V zajatí Yakuzy

Pomerne pomaly plynúca gangsterka, ktorá sa snaží diváka dostať svojou atmosférou, nie príliš podobnou tomu, na čo sme zvyknutí. Kitano točí film, ktorý sa odohráva priamo v kuchyni mafie a predstavuje svojich hrdinov s dávkou empatie. Asi aj podvedome preto, že hrá hlavného bossa :). Zvlášť zaujme jedna scéna, v ktorej chce niekto niečo dokázať niekomu druhému a urobí preto niečo veľmi prekvapivé. Nechcel som spoilerovať, treba vidieť. (20.09.2012)

Neposlechnu se a neposlechnu! Slibovala jsem si, že Kitano a Yakuza prostě ne! A stejně si to pustím... Jenže to nejde jinak, když už jenom jeho jméno je známkou kvality, originálního byť pomalu (kam taky pospíchat, že jo?) plynoucího děje a v neposlední řadě i příjemný muziky. Zase mi bylo chvilkami šoufl a stejně jsem oči z obrazovky neodtrhla. Kdo umí, umí a já díky tomu čumím a ani nedutám. (03.04.2012)

Prvních 20 minut po sobě japončíci řvou, uklánějí se a řvou a uklánějí se, jeden vypadá jako druhý a všichni jsou mi těžce u celulitických polokoulí, tak jsem si pro zábavu začala čistit nehty vidličkou. Ale jakmile ten ústřední Yamaha Suzuki Kawasaki našel svůj životní cíl v nové vlasti, po obrazovce začala stříkat krev, lítat mozky a odvíjet se kluzké smyčky střev, zjihla jsem, odložila příbor a věnovala filmu plnou pozornost. Ta sice po čase začala zase ochabovat, postavy mi totiž stále odmítaly přirůst k srdci a nadále mi vlály zavěšeny v oblasti zadního vertikálního úsměvu, ale "Brother" se (naštěstí!) nesnaží diváka k smrti unudit přepálenou stopáží a ukončí příběh plný násilí dřív, než se začnu vidličkou šťourat v uších. Sice tu samurajskou kamikaze mentalitu žeru, přesto s ní nejsem kompatibilní a většina žluťáckých kulturních počinů míří více či méně mimo mě. Takeši Kitano bohužel nepředstavuje výjimku. 66% (12.08.2013)

Gangsterky mam velmi rad. Ked vsak niekto dokaze do takehoto pribehu vlozit este hlboke emocie, to je kombinacia, ktora ma dostava do kolien. Taky je aj Brother. Drsna krvava gangsterka, ktora je vsak v podstate velmi pomalou a velmi emotivnou melodramou, obvplyvajuca od zaciatku az do konca smutnou atmosferou, za ktorou stoji hlavne nadherna hudba a samozrejme - Beat Takeshi. Jeho postava dodava ako v kazdom jeho filme obrovske caro. Az komicky posobiaci chlapik so smyslom pre humor a zaroven nemilosrdny zabijak s kamennou, strach nahanajucou tvarou. Kitano mnohymi dlhymi, statickymi scenami fillm naplna priam poetickou atmoserou, a klasicky gangstersky pribeh tak dostava uplne novy rozmer, ktoryho posuva uplne inam od podobnych žánroviek. Chcel by som vyzdvihnut aj skveleho Omara Eppsa, ktory spolu s Kitanom vo filme vytvoril fantasticky zohranu dvojku. Ktorym sa paci, odporucam podobne ladeny, rovnako skvely kusok A Bittersweet life. (9/10) (22.12.2007)

"I'M MICHAEL JORDAN!" ------------ Moju nehynúcu náklonnosť k juhokórejským gangsterkám práve naštrbil legendárny Kitano so svojim najznámejším filmom o Yakuze v Amerike a o bratstve Japonca a Afroameričana. Z atmosféry mám zmiešané pocity, neviem sa totiž rozhodnúť, ktorú príchuť je v nej cítiť viac. Ázijskú, alebo americkú? Možno 50/50. Väčšina hercov nebola najhoršia. Viedlo ich trio Kitano & Epps & Kató. Na mexickej strane barikády sa aspoň na pár sekúnd objavil Noel Gugliemi, čo poteší takmer vždy. Prvá hodinka bola vyslovene geniálna, no s príchodom peňazí a vplyvu sa príbeh stával čoraz viac neprehľadný. Nie kvôli tomu, že by bol komplikovaný, bol len nedostatočne vyrozprávaný. Nakoniec sa z neho stávala už iba tradičná, ale za to efektná vyvražďovačka a nie strhujúci gangsterský epos. (04.09.2018)