Zlodeji bicyklov

Jeden z nejvýraznějších reprezentatnů italské poválečné tvorby neztrácí nic ze své působivosti ani po půl století. Vypovídá o životě v poválečném Římě více než leckterý dokumentární materiál a to proto, že zachycuje morální hodnoty své doby. Je zde patrný levicový avšak zároveň nikoliv komunistický podtext. I přes to, že třou bídu, nevěnují revolucionářským agitátorům pozornost. Tím, se film odlišuje od soudobých děl a od politického klimatu poválečbých let. A také se mi líbí poselství, že na zločin musíš být gauner, dobrák se vždycky spálí. To platí i dnes. (25.09.2007)

V okruhu neorealistických klenotů jasný král, jenž splňuje všechny charakteristiky svého žánru, oplývá všemi přednostmi a spolehlivě dokáže beze stopy sentimentu navodit tu pravou atmosféru poválečné Itálie se sociálními problémy i bariérami. Podivuhodná je samozřejmě též nebývalá autentičnost, kdy se takřka vše točilo na volném vzduchu uprostřed opravdového ruchu velkoměsta. Všimněte si představitele malého Bruna ke konci filmu, kdy je dvakrát takřka sražen autem - to nebylo ve scénáři!!! To bylo přirozeným důsledkem živého natáčení v plném provozu. (22.04.2005)

95% - Nevím, co pochválit dřív... Zloději kol mě překvapili jak svým výborným scénářem, tak jeho technickým zpracováním. Nejvíce u mě bodovalo výrazové bohatství všech zúčastněných herců, a kamera, jejíž pohyb jsem obdivoval od prvních záběrů. Tento skvost italského neorealismu je sice smutnou, ale oku i duši lahodící podívanou, kterou byste neměli vynechat. (13.09.2006)

To východisko se může zdát směšné. Muž dostane práci a potřebuje k ní kolo. Jenže to kole je mu ukradeno. Dnes by nad tím člověk mávnul rukou, ale právě to, že hrdina filmu nad tím rukou nemávne a ani mávnout nemůže, to vytváří krásný a krutý obraz dobové Itálie. On kolo potřebuje, protože jinak z něj bude zase chudák bez práce. Lidská výpověď o světě, kde není pro každého člověka místo. Alespoň ne takové, jaké by si přál a potřeboval. Je nesmírně děsivé, že to je svět náš a ne zas tak moc vzdálený. (07.10.2014)

Původně jsem ohodnotil bez záměru komentovat, ale jak si tak zvolna pročítám komenty plný "aluzí", "bariér", "zlomovosti", "absolutního vrcholu neorealismu" a dalších výroků všech místních hlubokomyslnejch filmoznalců, udělalo se mi lehce šoufl. Sbírka komentářů pod "Zloději kol" , toť dokonalá ukázka, že co uživatel ČSFD, to odborník na slovo vzatý. Přitom si troufám tvrdit, že minimálně 90% velkohubejch expertů tak úplně netuší, "čo si vojín Kefalín predstavuje pod takým pojmom Neorealismus." A jestli se v něčem orientujou, pak možná v sámošce za rohem, ale ne v italský poválečný kinematografii. (Tímto se omlouvám dvěma až pěti lidem, kteří mají možná alespoň zhuba ponětí, o čem píšou. ) Já se přidám ke stádu, a budu si bez sebeměnšího uzardění libovat, jaký je ten italskej Neorealismus poušušňáníčko a taky že nic přelomovějšího jsem v životě neviděl. (23.04.2011)