném kraji, který kope studené hroby. ()
Epocha, která bojovala sama za sebe ... a zároveň se sama sobě zpronevěřila. Protože se obrátila proti všem. Nemilosrdně smetla ty, kteří na ni pohlíželi úkosem - stejně jako ty, kteří v ni skálopevně věřili ... včetně těch, kteří věřit CHTĚLI, protože bláhově doufali, že jejich víra a jejich loajalita je zachrání. Jenomže ... nakonec ... nakonec bylo jedno, kdo s kým, proti komu a za co bojoval. Venkov jakoby s nekonečnou trpělivostí vstřebával a rozmělňoval nové pořádky, když se držel jako pevného opěrného bodu odvěkého řádu a zvyků, které mu vězely hluboko pod kůží - přesto od začátku tušíte, že se blíží soumrak ... že charakteristický, "по-ру́сски" vykreslený obrázek toho neměnného, poklidného světa s několika nevýznamnými cizorodými prvky je pouhou falší - i když ho reprezentuje jeden (ne)obyčejný den zalitý sluncem ... že svému osudu nikdo nemůže uniknout. Všechny detaily do sebe postupně zapadají a dostávají nový smysl ... přesto - občas jsem pocítila něco jako lehounce falešný tón ... a nevím, zdali to byl úmysl, dostat vyprávění až na samotnou hranici absurdity a (sebe)parodie, aby zdánlivá grotesknost ještě umocnila finále, které v okamžiku a bez milosti rozetne vaše srdce vejpůl. ()
Na můj vkus příliš rozvláčné i přes mou lásku k pomalu vyprávěným filmům. O to silněji však zapůsobí finále a v člověku se rozprostře temný mrak a touha porozumět dějinám, porozumět sovětům, rusům, porozumět všemu co se tady na té naší zeměkouli za posledních sto let událo a umět se s tím v životě poprat a nějak se k tomu, pokud to vůbec jde, racionálně postavit. Michalkovův film mi v lecčems připomíná divadelní zážitky z Čechova, Bulgakova nebo Dostojevského - mnoho rozličných postav roztodivných charakterů, jejichž úloha je v podstatě zbytečná, ale o tom to je, takže vlastně sledujeme panoptikum pitoreskních postaviček, z nichž nejvíce krom Michalkova samotného zaujme soustředěný a silný výkon té malé holčičky. Celkově si odnáším takový ten povznesený pocit náročného diváka, že má zas co doporučit, přesto kdybych mohl krátit stopáž, neváhám ani vteřinu.... ()
Jako ticho před bouří by se dal charakterizovat děj tohoto filmu, s tím, že ticho tvoří tak 90%. Po většinu času film zobrazuje letní idylu a poklidnou atmosféru, která je vyrušena návratem starého přítele. Na první pohled se zde nic neděje a vše se zdá naprosto v pořádku, jen podle několika nepatrných narážek během filmu nám dojde, že to tato zdánlivá letní idyla spěje zákonitě ke svému konci a atmosféru více a více prostupuje napětí v očekávání toho, co přijde. ()
Naprosto neskutečné zobrazení tehdejší situace. Já...nemám slov, líp to prostě nešlo. ()
Když jsem snímek viděla v devadesátých letech poprvé, nesmírně hluboce na mě zapůsobil. Dnes jsem však trochu zklamaná. Neříkám, že jde o špatný film, ale není hodný zbožňování, které jsem cítila tenkrát. Přesto si myslím, že patří ke stěžejním dílům ruské kinematografie, a tak stojí za to mu věnovat pozornost. Zejména mě nepřestává fascinovat ten alarmující kontrast mezi pečlivě vykreslenou venkovskou idylkou plnou poetiky a závěrečným dramatickým sledem událostí. (85%) ()
No hodně ruské.... ()
Film utekl jako voda, je vidět, že si tvůrci dali záležet, při sledování jsem vůbec nevnímal čas, i když má téměř 2,5 hodiny. Film drsný a přesto s citem natočený... ()
Velice povedený, avšak pro mě příliš zdlouhavý film. ()
Film je zkrátka jedinečný, jiný než ostatní. Nabuzuje atmosféru neskutečného klidu, pohody v podmínkách, kde by si je jiný neuměl představit. Zážitek vám zprostředkuje samotný režisér na všech frontách především svojí osobou. Neskutečné charisma ve filmu dobrosrdečného chlapíka s knírem není jediná zajímavá postava ve snímku. Za sebe bych vyzvedl postavu jeho 6-leté dcerky, kterou malá Michalková zahrála opravdu fantasticky. ()
