Postel

Pěkně odsýpající, zajímavý film, pohrávající si s tématy magického realismu a velice delikátně bilancující feminismus a jeho nejrůznější projevy. Důkaz, že česká kinematografie stále umí vyplodit roztomile svěží dílko, které neurazí a zaujme jak formou (16mm černobílý obraz, oblíbený to formát pana producenta Kopeckého) ,tak komicko-hloubavým obsahem. Opravdu vtipné. 80% (05.12.2007)

Myslím, že v dnešnej dobe #MeToo a všemožných ´´uvedomelých´´ spolkov, osud ´´hrdinu´´ tohto filmu, zrejme čaká aj na nás ostatných. Láska a zdvorilosť je rýchlo pošľapaná ideou, že tým ide o znásilnenie ženskosti. A pritom sa len prejavujú pudy, ktoré sú tu tisíce rokov, ktoré sú potláčané akousi ´´vierou´´, ktorá je tu zhruba 2 roky. Námet, ktorý je obyčajný, ale v neobyčajnom štýle. To je POSTEĽ. Klady a zápory oboch strán pohlavia, sú tu podané síce humornou, ale dnes až mrazivo skutočnou formou. Ak POSTEĽ možno nazvať filmom nadčasovým, ktorý vlastne len predznamenal blížiacu sa dobu, má napr. taký snímok ( román ) 1984 ( NINETEEN EIGHTY-FOUR - 1984 ), podobne nostradamovskú predtuchu? (24.10.2019)

Hodně divný film, s kterým jsem se téměř dokonale minul. Dostal jsem na něj tip, že je to v jistých kruzích velmi známý film z devadesátek, což mě překvapilo, protože jsem o něm nikdy neslyšel, stejně tak o režisérovi (u kterého mě poněkud zaráží, že už nikdy žádný další film nenatočil). Dokonce i obsazení mi bylo zcela neznámé, neznal jsem jediného herce. Tento údiv je ale asi jediná emoce, kterou to ze mě dostalo - strašně mě nebavilo na to koukat, hlavní postava mi byla velmi nesympatická, a celkově mi to prostě přišlo jako šílený bizar, který kdybych nikdy neviděl, o nic bych nepřišel. A už druhý den poté si v podstatě nepamatuji, o co v té kravině šlo. Kamera je ovšem velmi dobrá a za zmínku stojí též zajímavý font (evokující postel), jímž je vyveden titul filmu v 6. minutě (lze vidět i zde na plakátě). (02.10.2019)

V remízu české filmové tvorby je marné se dohledávat nádhernějších černobílých obrazů. Těžko práci pana Luthera popisovat, to se musí procítit na vlastní kůži. Nic to bohužel nemění na smutném faktu, že pro našince je podobně originálních a umělecky ambiciózních snah (nyní už o dílu jako celku) škoda. Kde je ti konec, Oskare Reife?! (26.05.2009)

Postel se zcela vymyká ostatní filmové tvorbě 90. let. Je to totiž surrealistický umělecký film, což samo o sobě není až tak vyjímečné, ale Postel je film fungující. Oskar Reif dokázal vytvořit svébytný, uzavřený ale věrohodný a svým způdobem logický svět. I přes veškeré přechody mezi snem a realitou, je-li nějaká, nemá divák problém se ve filmu orientovat chápat jej. Takovou atmosféru v českém filmu nidko jiný vytvořit nedokáže, v zahraničí to umí např. Terry Gilliam nebo David Lynch. A toho si cením. Navíc námět, krize mužství, je aktuální, ne-li nesmrtelný a je zpracován tak, že by sand i Sigmund Freud. Přidám-li k tomu vynikající, nádhernou kameru a stavby, je pro mě Postel jedním z nejzajímavějších filmů české kinematografie. (06.04.2011)