Ako nikdy

Tak umělý a natažený film, až z toho bolí u srdce. Ne tedy z děje, naopak jsem si celou dobu velmi cynicky přál, aby Schmitzer konečně umřel a byl pokoj, protože konfrontace postav a pokusy o občasný humor jsou nepřesvědčivé, hysterické a nudné. Jednu sezónu po Hanekeho Lásce nemůže přijít tak jalový film a očekávat smířlivost. A jako vždy je nejhorší, že to vše je vystaveno na kvalitních základech, které naznačují, že úspěch byl tak blízko. Film každopádně potěší všechny, kteří si myslí, že pečovat o umírajícího člověka je poetické a plné dialogů o diamantech skrytých uvnitř. (11.09.2013)

Vladimír (Jiří Schmitzer) zostarol, plný zlosti a pocitu krivdy leží na lôžku a očakáva blízku smrť. Zákerná rakovina napriek poctivému užívaniu liekov neustupuje. Koniec je nezvrátiteľný, otázkou je len, v ktorom momente príde. Môže sa ľudská duša prostredníctvom zmeny k lepšiemu tesne pred odchodom z pozemského sveta očistiť? Viac tu: http://www.moviesite.sk/recenzie/kino/105-sila-interpretacie-ako-nikdy-2013 (05.11.2013)

Chová se to, že to má velké ambice a tím to končí. Mixovat Janáčka s Kazety, jak se zlíbí, je dost mimo. Tak jako absolutně rozdrásaný scénář, který výborným hercům nenechá ani trochu prostoru. Spolu s kamerou, která vás bolí a střih mrská. Tyc to prostě fakt udělal celý nějak mimo všechno, zejména mimo mě. (22.02.2014)

Někdo nanáší štětcem barvu na plátno v rámu, jiný maluje příběhy na plátno filmové. Další lidé ten příběh prožívají v kině a někteří z nich pak k tomu napíšou své komentáře. A všichni společně plašíme smrt. Je to přece tak důležité. Žít i po smrti, aspoň ve vzpomínkách jiných lidí. (Vzpomínám si, jak můj syn kdysi u moře udělal bosýma nožičkama stopy v písku a potom zaraženě koukal, jak písek spláchla vlna a všechny jeho stopy smazala. Dnes je mu pět let a nedávno se mě poprvé zeptal, jestli mu někdy umřu. Někdy věřícím lidem tu berličku náboženství šíleně závidím...) Jako nikdy je film k rozjímání, ne pro zábavu (sledovat umírání, to je nuda, že?) Nečekali jste doufám nějaké veselé Klepání na nebeskou bránu. Já tedy ne. Ovšem Jiří Schmitzer, to je pan herec. A taky folkový zpěvák. Jo, já vím, na FILMOVÉ databázi nemají písničky co dělat... Tak tady ji máte: Kaluž. Její závěr: "A je mi padesát a já už se do kaluže skládám, kdy už mě pohltí, je mi těch padesát a já jenom v duchu klidně hádám, kolik mám do smrti...           Teče voda, teče strání a suchý list plave na ní, teče voda, teče strání, sám sebe se ptám, jak ta voda strání pádí, nezastaví ji sto kádí a ten list, co plave na ní, nejsem-li já sám ..." (19.09.2013)

Film se smutným příběhem, ale dobře natočený. Velmi výstižně napsaný scénář, brilantní Jiří Schmitzer a skvěle mu sekundovaly P.Špalková i T.Medvecká. Film se mi líbil i navzdory tomu, že byl vlastně dost negativní, ale myslím, že jak vystřižený ze skutečného života. Hezké prostředí, ve kterém se natáčelo a celkový dojem byl dobrý. (19.09.2013)