Birdman

Fandím každém opeřenému superhrdinovi, aby se z něj na stará kolena stal uznávaný divadelní herec, ale rozhodně již u toho nikdy nechci být. Kromě scény se ztopořeným malým Mikem jsem se totiž nepobavil a po téhle zmatené nudě zvážím, zda ještě někdy v životě navštívím divadlo, protože se mi nechce finančně podporovat žádný spolek vynervovaných psychopatů. Takže velká gratulace za čtyři Oscary a pokud má tohle být to nejlepší, co z Hollywoodu v roce 2014 vypadlo, tak navrhuji buď zavřít tuto fabriku nebo poslat senilní porotce bez zlatého padáku do důchodu. (01.03.2015)

Působivý film, nejspíš nejlepší Iñárritu. Sice poněkud čitelné a nepřekvapivé, ale jednozáběrová hektičnost dodává určitě dostatečnou intenzitu. (Jinak myslím, že princip divadla tkví v ohraničenosti prostoru a statice než v absenci střihu, takže ve mně Birdman divadelnost rozhodně neevokoval o nic víc než Gravitace. Jasně, hodně se tu zmiňuje vedení herců a nastupování postav na scénu, ale rozhodně na mě Birdman působil v důsledku velmi filmově spíš než divadelně.) (09.01.2015)

Každoročně se musí najít nějaký divnofilm s oscarovými ambicemi...letos je jím Birdman, později dokonce korunován. V první řadě zaujme samozřejmě střih, který je umně zamaskován a výborně tak dotváří dojem jediného záběru, i když mezi jednotlivými "prostřihy" je třeba několik hodin. Nesmírně však tento neokoukaný způsob vyprávění oceňuji (zírali jsme na podobný záběr ve filmech jako Snake Eyes nebo Children of Men, nyní má celý film a je to paráda). Druhou velkou předností je obsazení, kterému samozřejmě kralují Michael Keaton jako ex-Batman (pardon ex-Birdman) a Edward Norton jakožto mistři divadelního parketu, ovšem neztratí se ani "opět-blondýna" Emma Stone, v jejichž obřích kukadlech se jinak ztrácím pravidelně a věřím jí každou větu. Překvapil i jinak pouze obtloustlý komik s vražedným příjmením Zach Galifanakis, kterého jsem v podobně normální herecké poloze viděl vůbec poprvé. Málokdy v komentáři vyjmenovávám celé obsazení, ale cítím, že u tohoto filmu je to vhodné, protože stojí a padá na hereckých výkonech a samozřejmě příběhu, pojednávajícím o jednom vyšeptalém herci a který je správně psycho, ale jinak je vlastně celkem o ničem. Necítil jsem totiž nějakou blaženost z příběhu samotného, ale spíše z té formy, jakou je podán (na což pravděpodobně sází i předloha). Jednou za čas by divák měl zkusit něco podobného shlédnout, možná se mu nebude líbit právě Birdman, ale podobné filmy a náměty jsou třeba, abychom naplno nepropadli oněm proradným bezduchým blockbusterům, viď Riggane Thomsone :)...70% (25.01.2015)

Když jsem si přečetla, že se jedná o černou komedii, tak jsem se chystala elegantně vycouvat, ale nakonec jsem se nechala mnohými přesvědčit a šla jsem do toho. DÍKY Vám, protože já blázen nechápu, proč jsem se takové filmové perly obávala. Birdman mě čapnul hned zkraje a nepustil až do famózního finále. Fascinující, originální zpracování, kde mně trvalo jen pouhý moment na zorientování a pak už to byla nezapomenutelná a bláznivá jízda v prostředí divadla, která vyžaduje, abych ještě jednou zvedla oponu a já to s chutí udělám. Já jsem tam totiž se všemi hlavními protagonisty prožívala neuvěřitelné chvíle, od zoufalství, beznaděje, tápání, šílenství, lásky, ale i skrytou bolest srdce a to nejen hlavního hrdiny. Zrychlil se vám tep při duelech mezi Mikem a Birdmanem? Také na Vás silně zapůsobilo Mikeovo přiznání na terase? A co ta slůvka jedné něžné osůbky : "Nejsem herečka na Brodwayi, pořád jsem jen malá holka" ? Nebo dialogy mezi Birdmanem a jeho manželkou, také jste je prožívali tak těžce, jako by jste tam byli s nimi ? Těch pozitiv je z mého pohledu obrovské množství a to nemluvím a tom umně vloženém štípnutí do Hollywoodské továrny na filmy (zrůdy, krev, xxx supermanů) a jejich konzumentů. Já, naiva jsem si myslela, že mám Michaela Keatona po herecké stránce přečteného. Velký omyl !!! Tohle byla jeho excelentní, královská jízda, já smekám a hluboce se omlouvám. Všichni hráli skvostně, ale on hrál tentokrát v mých očích prim. Vynikající film s vynikajícím scénářem a hudbou Antonia Sancheze, která už tak dokonalou atmosféru ještě víc podtrhla. A lidičky, nevzdávejme divadlo, má ducha, kterého nikde jinde nenajdete! (03.02.2015)

Tenhle film je pro mě papírově (oblíbený režisér, herci, kameraman) naprostý hit, který mě možná po letech donutí změnit svých 10 nejoblíbenějších filmů. Ovšem nestane se tak. Iñárritu vystavěl groteskní situace a příběh, který diváka přivede do zákulisí divadla i na prkna, která znamenají svět. Dochází k působivým technickým pokusům (přenést divadlo do filmu, aby zůstalo divadlem/natočit film jako divadlo?, důraz na délku záběru "bez" střihu, využití hudby a zvuků - uvnitř filmu/mimo film) prokládaných přesahem, ať k hercům samotným (Keaton, Norton) nebo k uměleckým otázkam o čemkoliv (využití mainstreamových ikon - roboti, Spiderman, Superman, projevy deprese, kritikové, cena za úspěch ...). Přes technickou a tvůrčí preciznost snímku podpořenou kvalitními herci pro mě Birdman v závěru zůstal jako Rhódský kolos rozkročen mezi artovým pojetím a mainstreamem (ať se na něj snaží dívat z patra). Ano, vadí mi ten epilog, ten, který se dá pojmout jako obrácení o 180 stupňů zpět, stejně jako Bobbyho smrrt v Dallase (neznáte? google). PS: ten film ve mě stále otevírá otázku, co je vlastně umění? Jaký je to tlak být tvůrcem v dnešním světě? Už to radši zkrátím a silou mysli si nechám přiletět skleničku s Mattonkou ze stolu na druhé straně místnosti, dyť na to kašlu... jsem letadlo... (02.02.2015)