Jahari ore no seišun rabukome wa mačigatteiru.

Plný počet dávám hlavně kvůli tomu, že se mi zalíbilo poněkud originální pojetí naprosto klasického žánru. Hlavní postava s opravdu pesimistickým a "antisociálním" uvažováním, které vzhledem k jeho minulosti dává smysl - během dětství přišel prakticky o všechny ideály a teď už se jen nechce znovu spálit... Pak tu máme svéráznou a velmi zajímavou Yukino a milou a sympatickou Yui. Postavy se zkrátka povedly. Škoda jen toho ne úplně přítomného posunu děje... snad se to zlepší ve druhé sérii. - 95 % (07.05.2017)

Trhá mi to srdce, protože Oregairu by si za mnohé zasloužilo mnohem víc. Skvělými postavami, námětem, myšlenkami i formou je to seriál pyšnící se vysoko nad průměrem romantických anime, ale bohužel je přecpaný prázdnými pseudohlubokými kecy, fádními a nekonečně nudnými pasážemi o ničem, při kterých má člověk chuť to několikrát dropnout (ehm, prostředek druhé sezóny mě donutil dát si pauzu asi na měsíc) a občas hrozně nesmyslnými problémy, za kterými často stojí pár nicneříkajících vět některé z žen YukinoSHITových a které se vždycky vyřeší nějak hrozně random, ale má to vypadat mindbowingly důvtipně. Díky tomu bylo pro mě sledování občas dost painful a i když mě to hrozně mrzí, tak mi to až příliš kazilo dojem. Charaktery postupem času nabydou větší lidskost a zranitelnost, ale zároveň skoro všechny ztratí svoji jiskru a zábavné, drzé dialogy se vytratí taky skoro úplně (Yukino s Hachimanem ke konci bohužel až moc "znormálnějí" a nejsou pak už ani trochu kousaví a to mě na nich v první sérii hrozně bavilo). A navrch jedno z hlavních děvčat se od druhé sezóny v seriálu skoro přestane vyskytovat a pro mě pak bylo hrozně těžké jí fandit. Nakonec se stalo, že svou lidskostí, živelností a citelně hořkou rozpolceností, mi nejvíc k srdci přirostla Yui. Její charakter v průběhu seriálů kolísá ze všech nejmíň a zůstává pro mě jako nejvíc main MC, bez které by to stálo už úplně za nic. Moc se mi ale líbila bromance Hachiman + Saika a taky krásně ryzí, reálné a relatable přátelství Yui s Yukino. (12.09.2021)

[1. série] Nemůžu se ztotožnit s názorem HDeer, který snad vůbec nepochopil, co se děje anebo koukal na něco jiného. Koncept lásky mezi žákem a učitelem? Nějak jsem ho nepostřehl. Já koukal na poměrně originální námět jinak neoriginálního školního světa, kdy hlavní hrdina je poměrně kyselý, antisociální, posměšný, emocí se štítící chlapík, který by snad nejraději ani neexistoval, což mě zaujalo. Když se přídá podobně zamlklá, rezervovaná a příkrá parťačka z klubu, tak se nám otevře dost prostoru nad neobvyklým filosofickým přemítáním, proč je ten svět kolem nás tak povrchní. Rozhodně není šťastné Yahari považovat za tutovou komedii a už vůbec ne romantiku, která se jen tak lehce mihne a brzo zase zamává, protože se nám spíš dostává cynické a sarkastické podívané na to, jak řešit lidské problémy, vztahy a životní situace malinko neortodoxním způsobem. Hlavní duo je přirozeně chytré a vzájemné dialogy mají solidní jiskru, které právě dávají vzniku nejúsměvnějším situacím. Hikigaya mi připadá scénáristicky trochu přitažený: Přistihnete se, že byste už konečně chtěli od něho nějakou emoci, nějaký úsměv. Nebude vám vyhověno, ale nedělá to z něho nějakou nenáviděnou postavu. Yukino mě naopak zaujala rozhodně mnohem víc. Už dost lolitek a hloupoučkých submisivek; Yukino je naprosto svěžím vánkem a rychle se dostala v mém osobním žebřícku anime hrdinek téměř k vrcholu. Celkově má seriál příjemný flow, žádný velký zásek s mírnou gradací na závěr. Animace je ucházející. Za mě mírné překvapení. (09.06.2015)

