Ako nikdy

Film Jako nikdy předchází pověst regulérní analýzy tématu smrti a umírání. Holý fakt, že Češi se zmíněnému jevu vyhýbají jako čert kříži, by mohl film katapultovat do středu diváckého zájmu - jsme přeci jen učedlníky Spalovače mrtvol, který neopakovatelným sarkasmem propojil maloměšťáckou idylku s pěkně rozpáleným krematoriem. V případě Jako jindy se ale kmotra zubatá musí spokojit s druhými houslemi: film je spíše o tom, co se stane, když se samorostlému estétovi odehraje před očima (resp. před postelí) celý život. Naštěstí ale je na co koukat. Filmu opravdu chybí odvaha zakousnout se do tématu pořádně hluboko (jako to udělal třeba Haneke ve své Lásce, nebo ještě lépe Nichols ve Vtipu), nebo naopak se satirickým nadhledem (Invaze barbarů). Hodně energie se vkládá do vedlejších motivů, prostor je na utvoření potřebné baladické nálady přelidněn a rušen vedlejšími tématy. Klíčové téma se postupně samo dohledává ve střetu a souznění dvou typů milenek, velmi připomínajících rousseaovský milostný trojúhelník tvořený jednak ženou schopnou sdílet uměleckou a filosofickou reflexi díla, jednak ale i ženou, která tohoto schopna není a miluje "od přírody". Jak P. Špalková, tak T. Medvecká podávají v tomto partu skvělé výkony, typizují dvě tváře ženské lásky a dva archetypy ženy vůbec. Jiří Schmitzer v tomto filmu definitivně prokázal, že je herec evropského formátu. Svůj doušek filosofické nadstavby, který svému umírání podle docela skoupého scénáře měl dát, odevzdal svrchovaně - v jeho podání se divákovi vybaví, že jednou z cest k uskutečnění sebe sama a dovršení existence může být (vedle náboženství a meditace, jak pravil Schopenhauer) i očistné umění. Vangoghovským variacím postupujícího šílení, jak je herec podává, mohl být dán větší prostor. Suma sumárum: velmi dobrý film, spolu s Collete mana nebeská padající v předvečer Kameňáku 4 na palice národa českého. (20.01.2015)

Komorní drama, kterému plně porozumí asi jen jeho autoři. Další z řady filmů, kde je vlastně konec naprosto jasný a jen se na něj celý film čeká. Různé dramatické momenty filmu, vlastně celkový děj, je jen taková výplň. Místy se na ní kouká dobře, místy je uspávací a místy si člověk říká, proč tam tu scénu vůbec dali (na konci v debatě s tvůrci bylo jimi řečeno, že tyto záběry byly plné symbolů a významů. chápou je ale asi jen oni). Ano, to že snímek chce věrně zobrazit realitu, tak jak postupné strádání člověka opravdu je, je zcela zřejmé. Zakomponovaná životní partnerka Karla, dávná milenka Jaruna a postavy Holasového syna s družkou + rodinou Jaruny působí i místy svěže a hlavní linii filmu i odlehčují. Snímek nabízí i takové vtipně milé scény jako je ta s rybama, které se synova družka snaživě snaží zabít a nebo návštěvu pana cyklo-faráře. O občasné vtipné dialogy naštěstí také není nouze. Celkově ale divák spíše v křesle u snímku usíná a jeho přáním několikrát je, aby už Vladimír Holas (kterého mimochodem Jiří Schmitzer zahrál perfektně) konečně umřel a snímek mohl skončit. Po odchodu z kina si ale položí jednu otázku: Jak se mi snímek líbil? Jako nikdy... (17.09.2013)

Herecké výkony kvalitní v mnoha ohledech, byť jsem měl na lvech jiné favority. Jenže film trpí v posledních letech typickým českým neduhem, zobrazuje bez debat vážné téma, tváří se děsně seriózně a pak tam přijdou scénky, které celé tohle shazují na úroveň nějaké frašky. Jednání postav místy značně nelogické. Z těch několika rozehraných linií se mi nejvíc líbila ta o vztahu obou žen „sokyní“, byla nejlépe dotažena. (27.02.2014)

Skutečně bych chtěla vidět lidi, kteří se ze všech sil starají o umírajícího člověka, který jim neustále sprostě nadává a chová se k nim odporně. U přítelkyně by se to ještě jakž takž pochopit dalo, ale u cizí ženy, co má doma vlastní rodinu, kterou zanedbává? A u syna, o něhož se umírající nestaral, a který si nastěhuje k otci do domu i přítelkyni a té nechá nadávat taky? Petra Špalková hraje postavu, které by každý člověk po pěti minutách raději urval hlavu, než by ji poslouchal a ne ji ještě ke všemu pomáhal! Úplně neuvěřitelné chování postav a taky neuvěřitelně nudně natočené. (22.02.2015)

Snímek "Jako nikdy" trpí klasickými příznaky něčeho, co já označuji "český film". Naše tuzemská kinematografie mě totiž stále ujišťuje v tom, že poslední dobou za moc nestojí (čest výjimkám) a když už je film dobrý, tak je to buď komedie, nebo drama. Tento film sice drama je (nebo to alespoň tvrdí jeho tvůrci), ale když jediné dobré scény působí spíše tragikomicky, tak je asi něco špatně. Film je totiž hutně proložen zdlouhavými až nudnými pasážemi, nebo vyloženě "WTF" momenty, o kterých nemáte tuchu, co tam vlastně dělají. Samozřejmě, tvůrci filmu v následující panelové diskusi vysvětlili, že film je plný symbolů a i ty zdánlivě prázdné záběry kamerou něco znamenají. Dobře, beru. Avšak to nic nemění na skutečnosti, že mě film celkově nudil a někdy jsem si v duchu říkal, jestli paní Bidlasová ten scénář nepsala pod vlivem. Proč tedy film vidět? No, herecký výkon pana Schmitzera stojí za to (i když se podle slov producentů ani moc přetvařovat nemusel), o hlučné hádky plné sprostých slov není nouze a na Janu Pidrmanovou se hezky dívá, obzvláště když morduje nožem ryby. Za mě 2* (16.09.2013)