Hany

Velmi zajímavý experiment, který má smysl. Samir ví, co chce říct a dělá to podle mého srozumitelně a zcela jasně. Jeho metoda zdánlivého točení na jeden záběr je nesmírně invenční a zejména v úvodu nabízí několik vtipných a originálních variant, jak se vrátit k místu dění - do baru. Dialogy působí dost autenticky a mám dojem, že většina sledované generace se přesně takhle "o ničem" baví a mluví tak, jak je zde zobrazeno. Zcela záměrně nemá Hany něco jako hlavní hrdiny, protože chce být jakousi generační výpovědí. Proto je těžké mluvit o něčem jako herecké výkony, protože každý je tu chvíli a nemá moc šancí se předvést. V hlavě nicméně dost utkví Jiří Kocman, který je dost výrazný a viditelně si to všechno užívá, na druhou stranu jde o postavu, s kterou bych se v normálním životě potkat asi nechtěl. Výborná je též Hana Vagnerová, která je mu přesnou a dokonalou opozicí. Celková práce s postavami je moc fajn a třeba zdánlivě nedůležitý Egon, který čte svou divadelní hru, je podle mého naprosto klíčový, protože má zřejmě být ostrým kontrastem všech přítomných a typem člověka, který v dnešní společnosti moc nezapadá. Druhá polovina už na mě působila moc "rozbředle" a neukotveně a tak nějak utahaně. Neseděl mi ani hudební doprovod, který byl ovšem vzhledem ke sledované generaci nutný. Hany ale za zhlédnutí a následnou diskuzi stojí a oceňuji ho mimo jiné i pro odvahu a nápaditost. 60% (27.04.2014)

Viděno na festivalu Finále 2014. Slavnostní předpremiéra nedopadla příliš slavně. Vlastně většina přítomných cítila rozpaky. Někteří vyjadřovali svůj názor hlasitě, jiní se mlčky snažili přehoupnout přes nepochopitelný zážitek. Nejlepším hřebem večera tak zůstal moderátor Jan Burian a jeho improvizace při výpadku elektrického proudu. Je to natočeno poctivě, i když ne na jeden záběr, jak je deklarováno. I herecké výkony jsou na solidně vysoké úrovni. A lidé z Plzně vidí známá místa, kterými často prochází. Ale obsah? A dá se mluvit o obsahu? Nebo jde jen o sled obrázků se slovy? Bez výpovědi, bez sdělení, bez myšlenky? Ano životní vyhořelost. Ale i ta se snad dá zobrazit zajímavějším způsobem. Z herecký rolí: Jiří Kocman v jakési roli bohémského světáka, představitelky Han Hana Vagnerová a Jitka Schneiderová, básnický recitátor Michal Sieczkowski a jeho matka Pavla Tomicová. Herci se musí zmínit, herecké výkony jsou jedinou věcí, která z tohoto filmu stojí za to. Jinak se ostatní zúčastnili bizarního třídenního večírku. Festival začal neslavně. Nejsilnějším momentem Finále se nakonec stala debata po uvedení dokumentu Dělníci bulváru. Zúčastnil se ji i sám Novotný. A i tam pokračoval ve svém veřejném exhibování a nikdy nekončící masturbaci. (20.10.2014)

Velmi se mi protiví dávat filmům odpad, ale když budu používat slovník daného filmu, tak se jedná o nehoráznou pičovinu, která vyvrhla na svět největšího debila a pičuse posledních let v podání Jiřího Kocmana. Prvních patnáct minut jsem v duchu nadával, jakou hovadinu zase sleduji, pak jsem přece jen trochu v úsudku polevil a byl zaujat, kam děj povede, ale v půlce mě Hany začal tak neskutečně srát, že jsem už i nahlas nadával. Takového debila jako byl Jiří bych ve své společnosti nevystál ani pět minut. Bylo to mnohem horší než Bony a klid 2 a to je co říct. Jednoznačně nejhorší film roku 2014. (04.12.2014)

V květnu mají premiéru dva nové české filmy, přičemž jeden z nich rozhodně stojí za návštěvu kina... a Olmerův návrat jím (nejspíš) není. HANY není typický HEČ (Hezký Český Film), přestože jde o místy vtipnou podívanou se stylizovanými dialogy, za nimiž se ale skrývá dobře odposlouchaný způsob vyjadřování určitých generačních a třídních skupin. Je také formálně výlučným, ale rozhodně ne divácky nepřístupným dílem, jehož - s výjimkou epilogu - zdánlivá jednozáběrovost není tím největším náporem na udržení pozornosti. Rytmu je dosahováno jednak auditivními flashforwardy, které člení dění do jednotlivých aktů, jednak pečlivě načasovanými příchody nových postav (v první půlhodině jsou nové postavy uváděny na scénu zprvu po sedmi minutách) či variacemi stylu (přechod ze steadicamu na ruční kameru ve zlomovém okamžiku v první hodině, který je zároveň příkladem díky postprodukci "neviditelného" střihu). Překvapivě na pozornost náročnější je vyprávění s několika protagonisty, které střídá ohniska zájmu, je uskupeno do vzorců a má metafikční rozměr. Rozhodně ale nejde o nic nepřístupného, protože sebeuvědomělé pasáže jsou v tomto velmi návodné (pokud Foll v cameo roli hovoří o A - B - A1, jde zároveň o strukturu na sebe navazující trojice scén, kdy v první je spor mladého páru /A/, v druhé je odbočka ke starší generaci s vysvětlením /B/ a ve třetí se dostáváme k dalším partnerům v krizi /A1/). A zmiňovaný metafikční rozměr není nic, co by stíralo hranice mezi klasickým a uměleckým vyprávěním, pouze umožňuje významům volně putovat a nabývat nové podoby (symbolika hnijícího království je, doufám, více než jasná, že?). Epilog pak tne do živého, když ukáže, že postavy obývají uzavřený mikrokosmos, z kterého nejsou schopni vystoupit ani umělci, kteří na tento problém svými díly poukazují. Více v exkluzivní kritice. (27.04.2014)

Film o devadesáti minutovém večeru několika lidí, který se snaží zaujmout převážně vizuální stránkou, která se tváří, že jde o souvislý hodinu a půl dlouhý záběr, který střídá postavy a několik metrů od sebe vzdálené lokality. Film je to absolutně o ničem a postavy nejen, že jsou špatné, ale ony jsou i extrémně nepříjemné a divák si po celou dobu přeje, aby se jim stalo něco opravdu nepříjemného, protože ať cokoliv řeknou, nebo udělají je to jedna velká, neúnosná křeč. Na druhou stranu hlavní nápad a celková režie a kamera je zajímavá i působivá zároveň. Ono střídání lokalit i postav je ladné a propracované, kamera je neustále v pohybu a nechybí ani "jeřábové" záběry. Za to si film zaslouží obrovské plus a pokud by tvůrci dostali kvalitní herce a scénář, mohli by stvořit něco, co by překračovalo standardní českou produkci. Takto se jedná o zajímavý tvůrčí záměr, zpracovávající něco nezajímavého až nepříjemného. (11.10.2014)