Ako nikdy

Každá z postav je v základním lidském rozpoložení pochopitelná, alespoň pro ty, kteří mají osobní zkušenost, a tak je Jako nikdy po psychologické stránce vkusně autentickým náhledem do depresivní atmosféry umírajícího člověka, jehož jednotlivé výlevy zlosti a nenávisti nic nesvědčí o člověku samém jako o jeho pocitu z ponížení a otrávení vší péčí kolem něj. Dobu, která z lidí tahá to nejhorší i to nejlepší, následuje smířlivá nirvána klidu, když konečně zdroj stresu pomine. Ze začátku se film ale zbytečně uchyluje k častě tradici novodobých českých filmů, kdy diváka vhodí do nejasné skupiny vztahů, a část snímku, který by jinak byl o ničem, těží z toho, že se divák musí zorientovat. (17.09.2013)

Zase jednou po dlouhé době český film, který stojí za to vidět! Základem je výborný scénář, kde vše dává smysl a vychází z psychologie postav. Ty se nám sice nemusí líbit, ale o to působí životněji. Což je samozřejmě z velké části zásluhou výborných herců (a teď nemluvím jen o třech hlavních a dvou vedlejších rolích, ale i o těch, kteří se objeví třeba jen v jediné scéně), ale i spolehlivého režijního vedení. Drama o umírání prosté patosu asi v kinech nic nevydělá, ale mezi všemi těmi zaměnitelnými napůl dramaty a napůl komediemi suverénně vyniká (90%). (27.09.2013)

,,ZASRANÝ, ZKURVENÝ, POŠAHANÝ BÁBY! CO MYSLÍŠ MILÁČKU? NEBYLO BY UŽ NAČASE, ABYS VYPADLA. KONEČNĚ SE NA MĚ VYKAŠLALA....“ /// Umělci. Vztahy. Lidi. Ženský… Dvě ženský kolem umírajícího chlapa. Dramatický dialogy a role, který si (nejen) podpráhově říkaj o nějakou cenu. Takový divadlo o smrti a umírání. Čekání na smrt mezi hádkama, který maj vyřešit … prostě vztahy. Připravte se na málo radosti. Ale to se asi dá vočekávat. Lidi se tady totiž maj rádi jen tím svým způsobem. Každej máme nějakej způsob. A nějaký vočekávání. I vod smrti. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Páč dneska už nic nenamaluju. 2.) Páč českej festivalovej film. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (13.08.2014)

Neveselý film o neveselých věcech. Anebo ne. Hnusnej film, ale mistrovsky zahranej a v podstatě trefnej. Letní film, ale to léto tam nemá a ani není cítit. Jenom - zavařujeme meruňky, už jsou švestky.. Malé i ty největší postavičky pěkně na svých místech, líbila se mi kamera, nerušila hudba. Ocenil bych i práci maskérů, a panu Schmitzerovi bych s obavami o jeho zdraví doporučil nehledě na jeho práci dietologa a osobního trenéra, aby si trochu pospravil tělesnou schránku. Malý český klenot, o kterém se moc neví a špatně se na něj kouká. (16.02.2014)

Je jasné, že tenhle film není divácky jednoduše stravitelný a názory se na něho budou hodně různit. Tyc natočil atmosférické a velmi depresivní drama, v němž se zdánlivě nic neděje, jenže pod povrchem jsou skryta tajemství a traumata, která není radno závidět. Kamera je vskutku výborná a vytváří poetické obrazy, které v kontrastu s dějem a postavami působí hodně zajímavě. Samostatnou kapitolou budiž herci, protože ústřední trojka je famózní a kdyby se udělovaly ceny za kolektivní výkon, tak tihle by ji museli získat. Špalková s Medveckou výtečně vystihly charaktery svých postav a dokáží odlišit velmi jemné rozdíly mezi rivalitou, porozuměním a možná začínajícím přátelstvím. Schmitzer zase minimalisticky a uvěřitelně ztvárňuje člověka na konci svých dní, který někde hluboko uvnitř má lásku, jenže ji nedokáže dát najevo a tak je nesnesitelný a protivný. Je pravda, že kamerových exhibic je tu někdy moc a některé scény jsou odděleny příliš ostře, to ale nic nemění na tom, že Jako nikdy je pro mě osobně zatím tuzemským filmem roku. Bojím se ale, že budu v menšině. 80% (12.09.2013)