V zajatí Yakuzy

Krása. Bezchybné skloubení krvavého násilí a humoru přesně v tom originálním kitanovském style. Takeshi si tentokrát odskočil do hlavního města filmařského průmyslu Los Angeles, aby natočil příběh japonského yakuzy (kterého si sám zahrál) přijíždějícího do USA po problémech v jeho rodném Japonsku. Zde se setká s mladším bratrem, který jede v drogách a přestože Aniki (Kitano) neumí ani slovo anglicky, ihned si zjedná respekt a pustí se do krvavého válčení mezi mafiemi. Již po několika minutách vidíme první 'chutnou' scénu, kterých potom v průběhu filmu přichází ještě několik. Zapomeňte na charaktery postav, zapomeňte na nějaké sáhodlouhé dialogy nebo snad dokonce na nějaký důvod veškerého násilí, jak to chce většina diváků. Tady jde hlavně o vizuální stránku a o Kitanův humor, který si člověk musí zamilovat a ne každý ho tam vidí. Trošku jsem se obával, co předvede Omar Epps, typického amerického černocha jsem si v Kitanově filmu nedokázal představit. Ale zahrál výborně, což dosvědčuje mimojiné jeho monolog ze závěru filmu, kdy jede v autě. Tradičně skvělé výkony předvedli také stálí Kitanovi herci Ren Osugi a hlavně Susumu Terajima v roli Anikiho pravé ruky. Vůbec všechno zůstává stále stejné. Hudba znovu od Hisaishiho a znovu výborná (i když sám Kitano řekl, že si pro případné nové filmy již Hisaishiho nemůže finančně dovolit, což je velká škoda). A sám japonský polobůh si znovu napsal scénář a hlavně znovu film sestříhal, což údajně považuje za jednu z nějdůležitějších složek filmu. Přesto všechno, co jsem napsal, se o tom vlastně píše špatně. Stačí vědět, že režíruje a hraje Kitano, převážná většina se odehrává v USA, je tam násilí, je tam humor, je tam všechno, co má mít kitanův film. Takže rozhodně vidět...A jako bonus uslyšíme Kitana mluvit občas i v angličtině, což pro něj není zrovna obvyklé...Mám problém s tím, že když je film hodně doporučovaný, jsem potom zklamán. Ovšem u Brothera mi to vůbec nevadilo a Kitano potvrdil roli mého nejoblíbenějšího režiséra/herce. O plném hodnocení není pochyb. A závěr velmi stylový: "Tady máte na opravy". (08.10.2004)

Ono to přesazení Yakuzy do ulic L.A. vypadalo lákavě, ale je to vlastně úplně stejné, jakoby Kitano zůstal v Tokiu, protože až na pár výjimek se to i na západním pobřeží USA hemží Japonci. A tudíž zůstává i stejný herecký projev, který ne každému sedne. Copak o to, pokud jde o střílení a různé kuchání, je všechno v pořádku a Kitano se svým kamenným výrazem vládne. Problém je, že pak jsou tu scény, kde medvědí mimika nestačí a ty emoce chybí i u ostatních. Pokud vám tedy nestačí klasické japonské řvaní. Ne že by se mi to nelíbilo, ale jen drsná syrovost mi v tomto případě nestačí. 60% (14.01.2018)

Kitanov humor i v takom krvavom filme zaujme a poteší. Z Japonska uniká neželaný člen jednej z yakuzáckych rodín pred istou smrťou za bratom do Ameriky. Neznalosť jazyka i prostredia ho po prvotnom konflikte s členom bratovej kumpánie uzatvárajú do malej kutice. Minulosť však neleží na odvrátenej strane mesiaca, ale stále a pomaly sa vracia na svetlo. Z ukrývajúceho sa človiečika sa po niekoľkých lekciách daných okolitým priekupníkom stáva vodcom nového gangu. Minulosť, pred ktorou utekal za bratom sa vracia v plnej sile aj s konfliktami so susediacimi gangami. Pred záverečnou odplatou talianskej mafie neostáva nič iné len pousmiatie sa spolu s konštatovaním: „Všetci zomrieme“. Veľmi pekne spracovaná krvavá ganksterka, tentoraz na japonský spôsob. Chutila, nevravím. Spôsob, akým Kitano narába s dejom, obrazom i hlavným hrdinom je príznačný pre väčšinu jeho filmov s ním v hlavnej úlohe. (26.09.2004)

