Bennyho video

Konečně Haneke, který mi sedl. Mrazivá filmová demonstrace následků dlouhodobého vnímání násilí výhradně skrze média a tedy jeho konzumaci. Haneke mistrně poukazuje na ztrátu empatie a pokřivenou realitu, jak ji prožívá hlavní postava, jež pod tíhou vzrušení, zvědavosti a prosté jednoduchosti úkonu neváhá proměnit fantazii ve skutečnost. V nasnímání zásadních scén Haneke dalece přesahuje rámec pouhé kritiky a formou „obraz v obrazu“ nemilosrdně konfrontuje diváky takovým způsobem, jakým by to běžným postupem nebylo možné. (30.04.2011)

Nepatrně slabší než Hanekeho vrcholy... radikálnost a preciznost chirurgické metody vidění tu trochu ustupuje tradičnějšímu pojetí, chronologickému a jasně kauzálnímu vyprávění. Chybí tu gradace a pohlcující nedořečenost Sedmého kontinentu, na druhou stranu o to detailnější je studie jednotlivých postav. Více než v debutu a následných 71 fragmentech je tu cítit určitá konzervativnost a přímočará obžaloba moderní společnosti. Čím víc nechává Haneke svou metodu mimovolně rozežírat skutečnost a nesnaží se jí používat jako aktivní nástroj sdělení, tím na mě jeho díla více působí. Z toho vyplývá, že Bennyho video mě dostalo tak na půl. (04.02.2010)

Filmů, které na mě působily studeně jak psí čumák, jsem viděl vícero, ale v tomto jako v jedném z mála jsem nejenže tu odtažitost vnímal jako velmi vhodnou (v souladu s odtažitými vztahy v zcela dysfunkční rodině i psychologií hlavní postavy Bennyho, s nímž emočně ani trochu nepohne vůbec nic), ale dokonce i navzdory té odtažité formě plné dlouhých, tichých a statických scén mě dokázal Hanekeho snímek místy hluboce zasáhnout. Bennyho video je filmem, který určitě nepotřebuji vidět znovu a ke kterému bych určitě měl drobné výhrady v souvislosti s rozvláčností některých scén (zejména ke konci), během nichž se v mých očích napětí i působivost začaly chvílemi vytrácet a mírně mi tak přerušily souvisle úderný prožitek. Přesto jsem rád, že jsem film konečně zhlédl, byť jsem se ho dlouho bál, a přesto mu dávám 4 hvězdičky díky působivé studii mladistvého psychopata i rozporuplných rodičů vhozených do nesnadného morálního dilematu, díky mnoha otázkám a ne vždy jasným odpověděm, jaké mě film donutil si během sledování položit a dokázal je při tom ve mě zanechat i po uplynutí závěrečných titulků. Michael Haneke natočil psychologické drama, které silné a závažné téma nejen rozehrává, ale přímo analyzuje, v jednotlivých scénách a náznacích ukazuje množství do sebe zapadajících střípků, v nichž lze hledat odpověď na otázku PROČ...? Za zásadní scény, které mi asi ještě dlouho zůstatnou v paměti, při tom tolik nevnímám onu surovou vraždu, jako spíše sérii konfrontací Bennyho se svými rodiči. [75%] (07.11.2021)

Hanekeho filmy jsou v neustále kolísajícím kurzu o depresivní průser. Byla to Bílá stuha, byl to Funny Games a rozhodně na tom stejně je i Bennyho video, který je odporný už jenom popiskem, který se tady pod hlavičkou filmu na čsfd zobrazuje. Tudíž pro zvednutí nálady naprosto postačující film. Haneke to pak natáčí přesně v jeho oblíbeném stylu, který nudí a nudí…a nudí a nudí…pak se zaměří na onu brutální scénu, která je poctivě syrová a pak se opět vrátí k absolutnímu spánkovému stavu, aby celý ten vymyšlený špatný vtip zakončil dalším brutálním šokem. Já nevím, ale nějak už nejsem schopnej mu to žrát. Funny Games byly asi nejschůdnější, Bílá stuha to na mě uhrála absolutně hypnotickou atmosférou, co jsem nepochopil, ale Bennyho video je prostě průser. Benny je klasický případ zmrda a jeho zmrdská rodinka ho za vraždu pošlou ještě do Egypta, aby se psychicky trošku srovnal. To samo o sobě není v pořádku a jelikož to režisér moc dobře ví, dělá všechno proto, aby to ve filmu všem v pořádku přišlo. To vytváří otázky a na mé duši šrámy, protože mi to bylo silně nepříjemný. Já bych Bennyho radši pověsil do průvanu za koule. Bohužel se nestalo a nestalo se tak ani na konci. Po tomhle filmu si už asi žádnej Hanekeho další film nepustím. Viděno na základě Challenge Tour 2015 (03.04.2015)

Moje tretie stretnutie s Hanekem a druhé s mladým Arno Frischom a Ulrichom Mühe. Opäť silný emocionálny zážitok. Počas celého filmu mi blúdili hlavou otázky, či je to možné a ak áno, čo s tým. Mrazivý až desivý film, ktorého sila je v kontrapunkte medzi činom a reakciou naň. Z reakcie rodičov je zrejmé, koľko patologických vlastností Benny podedil a koľko ich v tom citovo vyprahnutom, sterilnom prostredí získal počas svojho krátkeho života. Dokonca som presvedčený, že ak by sa Bennymu prepiekla táto stichprobe, cesta k Funny Games je otvorená. A nie je to iba osobou režiséra a hercov. (07.10.2010)