V zajatí Yakuzy

Moc pěkná noirová gangsterka v typickém Kitanově stylu, tentokrát ozvláštněná západním prostředím Meccy veškerého multi-kulti života - Los Angeles. Kitano bývá obecně vnímán jako jakýsi japonský, minimalistický Tarantino. Ve skutečnosti se pod jednoduchou stylovou rouškou obvykle skrývá solidní obsah (pravda, konkrétně v tomto snímku je spíše upozaděn) a také velmi tradiční konstrukce jap. filmu. TK totiž není inovativní v pravém slova smyslu. Ano, pracuje originálním způsobem a trefil se svým přístupem do správné doby, ale základní esence jeho snímků je bytostně japonská a v určitém slova smyslu je ze současných jap. režisérů tím nejkonzervativnějším (a přes veškeré mé sympatie k němu - rovněž na západě nejpřeceňovanějším). edit: Samozřejmě se v Kitanově duchu dočkáme i různých skrytých a nenápadných vtípků či narážek (mě dostal hned ten, když Aniki přiletí do L.A. a typický západní symetrický obraz se diagonálně pootočí - což je typické naopak pro jap. kinemtografii; význam této libůstky netřeba ozřejmovat). (19.02.2010)

To měla být jako gangsterka ? Aha, hmm a co na to námořník Pepek ? Vždyt jediný co se v tom filmu děje, jsou vraždy a sebevraždy nebo sebezmrzačení. Japonci to maj v hlavě vyhrabaný to už víme dávno, ale že natočej takovouhle násilnickou sračku a čekaj, že se z toho poseru, tak to je i na Japonce slušnej úlet. Aby mě bylo rozuměno, nevadí mě, že ve filmu bylo mrtvol jak zkorumpovanejch státních zakázek v ČR, ale vždyt vůbec nebyly vidět žádný obchody, jak šikmooký frajeři přicházeli k moci, k prachům a pak zase jak o ní přicházeli a kdo měl větší koule než oni. Absolutně odfláknutý vedlejší postavy, nulovej příběh, prostě nic, jen mrtvoly a mrtvoly. Můj oblíbenej uživatel Sonnery svůj koment zakončil "Nej gangsterka, co jsem viděl", ano touhle větou můžu svůj koment taky ukončit, jen se obávám, že to "nej" máme každej z opačný strany spektra. (12.05.2013)

Další skvostné zobrazení nelítosného yakuzáka, jenž je silnější sama sebe, ale proti nelítostnému osudu, nezmůže ani on pranic. Přece jen mi vadí přenesení místa děje a částečné potlačení výjimečných kulis země Vycházejícího slunce. Kitanův pokus o moderní cosmopolitismus vyzněl trošku do ztracena a scény, ve kterých nebyli hlavními "kladnými" hrdiny japonští válečníci film potápějí tam, kam rozhodně nepatří. I kdyby si však Kitano přizval do filmu ještě početnější plejádu černochů a Italů (Proti nimž vůbec nic nemám. - Právě naopak), musely by pravé kitanovské úseky přebít cokoli ostatního. Je to prostě tak, ale tu pravou asijskou, syrově nádhernou krutost nám musí předvádět zase jenom Asiaté! Ať Kitano zůstane v Japonsku! Je tam ještě mnoho nerozpáraných břich. (08.10.2004)

Takeshiho výlet do Ameriky vyšel docela dobře. Pomalé vyprávěnění o osudu vyhnaného yakuzáka a jeho přežívání v netradičním prostředí nese klasické Kitanovy přemýšlivé a umělecké prvky. S pohodovým výrazem ve tváři řeší problémy, které mu život přichystal. Kult osobnosti zde dosahuje maxima. Pěkný mix komedie, akce a dramatu. "Zkurvený Japončíci" jsem rozuměl! (16.07.2012)

90% - Je zbytečné srovnávat doslova Bratra s Kmotrem. Coppola se snažil ve svém díle popsat pravidla, eleganci a nebezpečí italské mafie. Zde nám Kitano vypráví nepříliš složitý příběh Anikiho a lidí kolem něj. Yakuza je zamixována zajímavým způsobem do amerického prostředí, čímž celá gangsterka dostává nový, originální a vtipný rozměr. Jak je u režiséra zvykem, násilí je realistické, rychlé, kruté, a definitivní. Ve spárech jakuzy je film se skvělými hereckými výkony, dokonalou hudbou (maestro Joe Hisaishi) a důrazem na poetiku bezprizornosti, kterou mám tak rád... ;o) (04.01.2006)