Šingeki no kjodžin

Ja nepochopím popaluritu tohto anime. Jasné, námet je zaujímavý, animácia atraktívna a je to od tvorcu Death Note, ale to je tak všetko. Postavy vedia byť akurát otravné, ale čo mi hlavne vadí je fakt, že ten dej sa (na ploche 25 dielov!!) neposúva takmer nikam. Všetky diely sú tak neuveriteľne naťahované - či už pomocou nekonečných myšlienkových pochodov postáv, zbytočných dialógov alebo ničnehovoriacich flashbackov. Veď keď už sa aj konečne dostanú hrdinovia za hradby svojich miest, tak sa tak deje až v 17 dieli z 25, a to je už naozaj zlé, vzhľadom na to, že v predchádzajúcich 16 išlo len o bránenie mesta. Female Titan sa predstaví v 17. dieli ako antagonista (?) série a ťahá sa to s ním až do záveru, bez toho, aby sme sa dozvedeli, ako sa vôbec ľudia dokážu premienať na Titanov, čo sú vlastne Titani, odkiaľ sa vzali, o čo im ide, prečo Annie bojovala proti vlastným a milión ďalších, z ktorých 1. séria nezodpovie ani jednu. A ja nepotrebujem vedieť v seriáli hneď všetko od začiatku, ale keď celá séria neosvetlí ani jednu jedinú vec, niečo nie je v poriadku. Musel som sa nútiť, aby som seriál dopozeral, a druhú sériu, ktorá podľa všetkého uzrie svetlo sveta až v r. 2015, sa už trápiť nebudem a úprimne sa čudujem ľuďom, ktorí považujú tento naťahovaný paskvil za kvalitné anime. 50% (09.11.2014)

Nakonec udílím jen 3 hvězdy a to převážně za ten fakt, že mě některé série vyloženě nebavily a převládal tu velký kontrast mezi tím epickým a naopak nudným a prvoplánovým. Někde bych mohl chválit, jinde nadávat. Uznávám celkový nápad, ale po tom všem, co jsem během naprosto zbytečně natahované desetileté cesty této série viděl, mám už laťku trochu jinde. Bavilo mě to počáteční tajemství, to postupné odhalování pravdy. Jakmile tento prvek opadl a vše se překlenulo v nekonečný zástup soubojů, řadu filozofických patosů a do vínku se přidaly především další uječené postavy, začalo to u mě ztrácet na významu. A finále mě také ze židle nezvedlo. (06.11.2023)

Na to jak slibný námět Attack On Titan má, jde o docela nudný seriál. Respektive zoufale nevyvážený. Většinu děje zabírají citové výlevy zpola hysterických postav, které jsou nejen otravné, ale pro zápletku téměř irelevantní. Následuje scéna útoku zabijáckých obrů a improvizovaná lidská obrana. A další epizodu se začíná nanovo. Plusem jsou dynamické a do určité míry pohlcující válečné scény a titulní píseň, mínusem odfláknutý scénář s dírami v logice, že by jimi prošla celá armáda titánů. A pochopitelně i to, že jsem si prakticky ke všem hrdinům rychle vypěstoval averzi. Mrtvými se tu naštěstí nešetří, takže každý žije v neustálém strachu z ušlapání, nebo sežrání. Nezbývá než doufat. (30.08.2015)

Dalo by se to sledovat (námět nesporně nosný, průběh nekompromisní a vypadá to k světu), kdyby se to zároveň dalo i poslouchat. Což se ovšem nedá. Seriál, kde postavy nemluví, ale jejich veškerá komunikace se zásadně sestává ze řvaní z plna hrdla. Seriál, kde postavy skrze řvaní z plna hrdla zásadně pronášejí šroubované patetické deklamace. Seriál, kde postavy skrze řvaní z plna hrdla a šroubované patetické deklamace zásadně vyřvávají do světa věci, které jsou dávno jasné z předchozího dění. V praxi to vypadá tak, že postava A pět minut řve o tom, jak a proč se cítí (což divák z dosavadního průběhu již ví), aby plynule navázala postava B, která se ze svého tklivého hoře vyřvává následujících pět minut. A byť obě v souhrnu řvou deset minut, tak vlastně vůbec nic nesdělí! A jako by to nestačilo, tak se navíc všichni chovají jak hovada bez mozku; což by až tak nevadilo, kdyby se to aspoň nebralo tak smrtelně vážně… Ještě se mi někdo diví, že jsem bezmezně fandil mlčenlivým titánům, aby jednu každou postavu sežrali co nejpomalejším způsobem, aby jeden každý z těch ubrečených řvounů zažil alespoň vzdáleně podobná muka, která přichystal(i) mě? (13.10.2014)

„Ach, synu, synu můj nezdárný, zastav se na moment u mých nohou a vyslechni story z dob telecích, kdy se fusekle eště v sandálech Čechů nosily a trdelníky na slováckých trzích se pekly. To ti tak jednou děd Hromino léta Páně 2013 zřel takéto japonské anime, na kerý slyšel ze všech stran samý sůprlativy, zřel na něj spóstu parodií, slyšel nemálo keců týkajících se jej. A představ si, že to anime mělo hantýrovat vo tom, jak jeden naraplenej kluk chce zkopat všechny obry do kuličky, páč si jeden z nich zblajznul na jeho mutině! No né, hele, nechlámej se, synu, jako vono to téma v mý době eště všem profláknutý nepřišlo! Jó, a teď sem si to pustil, hele, tak čtyři, pět dílů – no ty vogo, to bylo tak ozajstný a mastný jak máloco! Jako kdybys viděl tu srandovnů grafiku, patetický kecy, sterilnů akcu a ..., no to by ses taky musel lochčit. Jako jó, pár postav by jako ještě šlo skůsnót, pár bylo betelnéch, ale teď si jako představ, že si dovolíš kvaltovat proti davu, jó. No málem sem dostal přes rypec, faktec. Jako někdá po dvanáctým díle sem sice hlásil loď, ále tož si říkám, že eště na pár epizód by stálo hodit čučku, ať to mám celý zkóknutý. A vono nic! Sterilná akca, hlavní charaktéry dost nuda a story hlavní… no jako nic moc. Fakt sem nezgómnul, co na tom gómají ostatní. No – vošajstlich, to je už půl osmý?! Tak, halt, a teď si synu makej robit věci do bódy. Jo jo, vím, že zítrec píšete na indexované seznamy, tak se na to kókej hodit voko, ať tě biflér zas nezpraží, že víš prd.” (14.10.2013)