Broadchurch

1. série: No jasně, nevyhne se to srovnání s Lutherem a všemi těmi kriminálkami z posledních let. Přepacovaný a zničený detektiv, kterého všichni nenávidí, protože se chová jako "pacholek" (doplňte si co chcete). Z těch hodně subjektivních dojmů bych rád vypíchl Tennantův hezký skotský akcent (přišlo mi, jako by byl s postupem série výraznější).Z těch objektivnějších musím říct, že to je výborně zahrané a zrežírované. Pomalé tempo může někoho uspávat, ale hrozně to pomáhalo při vstřebávání různých úhlů pohledu - například díl s majitelem trafiky. Úžas. (100%) (07.05.2016)

Jako detektivka malinko fail, protože to používá typický "zbabělý model svícnu", nakupí to motivy odvádějící pozornost a vraha uhodnete jen tehdy, pokud zapojíte do hry zkušenosti s podobnou žánrovou taktikou. Což se mi moc nechtělo dělat, protože jsem doufal, že právě tomuto manévru se tvůrci vyhnou. Výstavba figur, úroveň epizodních linií a pojetí hlavních postav je totiž na vyšší úrovni, stejně jak zpracování, které využívá sytých barevných i světelných kontrastů, ponurých polodetailů na postavy v sychravé krajině i nesymetrické rámování. Ano, Wallander a severská detektivka tanou na mysli, i díky tomu modelu detektivní zápletky a zatajeného motivu. Broadchurch je nejlepší v tom, v čem zůstává svůj - skvěle vykreslená komunita, rozčeřená hladina až příliš poklidných životů, nejednoznačná práce s motivem incestu a především znamenité postavy detektivů, které ctí severský model asociála, ale zajímavě ho překládají do poněkud sentimentálnějších ostrovních not. Tennantův krysí obličej je přesný match, stejně jako tuctová tvář Olivie Colman. Nakonec docházím k nezvratnému dojmu, že Broadchurch jako drama funguje dokonce o něco lépe než Zločin (především se tolik nehledá a nabízí zajímavější perspektivy v psychologické a sociální rovině - média, komunita), ale jako detektivka zvládl pochytit jeho nešvar v osmi částech. Ta uhýbavost zamrzí, i když je jasně daná formátem. Stejně jsem v tom městečku ale citově nastěhovaný až po uši. [85%] (26.01.2014)

Obyčejné a předvídatelné. Ellie Miller je unylá, Alec Hardy má zjevně ztotoňovat prototyp na povrchu drsného, uvnitř zranitelného vyšetřovatele, jenže když je jeho jedinou slabostí srdeční aritmie, která mu život zkomplikuje průměrně tak jednou za čtyři díly, je to celkem nuda. Detektivní seriály, kde je jediný případ roztažený na délku celé řady, mě baví, jenže musí mít celistvý příběh a ne být natočeny stylem: “prvních x epizod se zaměříme na spoustu nevinných podezřelých, kteří se zločinem nemají nic společného, a na konci se zničehonic objeví důležitý důkaz, který vše během několika minut vyřeší.” Musí být zkrátka trochu víc jako River z produkce konkurenční BBC, kde vše, co vyšetřovatelé v průběhu jednotlivých epizod zjistí, na konci zapadne do sebe a vytvoří celistvou mozaiku. Musí se více věnovat psychologii postav a vytvářet jim uvěřitelnější motivace. A měl by mít méně průhlednou šablonu, aby divák snadno neodhalil pachatele několik dílů před koncem. První řada: 60 % (25.01.2016)

Moderní detektivka staré britské školy, chtělo by se skoro napsat. Ale ona to není tak docela pravda. Broadchurch totiž není vůbec ničím moderní, a divácky příliš neuspokojí ani jako detektivka. Odhadovat postavu vraha lze pouze na základě diváckých zkušeností, a vlastně ani detektivové pachatele nedostihnou pomocí pečlivého sběru důkazů. Z hlediska kriminálního žánru je prvních 7 dílů zbytečných, a vyvrcholení zápletky včetně všech stop přichází až v díle posledním. Zajímavější je na seriál nazírat z hlediska dramatického konstruktu. Broadchurch postupem času vyznívá jako místo, které se stává jakýmsi odkladištěm lidí se zpackanými osudy. Každá podstatnější postava má značně pohnutou minulost, která tu díky práci detektivů a tu díky šťouravým novinářům vychází napovrch. Toto vyrovnávání se s minulostí, reakce okolí na ni a vlastně i prolínání těchto osudů je největším nábojem Broadchurchu. Bohužel ale v několika málo momentech tvůrci příliš tlačí na pilu a vytvářejí zbytečné scény, které mají dát divákovi chybné vodítko – což se jim kvůli naprosté očividnosti této snahy samozřejmě nedaří. Jinak jsem poměrně spokojen. Broadchurch díl od dílu graduje a vyvrcholí v podstatě příjemným finálem, které nepřináší jen odhalení pachatele, ale zejména další nalomený osud a trpkou pointu ke všemu předchozímu dění. A Bridport, kde se seriál natáčel, je vskutku magické místo. Spolu s příjemným hudebním doprovodem známého Olafura Arnaldse se jedná o audiovizuální požitek. (26.04.2013)

Ufňukané, táhlé, zbytečně mnoho prostoru věnováno ordinérním psychologickým profilům celkově nikterak sympatických a vůbec ničím nezajímavých figurek. Po pravdě řečeno, u tohoto seriálu vůbec nechápu, co se na něm komu líbí. Lepší casting by také neškodil, až příliš hloupočké postavy (není přece možné, že jsou tak málo mentálně pohotoví v daném městě všichni obyvatelé?), místy v nepravděpodobém věkovém rozložení, by si zasloužily větší hereckou diverzitu. Divák je navíc uváděn do odpudivých, ukázkově odporných interiérů, což se jeví také jako zvláštní záměr svého druhu. Vyústění všeho špatného je ovšem ubohé rozuzlení samotné zápletky – jistě, co jiného s mrtvolou na břehu širého moře, než ji vyhodit na pláž ;) Ve druhé sérii se spravila jediná dílčí záležitost – interiéry už nejsou odpudivé, objevilo se pár takových, ve kterých by opravdu chtěli a mohli žít lidé. Přibyla hned celá skupina relativně sympatických právniček (genderovým požadavkům bylo učiněno více než za dost), o to více se ale prohloubily naprosto nesmyslné průtahy mezi všemi nepříjemně jednoduchými, zato přehnaně dramatickými postavami. Ani druhá série mi nedala šanci ohodnotit seriál lépe. Nebýt upoutána na lůžko, ani mu tak dlouhou pozornost nevěnuji. (20.05.2016)