Ako nikdy

Schmitzer, Špalková, Kazety a smrt. Výtečná kombinace plná bolesti, zmaru, ale i citu a porozumnění. Co mě trošku sejří je volba zaškatulkovat celé mužské osazenstvo (včetně umírajícího Schmitzera) do rolí asociálních nekňubů. V kontrastu s tím sice ženy vypadají mnohem vyrovnaněji, celek však postrádá soudržnější reflexi. Ale možná se mi to jenom zdá… asi proto, že sám jsem občas takový asociální nekňuba taky. (20.02.2015)

Skutečně bych chtěla vidět lidi, kteří se ze všech sil starají o umírajícího člověka, který jim neustále sprostě nadává a chová se k nim odporně. U přítelkyně by se to ještě jakž takž pochopit dalo, ale u cizí ženy, co má doma vlastní rodinu, kterou zanedbává? A u syna, o něhož se umírající nestaral, a který si nastěhuje k otci do domu i přítelkyni a té nechá nadávat taky? Petra Špalková hraje postavu, které by každý člověk po pěti minutách raději urval hlavu, než by ji poslouchal a ne ji ještě ke všemu pomáhal! Úplně neuvěřitelné chování postav a taky neuvěřitelně nudně natočené. (22.02.2015)

Jako nikdy mně tedy ze židle moc nezvedlo. Ty vztahy jsou až moc poťapané i na takové bohémy za jaké se vydávají a chvílemi působí křečovitě (hlavně otec a syn, či budoucí snacha). Všechno visí na trojce Špalková - Schmitzer- Medvecká , kteří odvádějí, tak jako vždy 100 procentní práci a Petra Špalková ještě něco navíc. Ostatní herci jsou tam pro mne spíše do počtu a sráží film dolů. Chvílemi jsem děj nevnímala, protože mě nevtahoval do vnitř a byl únavný. Není to špatné, ale chtělo to nějaký větší tah na bránu, nebo větší prostor pro ty tři. (18.08.2020)

Herecké výkony kvalitní v mnoha ohledech, byť jsem měl na lvech jiné favority. Jenže film trpí v posledních letech typickým českým neduhem, zobrazuje bez debat vážné téma, tváří se děsně seriózně a pak tam přijdou scénky, které celé tohle shazují na úroveň nějaké frašky. Jednání postav místy značně nelogické. Z těch několika rozehraných linií se mi nejvíc líbila ta o vztahu obou žen „sokyní“, byla nejlépe dotažena. (27.02.2014)

Jako nikdy si zaslouží rozhodně více diváků než pouhé tři tisíce. Je to velmi solidní komorní psychologické drama, které nechává vyniknout především Jiřímu Schmitzerovi, jemuž ta role náramně svědčí. O tom, zda je Petra Špalková lepší než Táňa Pauhofová se dá hodně polemizovat a je to jen věcí názoru. Doufám, že to bylo těsné. Takových snímků mnoho není, proto by jim slušela větší propagace. Otázka je, zda české publikum je na takový snímek ochotno vyrazit do kina. (24.02.2014)