Réžia:
Zdeněk TycScenár:
Markéta BidlasováKamera:
Patrik HoznauerHrajú:
Petra Špalková, Jiří Schmitzer, Taťjana Medvecká, Marek Němec, Jana Pidrmanová, Zdeněk Palusga, Marek Taclík, Pavla Beretová, Luboš Veselý (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Konec léta ve filmu "JAKO NIKDY" znamená zároveň konec života. Vladimír Holas umírá. Kdo je Vladimír Holas? Malíř, sochař a pedagog okresního významu. Namaloval spoustu krásných obrazů - ale ne tak skvělých, jak si přál. Nebyl ve straně, nebyl ve Svazu výtvarných umělců, nezaprodal se minulému režimu. Dům v krásné krajině je jeho poslední útočiště, smrt je nevyhnutelná a on nechce umřít v odcizené nemocnici. Chce se skácet ve stoje, tak jak žil. Pro tento komorní film jsou klíčové tři postavy, vedle hlavního hrdiny jsou tu dvě ženy: Karla, asi pětatřicetiletá, je svému životnímu partnerovi něčím podobná: malířka, bohémka, pro ostrá slova nejde daleko. Kontrastní k těm dvěma je Jaruna, vdaná asi pětapadesátiletá žena, zdravotní sestra. Kdysi byla milenkou pana malíře. Tato trojice vede marný boj se smrtí, bojují sami se sebou a současně mezi sebou - což přináší každému z nich určité očištění. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (180)
Zdeněk Tyc je nevyzpytatelný - občas šlápne bolestně vedle (UŽ, El paso), občas se mu podaří zabodovat (Vojtěch, řečený sirotek, Smradi). Jako nikdy je naštěstí druhý ze případů. Díky pozoruhodnému scénáři Markéty Bidlasové se podařilo vytvořit přirozeně se rozvíjející vztahové drama, které má daleko k srdceryvným konstrukcím a zaměřuje se na mnohostranné vykreslení zvláštního vesmíru kolem umírajícího malíře, jenž se s kreativního člověka stává jakousi černou dírou vysávající život ze svého bezprostředního okolí. Naštěstí tradiční ženské spiklenectví a sounáležitost jsou natolik silné, že v magickém venkovském domě nadále vládne kontinuita a vyrovnaná atmosféra, kterou nedokáží zlomit ani občasné záchvaty slabosti, nedorozumění a hořkost z nenaplněného života. Především vykreslení starého venkovského domu plného nevšedních obrazů, soch, starých kusů nábytku a tajuplných zákoutí dodává dramatu silnou atmosféru i punc originality, zvláště když dané prostředí vyvolává až iracionální okamžiky povznášející značně evokativní vyprávění. Díky naprosto vyrovnaným hereckým výkonům v čele s Petrou Špalkovou a Taťánou Medveckou ani občasná dialogová či motivická zaškobrtnutí ani tolik nezabolí (například trochu zbytečný motiv nemožného citového prožitku u postavy mladé dívky, vrcholící příliš explicitním písňovým doprovodem) a právě díky nasazení všech zúčastněných se podařilo plně a hlavně uvěřitelně dotvořit sjednotit složitou strukturu náznaků a na sobě nezávislých momentů. Myslím, že zejména v ženských kategoriích bude při letošním udílení cen poměrně jasno. ()
Film měl bezpochyby nést různá poselství a vzbudit v nás sounáležitost s naším osobním životem. Zpracování však bylo krkolomné, nepřesvědčivé a mírně chaotické. Některé scény vyloženě do filmu nezapadaly a působily dost násilně. Věřím že nahota zvyšuje sledovanost (koupání v rybníku) ale tyto scény byly jako pěst na oko oproti celkové atmosféře filmu a působily spíš zoufalým dojmem. Kdyby byl film více jednotný, tak bych ho určitě hodnotila mnohem lépe. ()
Chová se to, že to má velké ambice a tím to končí. Mixovat Janáčka s Kazety, jak se zlíbí, je dost mimo. Tak jako absolutně rozdrásaný scénář, který výborným hercům nenechá ani trochu prostoru. Spolu s kamerou, která vás bolí a střih mrská. Tyc to prostě fakt udělal celý nějak mimo všechno, zejména mimo mě. ()
Herecké výkony kvalitní v mnoha ohledech, byť jsem měl na lvech jiné favority. Jenže film trpí v posledních letech typickým českým neduhem, zobrazuje bez debat vážné téma, tváří se děsně seriózně a pak tam přijdou scénky, které celé tohle shazují na úroveň nějaké frašky. Jednání postav místy značně nelogické. Z těch několika rozehraných linií se mi nejvíc líbila ta o vztahu obou žen „sokyní“, byla nejlépe dotažena. ()
Jako nikdy si zaslouží rozhodně více diváků než pouhé tři tisíce. Je to velmi solidní komorní psychologické drama, které nechává vyniknout především Jiřímu Schmitzerovi, jemuž ta role náramně svědčí. O tom, zda je Petra Špalková lepší než Táňa Pauhofová se dá hodně polemizovat a je to jen věcí názoru. Doufám, že to bylo těsné. Takových snímků mnoho není, proto by jim slušela větší propagace. Otázka je, zda české publikum je na takový snímek ochotno vyrazit do kina. ()
Galéria (44)
Zaujímavosti (5)
- Hlavní natáčení probíhalo na křivoklátsku v Podmokelském mlýně, dále pak v Berouně, Praze a v okolí hradů Točník a Žebrák. (Neffy)
- Obrazy použité ve filmu jako dílo hlavního hrdiny jsou ve skutečnosti obrazy malíře Davida Bartoně. (panLosos)
- Světová předpremiéra se uskutečnila 21. 4. 2013 na filmovém festivalu českých filmů Finále v Plzni. (Kamiiik)
Reklama