A Scene at the Sea

Snímek ilustrující svět hluchoněmých jako žádný jiný. Šum moře, Hisaishiho poklidná hudba, řeč pohledů a něžný příběh lásky beze slov. Díky typicky kitanovskému vyprávění jsou i Scény u moře - film zdánlivě disponující pouze jedinou přímou dějovou linií - vybaveny zvláštním kouzlem nedořečeného a tajemna. Film, který toho řekne hodně, aniž by toho moc namluvil. (18.08.2006)

To byly scény, že jsem div neudělala scénu. Tento autorský počin, sestávající z nákupu prkna, pochodování k moři, skládání šatstva a pochodu zpět, proložený nezáživnými závody a hudbou evokující Tv info s povětrnostním zpravodajstvím našich hor, napříště klidně oželím. Nějaká pozitiva bych přece jen viděla - konečně jsem dokázala odlišit jednoho Japonce od ostatních, neboť hluchoněmý hrdina vykazoval podobné rysy jako Ivan Vyskočil zamlada a sluší se pochválit alespoň závěr, který má podle Kitanových zvyklostí vyústit v nenadálý zvrat - zabralo to - ale mám strach, že po přestálé nudě by mě šokovalo cokoliv... (26.03.2010)

Takeshi Kitano natočil film ktorý sa líši od jeho ostatnej tvorby ale to neznamená že by bol pre to horší. Tento druhý svoj autorský film poukazuje na silu a krásu ticha. Pomaly plynúci filmík ktorý sa drží dvoch rovín a to určitej lásky dievčaťa a chlapca a chlapcova láska k surfovaniu čo bol odjakživa jeho sen. Dôležité je že tieto postavičky ani raz vo filme neprehovoria chlapec preto lebo je hluchonemý a dievča preto pretože tak vyznie ich vzťah a vzájomné porozumenie viacej ako keby rozprávala. Tieto obyčajné postavičky ktoré prechádzajú obyčajnými životnými problémamy a starostami doplňujú komické postavičky takže celkový dojem z filmu je omnoho väčší. Dievča , ktoré má rado pomaranče , chalan ktorý vždy keď sa rozbehne do mora tak spadne a dvaja kamaráti ktorý sa prvni hlavnému hrdinovi smejú ale potom podľahnú jeho vášni. Dejový zvrat ktorý je načrtnutý na konci je podaný minimalistický a bez citového vydierania alebo určitej sentimentality. je podany minimalisticky a o to je silnejší a krajší a posledná fáza živých fotografií iba umocňuje zvláštnu pokojnú náladu ktorá sála z tohoto filmu. Hudba bola neskutočne krásna. (10.07.2008)

Vklouznout do poetiky světa hluchoněmých se v tomto snímku podaří překvapivě snadno. Lehce infantilní, ale stále sympatický serfař samouk a jeho věrná dívenka putují městem, pláží, vodou... Vůbec nevadí, že se toho zde mnoho neděje, film si vystačí s výmluvnými obličeji postav, s příjemnou hudbou a mimoňskou atmosférou... Přesto si myslím, že nějaká pointa, či tah na branku je pro tento typ filmu žádoucí, a právě to mi zde chybělo. Měl jsem pocit, že film kamsi směřuje, což když se v závěru nenaplnilo, dostavil se jistý pocit hořkosti. Z toho důvodu se 4* těsně nekonají. 7/10 (14.06.2015)

Velmi pomalé tempo, ovšem pokud už jste nějaký ten Kitanův snímek viděli (např. Dolls), ani Vám to nepřijde. Kitano nepotřebuje dialogy, mluví obrazem, hereckými výkony. Tradičně znovu vynechává záběry, které si pak divák musí domyslet. Průběh vynechaných záběrů je samozřejmě naznačen mimikou herců atd. A kdo si záběry domyslet nedokáže, vidí jenom sled několika obrázků, což vede k nudě. Velkou roli zde hraje krásná Hisaishiho hudba, neboť oba hlavní herci jsou hluchoněmí a celkově se ve filmu znovu nic moc nenamluví. Ticho a hudba se tady účinně střídají. Ale zatímco jiný režisér by s tichem vytvořil nudu, Kitano vytvoří zábavu a vyloudí úsměv na tváři. Příběh je velmi jednoduchý a točí se hlavně kolem dvojice zamilovaných hluchoněmých japonců a surfingu. Čtyři hvězdičky proto, že to přecejenom má několik chybiček, které Mistr vychytal až o 11 let později v Dolls. (28.12.2004)