Šingeki no kjodžin

Za posledný rok pre mňa osobne najviac overrated Anime seriál. Nechápem, prečo je okolo toho tak veľké haló, veľmi mi to pripomínalo SAO, pričom nechýbal určitý nádych idey mecha. Niektoré z časti boli tak nudné a plné kecov, že som mal sto chutí ich preskočiť, čo ja pri pozeraní nezvyknem. Ako sa to začalo, tak sa to aj skončilo, žiaden badateľný vývoj postáv, je jasné, že je to stavané na viacero (poriadne rozťahaných, kvôli zvýšeniu predajnosti) sérií. Škoda, z mojej strany veľké sklamanie. (21.10.2013)

Pokud si mě něčím Shingeki no Kyojin opravdu získalo, tak vývojem jednoho blonďatého ukřičeného spratka v postavu, za kterou bych položil život. Co se seriálu jako celku týče, je to i v semifinále pořád těsně mezi 4 a 5 hvězdami a bude velmi silně záležet na konci. Zatím na něm oceňuju bez nadsázky geniálně mnohovrstevnatou vypravěčskou strukturu, která si na první zhlédnutí zvládne zaháčkovat, udržet a postupně neustále podsouvat nové informace až do totálního převratu konceptu naruby ve třetí a čtvrté sérii, aby pak při dalších zhlédnutích odhalila, jak všechny ty zkonzumované informace měly vždy dva významy - Marley a Eldia. Edit: Finále čistě remarqueovská slast plná skvělých zakončení a full-circle detailů, co pro mě legendární status seriálu zocelila, takže pětka a těšing na opakované rewatche a poslechy soundtracku. (13.05.2023)

Moje nová droga. Chytnul jsem se asi po prvních třech dílech a pak už s tím nešlo přestat. Nevím, kde začít. Je to nekonečná jízda napětí, emocí a dějových zvratů. Dobře zvolený formát, kdy jeden díl má cca 25 minut, takže – sotva to začne, tak už je konec a vy honem honem pouštíte další díl. Hrdinové jsou zajímaví a celkem rychle jsem si je oblíbil. Takřka neustálá akce a nevídá (pro mě) brutalita, děs a deprese. Něco takového jsem jednoduše nikde jinde ještě neviděl. Už jen ti titáni – patnáctimetroví nazí tvorové, kteří vypadají jak mentálně zaostalí muži středního věku, kteří pomalu kráčí nebo klátivě utíkají. Mají připitomělý úsměv od ucha k uchu a neřeknou ani slovo. Vypadají děsivě sami o sobě, ale ten nápad, že zabíjejí lidi tím, že je žerou (doslova) je za milion… Nejde to popsat, to se musí vidět… (27.01.2017)

Zasloužený fenomén, který svého času rozbořil lehce stojaté vody a zamířil si to do všech koutů světa. Nevídané tempo, šokující zvraty a láska k ústřední trojici Eren-Mikasa-Armin, stejně jako k parádním postavám vedlejším (Levi, Sasha a postupem času další a další) měly za následek, že než jsem se nadál, namířili si to Titáni mezi moje nejoblíbenější anime světy vůbec. Takhle dravý střih, soundtrack i efekty se zkrátka jen tak nevidí a i s přibývajícími epizodami a sezónami (jakkoli je čekání na ně mnohdy vražedně dlouhé) se nestačím divit, jak odvážně racionální odpovědi jsou řečeny na ty nejtroufalejší dějové otázky. Od jisté chvíle tkvělo největší kouzlo v otazníku největším, tedy otázce "Jak jen tohle může skončit?" A odpovědi předčily veškerá očekávání a rozehrály nejednu etickou hru idejí a strachu. Nejraději bych se pídil po každé stopě ještě pěkných pár let a tuze mě mrzí, že to není možné a že konec vážně přijít musel. (18.12.2013)

Bezesporu anime událost letošního roku. Efektivní kombinace silného příběhu spojeného s komiksovou brutalitou a nervy-drásající akcí. Je to Araki, takže každý díl nutně musí končit obrovským cliffhangerem, ale i bez jejich pomoci se mi podařilo zhltnout tuhle animovanou lahodu jedním dechem. Mám s tím jisté problémy. Hlavní trojice postav rozhodně nejsou univerzální sympaťáci a nějakou chvíli trvá, než vám přirostou k srdci, přičemž u některých se vám to pravděpodobně nepovede ani po 25 dílech (Mikasa ať je dál fan-favorite, ale takhle plochou a nudnou postavu jsem v anime už hodně dlouho neviděl, nejlepší je naopak skrz naskrz anti-hrdinný Jean). Finále, jakkoliv brilantně vygradované a skvěle napsané, vlastně nepřináší žádný výsledek a trochu vyšumí do ztracena. To jsou ale jen malé kaňky na jinak brilantní animační i dramatické práci. 1. sezóna - 90% (30.10.2013)