Zloději kol
Ladri di biciclette
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Réžia:
Vittorio De SicaKamera:
Carlo MontuoriHudba:
Alessandro CicogniniHrajú:
Lamberto Maggiorani, Enzo Staiola, Lianella Carell, Gino Saltamerenda, Vittorio Antonucci, Giulio Chiari, Carlo Jachino, Emma Druetti, Nando Bruno (viac)Obsahy(1)
Uprostred biedy a beznádeje povojnového Talianska si nezamestnaný robotník nájde prácu lepiča plagátov. Hneď po nástupe do nového zamestnania mu však hrozí, že o neho znovu príde, lebo mu ukradnú bicykel, ktorý je jeho pracovným nástrojom. Spolu so svojim synom robí všetko pre to, aby bicykel získal späť. (STV)
Recenzie (226)
Len toľko = 95% ()
Muž, dohnán situací až na okraj živobytí, postaven před rozhodnutí zda ukrásti či nikoliv. ()
Snímok pokladaný za filmovú klasiku má svoje nepopierateľné kúzlo a silné miesta hlavne pri vykreslení vzťahu otca a syna. Dej samotný je veľmi lineárny a vnútorný konflikt hlavnej postavy očakávateľný už od jeho začiatku. Na filme sa mi páčilo najviac ako tvorcovia dokonale využili tému bicyklu - z predmetu bežnej spotreby sa stáva symbol a vidina lepšieho života. Osud rodiny závislý na banalite, ktorá sa stáva tragicky nedosiahnuteľnou a dvojica hľadajúca svoj bicykel v uliciach, kde sa skoro potkýnajú o desiatky iných - to je to, čo na tomto snímku mrazí a na čom je postavené jeho napätie. Priznám sa, že som trochu alergický na socialistický podtext vo filmoch - dnes ho už vnímame samozrejme inak než v roku 1948, no na druhej strane sa bojím pripustiť, že v dnešných časoch hospodárskej neistoty môže byť snímok čoskoro rovnako aktuálny ako v dobe, v ktorej vznikol. Nič to však nemení na tom, že vykreslenie človeka ako zrnko v mori životnej biedy, statočne nesúceho svoj osud, na ktorom sa nedá napriek všetkej snahe nič zmeniť, je pre mňa ťažké akceptovať. Sicova bojovnejšie naladená Vrchárka mi preto bola bližšia. ()
Bezútěšně kvalitně natočená tehdejší smutná realita s nadčasovým přesahem. Ano, vítejte do komnat italského neorealismu .. [80%] ()
Nuda. Sledovat hodinu a půl svět nesympatického chudého Itala, který se snaží domoci se svých práv a znovu získat zpět své ukradené kolo, a to v mezích zákona, bylo opravdu nudné. Z té ponuré atmoféry mě nedostalo vůbec nic. Závěrečné proboření morálních bariér není překvapivé, stejně jako závěr samotný. Smutný, nudný snímek, který nestojí za zopakování. ()
Zoufalí lidé dělají zoufalé činy. První půle celkem slabší, pak se to rozjede do skvělýho finále. Shrnutí? Zajímavej, nikoliv však zábavnej dobovej film. Za mě tři silný hvězdy. ()
Snímok nie je podľa mňa extrémne úžasný, divák nemá dôvod sa kochať a predsa príbeh baví a empatie k hlavnému hrdinovi prevládajú. ()
Moje první zkušenost s filmovým neorealismem, který představuje filmové hnutí, které zachycovalo příběhy lidí dělnické třídy, která byla v tehdejší poválečné Itálii na pokraji chudoby a musela se vypořádávat s ekonomickými problémy a špatnými sociálními podmínky. Ladri di biciclette skvěle zachycuje tohle období a zdůrazňuje sociální rozdíly, lidé doslova žadonili o práci a toužili po spořádaném a spokojeném žití. Příběh je vyprávěn skrz nezaměstnaného dělníka, kterému se naskytne možnost nastoupit do nového zaměstnání jako lepič plakátů, obratem ale o svoji práci přichází, jelikož mu kdosi ukradl kolo, které je nutnou podmínkou pro zachování zaměstnání. Tahle životní událost se rázem stává takřka neřešitelnou, jelikož veškeré svoje úsilí a snažení vkládá do nalezení svého ukradeného kola, které se mu ale nedaří najít. Ocitá se tak na absolutním dně a v zoufalství se pokusí o totéž, co mu značně ovlivnilo život a položilo ho to na lopatky, o krádež kola. Bohužel přímočarost příběhu značně ubírá na celkovém zážitku filmu. Na svoji dobu jednoznačně nadčasové a šokující, skvělé a reálné zachycení tehdejší doby, o tom není potřeba vézt žádné diskuze, ale nepovažuji to za bůh ví jaké zázračné dílo světové kinematografie, na to existuje řada jiných filmů, jejichž zobrazení tehdejší doby opravdu šokuje a ukazuje pravou tvář lidské povahy takovým způsobem, až se k tomu obracíme zády. Zde se bohužel tento efekt vůbec nedostavuje. ()