Je to dosť dobrá gangsterská dráma od Takeshiho Kitana. Má vydarený príbeh o vysokopostavenom členovi Yakuzy, ktorý je nútený na čas odísť z Japonska a tak sa rozhodne vydať za svojim nevlastným bratom do Ameriky, ktorý je členom menšieho gangu. A tu aj napriek neznalosti prostredia a jazyka rýchlo preberá iniciatívu a postupne vytvára čoraz silnejšiu organizáciu, čím ale získava aj nových nepriateľov. So spracovaním som spokojný, Kitano sa už od samotného úvodu nezaprie a tak si ma to získalo prakticky okamžite. Tento film sa dosť vymyká bežným gangstarkám, výrazné prvky, na ktoré je bežne kladený dôraz, obzvlášť získavanie a strata moci je tu podaná úplne skratkovito, podobne aj vytváranie vzťahov medzi jednotlivcami, ale ja si určite nesťažujem, práve tento štýl mi sedí viac. Celý film má takú zaujímavú chladnú atmosféru, násilie je vnímané ako úplne prirodzená súčasť života gangsterov, sadla mi aj chémia medzi príslušníkmi rôznych národov a navyše hlavný hrdina to svojim prejavom a štýlom ťahá dosť hore. Len škoda, že miestami a hlavne v druhej polovici na dlhší čas zmizne z obrazu a práve vtedy aj celková kvalita čiastočne upadne, čo považujem aj za hlavný zápor filmu. Nadmieru spokojný som aj s akčnou stránkou, v tomto žánri sa samozrejme nejaké dlhé akčné sekvencie moc čakať nedajú, ale všetky likvidácie, či už strelnými alebo reznými zbraňami sú slušne krvavé a pôsobia dosť efektne. S hereckým obsadením som dosť spokojný, ale platí hlavne o japonskom zložení, Takeshi Kitano v hlavnej úlohe, Masaya Kato ako šéf druhej japonskej mafie a viacero iných vedľajších postáv. Americké zloženie ma už moc nezaujalo, ale zase ani neurazí. Réžia a technická stránka sú na tom dobre, síce tu Kitano svoj štýl využil len čiastočne, ako keby to malo byť viac prístupné väčšinovému divákovi, ale aj takto mi to sadlo. Na špičku mafiánskych filmov to nemá, ale aj tak som dosť spokojný a stále mi to príde na vyššej úrovni, než ľubovoľná západná západná gangsterka. 77% (03.07.2013)

Prvních 20 minut po sobě japončíci řvou, uklánějí se a řvou a uklánějí se, jeden vypadá jako druhý a všichni jsou mi těžce u celulitických polokoulí, tak jsem si pro zábavu začala čistit nehty vidličkou. Ale jakmile ten ústřední Yamaha Suzuki Kawasaki našel svůj životní cíl v nové vlasti, po obrazovce začala stříkat krev, lítat mozky a odvíjet se kluzké smyčky střev, zjihla jsem, odložila příbor a věnovala filmu plnou pozornost. Ta sice po čase začala zase ochabovat, postavy mi totiž stále odmítaly přirůst k srdci a nadále mi vlály zavěšeny v oblasti zadního vertikálního úsměvu, ale "Brother" se (naštěstí!) nesnaží diváka k smrti unudit přepálenou stopáží a ukončí příběh plný násilí dřív, než se začnu vidličkou šťourat v uších. Sice tu samurajskou kamikaze mentalitu žeru, přesto s ní nejsem kompatibilní a většina žluťáckých kulturních počinů míří více či méně mimo mě. Takeši Kitano bohužel nepředstavuje výjimku. 66% (12.08.2013)