Kdybych se tu snažil nějak obsáhleji popsat Yahari ore no seishun Love Come wa machigatteiru. , nejspíše by čtenář dostal pocit, že se jedná jen o další kopii Boku wa Tomodachi (která je zase pouze zdařilou kopií těch X rabukome, které Japonsko v takových kvantech rok co rok chrlí) a svým způsobem by měl onen čtenář dost možná i pravdu. Základ je zase naprosto stejný - škola a v ní pár archetypálních kreslených děvčátek dychtivě čekajících na to, aby jim nějaký vždy milý a vždy úslužný hlavní protagonista pofoukal bolístky, pořešil traumátka a oni mu pak mohli někde v dešti se slzami v očích a lehkým ruměncem na tváři padnout do náruče ... no jo jenže, on nikde! Místo něj je tu Hachiman, samotářský, zamindrákovaný, odtažitý, dívající se na svět a lidskou společnost pohledem absolutního cynika. A právě tenhle přístup působí v jinak naprosto zatuchlém rabukome settingu jako závan čerstvého vzduchu, přičemž zaručuje kromě povinné dávky komediálních situací a humorného dialogu i fakt, že když už dojde na ono "léčení bolístek", rozhodně se divák nedočká nějakých obvyklých pravdoláskařských keců plných patosu a řešení všemožných problémů je vždy dost neotřelé. No jak tak na to koukám, dost možná bych si vystačil s tím, kdybych napsal, že Hachiman je prostě borec. Zdatně mu sekunduje Yukino, která sama o sobě je poměrně zajímavý charakter (a to nemyslím pouze na oko), ale seriál zatím nedospěl do žádného vyloženě jejího příběhového arcu (snad v případné druhé sezóně), takže zatím slouží spíše jen jako nepostradatelná partnerka při vpravdě výživných slovních přestřelkách s hlavním hrdinou. Zbytek postav příliš originality nepobral, což ale osobně ani neberu jako takový zápor, poněvadž právě při interakci s těmito charakterovými archetypy Hachiman vytahuje spoustu vtipných i trefných narážek a poukazuje tak na to, co už asi při sledování jiných seriálů na takových postavách štvalo každého z nás. Co říci závěrem? Rozhodně jedno z nejvýraznějších rabukome tohoto roku a oživení jinak dost vyčichlého žánru, už to samo o sobě pro mě dělá z Yahari ore no seishun Love Come wa machigatteiru. kandidáta na vysoce nadprůměrné hodnocení. Slabší **** PS: I přes ryze pozitivní tón mého komentáře ale nutno podotknout, že anime se ani zdaleka nevyrovná originální novele, kterou tímto fanouškům seriálu vřele doporučuji.Stejně tak anime dost výrazně poráží i manga adaptace, ze které je zatím bohužel na světě jen pár kapitol. (29.06.2013)

Klasické anime zo školského prostredia, kde vlastne žiaci majú svoj klub a v ňom plnia priania iných spolužiakov? Wau to je anime, ktoré skúsilo ísť absolútne inou cestou ako všetky ostatné ...ok nie to bol sarkazmus. V školskom klube musíme zmiešať čo najviac divných postáv tak teda pridáme Hachimana typického "budižkničemu" zo zvláštnymi očami, ktorý je veľmi pesimistický a vo svojej podstate sa s ním ostatní ľudia ťažko zhovárajú, ale vo svojom vnútri je to dobrý človek. Takého hlavného hrdinu má skoro každé anime a teraz POZOR do toho dáme Yukinoshitu, ktorá je knihomoľ a ťažšie vyjadruje svoje city a potom trocha extrovertku Yuigahamu. Takže máme klasické prostredie, klasických hrdinov, klasický príbeh, klasické zasadenie...napriek tomuto všetkému anime Oregairu pôsobí dobre na diváka a je rozhodne zábavné. (30.09.2021)