Poslední cyklista

Pro mě jako historika toto téma je velice zajímavé. Nebál bych se promítnout část tohoto filmu i ve školách. V Terezíně i Osvětimi jsem byl a dokonce jsem si vyslechl tématické přednášky. Proto samozřejmě vidím pár historických nedostatků, ale celkové vyznění tohoto vážného tématu shledávám velice kladně. Je zde zachycen okamžik, kdy židovská komunita musí být označena hvězdou, musí se přizpůsobovat okolí. Také stěhování do Terezína a v poslední části filmu i realita Osvětimi a celkové osvobození. Přesto je celková stopáž snímku poměrně dlouhá a vyrovnanost napětí a scény dvou dílů nevyrovnaná. Scénář a námět by se dal zpracovat ještě lépe. (04.06.2014)

Když smícháte kýč, klišé, naivitu, totální černobílost postav a Druhou světovou válku do sebe, tak vznikne tenhle film... První část měla nakročeno k vyššímu hodnocení, ale druhá část ho razantně stáhla dolů. Nechápu obsazení ústřední manželské dvojice - Petr Štěpán a Ági Gubíková - charisma nemá ani jeden z nich, paní Gubíková se umí jenom hezky usmívat, ale k hraní to nemá příliš blízko a ještě ji musela nadabovat Martina Menšíková. Tohle vždycky v českých filmech nechápu. Tak proč jste tam rovnou neobsadili dabérku? Bylo by méně práce a troufám si tvrdit, že by to Martina Menšíková i líp zahrála... Všichni kolem hráli lépe, než pan Štěpán a paní Gubíková - to byl hodně velkej přehmat v obsazení. To ale bohužel nebyla jediná chyba snímku. Poslední kapka pak byla ten závěr z moderní doby, kde už je všechno dobré, to zlé pominulo a přeživší postavy mají spoustu dětí a žijou šťastně až do smrti. Jiří Svoboda si asi myslí, že natočil nový Schindlerův seznam. Tak to bohužel. Nejdřív by nesměl mít zápletku jak z telenovely, nudné herce v hlavních rolích a nekonečně naivní postavy (všem vévodí Klárka), které se buď smějí a nebo neustále pláčou a nic mezi tím. No a v neposlední řadě by si pak střihač musel odpustit ty otravné prolínačky ze stopnutého záběru... (14.06.2014)

Tomáš Topfer mě jako scénárista překvapil. Stejně tak to bylo s Vincentem Navrátilem a Sabinou Rojkovou. Jsem zvědavá, co z nich obou vyroste. Téma příběhu bylo silné, ale zpracování bylo uspávající. Pořád jsem se snažila hledat nějaké záchytné body, které by upoutaly mojí pozornost, pokud tedy zapomenu na Brundibára a Renatu Drossler. Ta tam byla asi jenom pět minut, možná, že ani to ne. Ale na ní se zapomenout nedá. Úplně mě z ní mrazilo v zádech. Ta gestapačka u vlaku jí fakt sedla. (06.06.2014)

Klasická pohádka O červené pančošce, kterou křesťanská západní společnost skládá, po sto padesáté, pokání za vinu druhé světové války. Proč je jedním z tvůrců i Tomáš Töpfer, to nemusíme zdůrazňovat. Téma budující na populárním sloganu "My nikdy nezapomeneme", asi dokáže zaujmout vždy. Tak si zase nabacejme na zadeček a sedněme si k televizi. (10.05.2014)

Silný a emotivní příběh je zde trochu filmařsky pohřben. Natahování a dost času jsou někdy vhodné před pointou, ale tohle není Agatha Christie. Druhá světová válka a její dopad už mají snad všechna možná zpracování a nechci tento snímek zase jenom kritizovat, celkový dojem zůstal lehce nad průměrem. (17.05.2014)