Pro mě velmi nesympatický film, který bych neviděl, kdybych nemusel. Nicméně některé kvality nelze filmu upřít. ()
Film jsem viděl již 3x a i po tom 3. shlédnutí jsem na něm našel prvky geniální Michalkovovy konspirace jak přimět diváka porozumět ději. Porozumět době stalinismu a obecně porozumět Rusku. Až snad další generace docení, jak úžasné dílo Nikita stvořil. Všimnul jsem si i komických scén...něco jako satyry uprostřed tragického stalinistického dramatu. Chci vypíchnout nejen geniální obsazení Menšikova ale i dcery režiséra v dětské roli a nestora ruských dramat Tichonova. Takže díky okupanti. ()
„Každý má dvě možnosti. Mluvit nebo mlčet.“ Film je do jisté míry autorským snímkem Nikity Michalkova, který kromě toho, že se podílel na scénáři, obsadil do hlavní role plukovníka Kotova sám sebe. Na scénáři spolupracoval se svým nevlastním bratrem a do role své dcery obsadil svou opravdovou dceru, Naděždu Michalkovovou, která i přes svůj útlý věk podává vskutku úchvatný herecký výkon a její rozpustilou nevinnost si musí zamilovat snad každý. Po většinu filmu se zde v podstatě „nic“ neděje. Sledujeme početnou ruskou rodinu a jejich šťastné soužití. Jejich temperament, „uřvanost“, jejich trávení volného času. Režisér si však po celou dobu trvání filmu připravuje ornou půdu k monumentálnímu závěru, který je z mého pohledu nejsvětlejší stránkou celého filmu. Unaveni sluncem bylo mé první setkání s režisérem Michalkovem, nenudil mě, což o to, ale nezanechal na mě žádný hlubší otisk. Přiznávám, vyhrál nade mnou. Nepochopil jsem člověka, který neustále hledal jakousi Zagorjanku, nepochopil jsem věc připomínající slunce, ani děj nebyl mi zcela objasněn, avšak nějak ani necítím potřebu příběh pochopit. Jediné, co jsem si z filmu odnesl, byl pohled na uřvané rusy, kteří zpívají, tancují a pijí. Výkřik ublížené duše. ()
Skvělý název, skvělý film. Scény mezi panem režisérem a jeho dcerou jsou krásně křehké a milé. ()
Fascinující záležitost odehrávající se uprostřed ospalé idyly "na dače" mezi břízkami. Postava Olega Menšikova je jako ten pomalu domem bloudící kulový blesk - jiskřivý a krásný na pohled, uvnitř však smrtelně nebezpečný. Atmosféra je úžasná - když se na konci na obzoru objeví monstrózní "Slunce naše jasné - tatíček Stalin", člověku naskočí husí kůže..... ()
Nikita Michalkov vytvořil velmi silnej film, kterej ve mně zanechal nesmazatelnou stopu. Díky pomalýmu vyprávění působí děj nesmírně realisticky a o to víc je pak působivá i jeho gradace ve druhý polovině filmu a zdrcující závěr, kterej mě po nějaký době zase donutil sledovat závěrečný titulky s otevřenou pusou. Je zajímavý a zároveň smutný pozorovat, jak jsou poklidná atmosféra letních prázdnin a životy obyčejnejch lidí neustále narušovaný politickou agitací a nesmyslnou ideologií, v jejímž jménu zahynuly nejen v Sovětským svazu, ale i po celým světě, miliony nevinejch lidí. A taky je smutný pomyslet na to, že spousta z nich byli skvělý chlapy a milující manželé a otcové jako plukovník Kotov. Z herců mě nejvíc odzbrojila Naděžda Michalkova, která svojí přirozeností zastínila i slušný výkony obou hlavních aktérů. Oscar je v tomhle případě určitě ve správných rukou. ()
Film, který zanechá hořkou chuť... Téměř celou dobu diváka omamuje veselou a prosluněnou atmosférou, ale zlo pod sluncem se koná. Neobvykle pojaté závažné téma se skvělými hereckými výkony. Malá Naděžda je úžasná a popravdě jsem se její postavy obávala. Špatně zahraná dětská role by film velmi poškodila. Chystám se na další díly... ()