Skvelá snímka talianského neorealizmu, ktorý sa zameral na skutočný život ľudí a svoje dejisko presunul do špinavých exteriérov povojnového Talianska. Silný príbeh otca, syna a jedného ukradnutého bicyklu. ()
Film se zaobírá realistickým popisem nezáviděnihodných sociálních poměrů obyvatel poválečné Itálie. Všudypřítomná bída, nezaměstnanost a mizivá naděje v lepší budoucnost se dostává do ostrého kontrastu s laskyplnymi vztahy v rámci rodiny hlavní postavy filmu. Hlavnímu hrdinovi, jemuž bylo ukradeno kolo, nezbytný prostředek jeho obživy, na němž je existenčně závislá celá jeho rodina, nezbývá, stejně jako statisícům ostatních, kteří živoří na okraji společnosti, nic jiného, než se znovu postavit a hledat lepší budoucnost pro sebe i svoji rodinu. Mimořádně uvěřitelné (ne)herecké výkony, líbivý vizuál, kultovní pověst snímků, to vše stojí za shlédnutí. Film bohužel trochu sráží monotónní dějová linka a příliš strohá kriminální zápletka. ()
Chválím, velmi! Nejen že jsem měl to potěšení se podívat na pěkný italský film, který nebyl plný afektovaného dohadování a hádání, přehrávaných emocí a podbízivé lascivnosti, ale také jsem se mnoho dozvěděl o poválečné Itálii a situaci ve společnosti, tím je pro mě snímek asi ještě cennější. Zajímavé je chování lidí když dojde ke konci filmu ke konfliktu mezi hlavní postavou a domnělým zlodějem. Najednou je na místě mnoho a mnoho lidí, ženy křičí z oken, mladík předstírá záchvat. Inu, Roma. :) Mimochodem, Lamberto Maggiorani mi hrozně připomíná Jeremy Ironse, a scéna kdy mu jeho uplakaný chlapec dává svou ruku do dlaně zase Kolju. ()
V tomto filmu mě zaujalo, jak režisér a kameraman uměli využít davu. Hezky se zde podařilo také zachytit poválečnou dobu v Itálii. ()
Tento film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1984/85. ()
Film se stal jedním z milníků italského neorealismu a obrovským triumfem i v mezinárodním měřítku, což dokládá řada prestižních cen. Film byl nominován i na Oscara. V závěru je film písmem i slovem vychvalován a jsou zmíněny veliké úspěchy na nesčetných filmových festivalech Evropy. Je to skutečně velmi zajímavý obraz poválečné Itálie, sociální drama. Za vidění rozhodně stojí. Jenomže je na něm vidět jak veliký skok od té doby udělaly technologie a tedy i film. Na dnešní dobu je film příliš přímočarý, jednoduchý, neumělý a některé dějové detaily moc naivní. ()
Věčné ČSFD dilema. Hodnotit filmy optikou doby vzniku nebo současnosti? Dívat se na ně pohledem cílového diváka, když je film určený třeba spíš pro děti nebo hodnotit dospělým pohledem? Zohledňovat při hodnocení kvalitu v rámci žánru, nebo sladkou romantickou komedii vždy strhat, protože vám tenhle žánr nesedí a film jste viděli jen souhrou okolností? Myslím, že ani já v tomto nejsem konzistentní, už jsem určitě při několika filmech přimhouřil oko a hodnotil je v kontextu doby, kdy vznikly a už jsem tady zároveň mnohokrát psal o tom, jak se na filmu podepsal zub času. U Zlodějů kol se mi oko mhouřit nechce. Je to krásný a jednoduchý příběh s pěkným poselstvím, žádné hollywoodské ani současně evropské tlačení na emoční pilu, což má svoje kouzlo. Na mě je ale ta jednoduchost až přes čáru. Děj by vydal na krásnou knižní povídku, kterou bych nejspíš s nadšením a jedním dechem slupnul, ale na celovečerák je to prostě málo. Tudíž zaokrouhluji hodnocení dolů, ale uznávám, že ve své době to musel být originální počin, kdybych hodnotil v roce 1950, dal bych bez váhání o hvězdu víc a s tím, že tu má film v současnosti 85 % nijak nepolemizuji. Určitě stojí za vidění. ()
Jednoduchý příběh, ale srozumitelný, koukatelný a skvělý herec v hlavní roli malého synka. ()
Zvláštní film. Na začátku filmu hledá práci a zbývajících sedmdesát minut kolo... ()
Vykreslení společensko-sociálních poměrů poválečné Italíe tak autentickým způsobem až z toho mrazí. Perla italského neorealismu. ()
Obyčejný příběh o jednom ukradeném kolu a ztrátě česti... ()
Tak tohle je sociální drama!!! Citlivě a úsporně natočené, přesto neuvěřitelně působivé. ()