Šingeki no kjodžin

Nejhnusnější animace kterou jsem kdy viděl... tohle nemá ani na porno. Nechápu jak někdo kdo tohle spáchal vůbec pustily k animaci, ještě z toho udělají animák o 25 dílech.... PROSTĚ NESKUTEČNĚ. V případě anime.... jakožto mé srdcové záležitosti nikdy nedávám odpad. Ale tenhle počin si ho rozhodně zaslouží. Přesto: (12.10.2013)

OK. Můžu uznat, že výchozí premisa je relativně neokoukaná, že je celý ten svět docela hezky vymyšlený (od společenskopolitických struktur až po drobné technické vychytávky), že mě další a další směřování děje zajímá..... ALE.. Zároveň je to i neuvěřitelně rozmělněné nekonečným žvaněním, vysvětlováním a pseudofilosofováním. Každá postava si jakoukoliv sebezásadnější situaci musí ve vnitřním monologu stokrát rozebrat. Každá sebeméně zajímavá situace musí být divákovi (jako úplnému debilovi)vysvětlována. Vnitřní sebeanalitické emo-monology postav jsou na jedno brdo a velmi rychle začnou srát.. Režie nemá vůbec cit pro dynamiku a je schopná prdnout doprostřed akce (klidně doprostřed skoku) další pathetický, stokrát omletý monolog nejistého chlapce/dívky (to může fungovat v manga formátu, ale v anime to -v takové míře- nemá co dělat).. Někdy se i pětiminutová akce (nebo prostě jen scéna) roztáhne klidně i na díl a půl protože všechny přítomné postavy si musí vnitřně odříkat co se děje, co se dělo před chvílí, co z aktuální situace logicky vyplývá a jak si je nejistá (nasraná, odhodlaná, nebo vystrašená).. Díky tomu se děj, který by se všemi důležitými situacemi i poctivým vykreslením psychologie postav, zabral maximálně 15dílů, rozsračičkovává v divákově nekonečném utrpení celých 25 epizod a ve finále (jakkoliv otevřeném) by jeden skoro až slavnostně otevřel šampáňo, že je ten porod konečně u konce... Tady se jen potvrzuje, že když dva dělají totéž, není výsledek vždy stejně kvalitní. Děti a teenageři vržení do extrémní situace a nesoucí na svých bedrech tíhu a osud lidstva, nejsou pro japonce žádným novým fenoménem- naopak jde o až obsesivně se navracející motiv s kořeny hluboko v japonské společnosti. Tihle hrdinové mají v hlavě pochopitelně bordel, musí hledat motivaci a vnitřní sílu, musejí se srovnat sami se sebou.. zkrátka a dobře musejí se vnitřně vyžvanit. Ale, je žvanit a žvanit. Když diváka vnitřkem své hlavy provázejí postavy např.z NGE (a že ty toho vnitřně napřemýšlejí mnohem více) je to smysluplná cesta, u každé postavy jiná a hluboká. Postavy AoT spíše kloužou po povrchu a přes všechno to rozpitvávání k nim na konci série nemám o mnoho větší vztah než na začátku.... Ještě teda dám šanci OVAčkám (když už hraný film skončil totální katastrofou). Třeba to chytne drive a hloubku. (23.12.2015)

Brutalita, akcia a epickosť titanov v nemilosrdnom svete plnom zrady, kde neviete, čo sa stane nabudúce. To by bolo fajn, nebyť postáv, ktoré zbytočnými ukričanými dialógmi dramatizujú scény tam, kde netreba a veľmi pomaly sa v priebehu sérii hýbu v charakterovom vývoji. V seriáli najlepšie vychádzajú akčné scény, kedy neviete, ktorá strana môže vyhrať a cítiť všadeprítomné zúfalstvo. Záverečná sezóna je príbehovo najlepšia, keďže ide o prezradenie tajomstiev fikčného sveta s použitím epických formálnych a obsahových prostriedkov na vytvorenie nezabudnuteľnej drámy. (13.06.2016)

Já furt tak nějak přemýšlím, jak tu recenzi formulovat a napsat, ale stále nenacházím ta správná slova. Chtěla bych toho říct tolik, ať už klady či zápory, ale to bychom tu byli sakra dlouho a mě samotnou dlouhé recenze číst nebaví (nicméně mám na profilu i recenze k jednotlivým sériím, kdyby to někoho víc zajímalo). Takže to zkrátím – pokud vás baví Castlevania, Claymore, Berserk, Tokyo ghoul a podobné temněji laděné příběhy, běžte se na AoT podívat, protože je to prostě sakra dobré a řekla bych, že nebudete litovat. I když se to z počátku může zdát černobílé a jednoduché, ve finále se jedná o zajímavě promyšlený příběh plný akce a zvratů. Myslím, že hodnocení čtvrté série mluví za vše (čsfd 94 %, imdb 9.3/10)… mně osobně to velice bavilo a jsem ráda, že jsem se tento rok odhodlala celý seriál po dlouhé odmlce dokoukat... (15.01.2023)

„Ach, synu, synu můj nezdárný, zastav se na moment u mých nohou a vyslechni story z dob telecích, kdy se fusekle eště v sandálech Čechů nosily a trdelníky na slováckých trzích se pekly. To ti tak jednou děd Hromino léta Páně 2013 zřel takéto japonské anime, na kerý slyšel ze všech stran samý sůprlativy, zřel na něj spóstu parodií, slyšel nemálo keců týkajících se jej. A představ si, že to anime mělo hantýrovat vo tom, jak jeden naraplenej kluk chce zkopat všechny obry do kuličky, páč si jeden z nich zblajznul na jeho mutině! No né, hele, nechlámej se, synu, jako vono to téma v mý době eště všem profláknutý nepřišlo! Jó, a teď sem si to pustil, hele, tak čtyři, pět dílů – no ty vogo, to bylo tak ozajstný a mastný jak máloco! Jako kdybys viděl tu srandovnů grafiku, patetický kecy, sterilnů akcu a ..., no to by ses taky musel lochčit. Jako jó, pár postav by jako ještě šlo skůsnót, pár bylo betelnéch, ale teď si jako představ, že si dovolíš kvaltovat proti davu, jó. No málem sem dostal přes rypec, faktec. Jako někdá po dvanáctým díle sem sice hlásil loď, ále tož si říkám, že eště na pár epizód by stálo hodit čučku, ať to mám celý zkóknutý. A vono nic! Sterilná akca, hlavní charaktéry dost nuda a story hlavní… no jako nic moc. Fakt sem nezgómnul, co na tom gómají ostatní. No – vošajstlich, to je už půl osmý?! Tak, halt, a teď si synu makej robit věci do bódy. Jo jo, vím, že zítrec píšete na indexované seznamy, tak se na to kókej hodit voko, ať tě biflér zas nezpraží, že víš prd.” (15.10.2013)