Ohňostroj

Nejedná se o příběh jakési bisexuální Hany, jak by mohl zavádět a svádět originální název filmu, ale o klasickou, čistokrevnou ukázku Kitanovy specifické, jemnodrsné školy. Kitano tak jak ho mám nejradši - zamlklý, lehce psychopatický schizoid s kamennou tváří a nepředvídatelnými reakcemi. Nemluví. Někdo mu třeba něco říká a on neodpovídá. A ani posunek neudělá, prostě nereaguje. Má jen ty svoje tiky. Jinak mlčí a čumí jako bluma. Nevyzpytatelně. A místo odpovědi pak třeba najednou vezme jídelní hůlky a vrazí je chlápkovi do oka... Děj příběhu je trochu krkolomně poskládaný. Chce to trochu víc soustředění a trpělivosti, než při nějakém hollywoodském, standardně předžvýkaném filmovém žvanci. Na tuhle formu nekomunikace (respektive jiného způsobu komunikace) s divákem jsem ovšem u východních Asiatů zvyklý, takže z mojí strany docela pohoda a spokojenost. Ale viděl jsem už mnohem lepší japonské filmy. Nakonec asi nejvíc mě v Ohňostroji zaujaly Kitanovy naivistické malůvky. (05.04.2015)

Po kultovom Akira Kurosawovi je podla mna Takeshi Kitano /japonsky Quentin Tarantino - on sam to odmieta/ opat dalsou japonskou reziserskou legendou. Po nevyraznom Kidzu Ritan prisiel reziser Kitano s majstrstykom o byvalom policajtovi, ktory ma vycitky svedomia za to, co urobil kolegovi v praci. Mix hlboko skrytych a hlboko vo vnutri prezivanych citov sa miesa s drsnou japonskou realitou, ktora je sice europskemu divakovi hodne vzdialena, ale o to je fascinujucejsia, aj s interiermi, ale najma s exteriermi. Napriklad taka zaujimavost : je obrovsky rozdiel medzi cesko -slovenskou mentalitou, kde sa kamenny xicht chape ako herecke poleno a suchoparny poker face, zatial co v Japonsku je kamenny xicht synonymom dobreho vzdelania a kvalitnej vychovy. Na tomto priklade sa da pekne ilustrovat ten fakt, ze japonska kinematografia je maximalne zaujimava a pre mna aj ovela lepsia nez cinska a hongkongska. 89 % (12.05.2015)

Jeden okamžik může trvat věčně. Kitano opět pokouší smrt, opět je na několika místech k smrti vtipný a opět nehraje podle pravidel. Prostě si hraje. Nesází na klasickou dramatickou výstavbu zápletky. Před distribucí děj posunujících informací upřednostňuje náladotvorné záběry. Gangsterské prostředí je podáno stejně nevzrušivě jako záběry moře, režisérova oblíbeného místa začátku a konců. Vrchol apatičnosti ve vztahu k žánrovým vzorcům představuje neakční bankovní loupež, částečně snímaná tichou bezpečnostní kamerou. Stejně tiše, klidně a smířené působí protagonista. Samozřejmě mimo ty chvíle, kdy někomu jakoby nic jídelními hůlkami vypíchne oko. Asi žádný jiný režisér nedokáže přejít od smíchu ke smrti ve zlomku vteřiny. Vpády zdánlivě nesouvisejících záběrů a „mrkni a mineš mě“ gore chuťovek narušují souvislé plynutí melancholického toku a činí film nejednoznačným v pocitech i postavách. Zklidnění přichází ve scénách bytí pro sebe. Vykreslení skoro bezeslovného vztahu je v kontrastu s ostatním děním nádherně neagresivním útokem na smysly a bezcitnost světa. Pokud byste jej chtěli vnímat jako obvyklé lineární vyprávění, bude vám Ohňostroj zřejmě připadat stejně nečitelný jako hlavní hrdina. Stoický, naprosto se vším smířený muž, který možná přešel na temnou stranu a možná jenom mezi bílou a černou přestal rozlišovat. Film má těch barev každopádně mnohem více (nejen zásluhou obrazů, jejichž prostřednictvím jedna z postav zkouší navázat dialog alespoň sama se sebou). 80% (22.05.2012)

Je to dosť dobrá čiastočne kriminálne ladená dráma od Takeshiho Kitana. Má veľmi dobrý príbeh o drsnom policajtovi, ktorý trávi čas hlavne prácou, pričom jeho manželka pomaly v nemocnici umiera na leukémiu. Ale keď v práci zažije niekoľko nepríjemných situácií, z ktorých sám síce vyviazne, ale jeho kolegovia boli ťažko zranení, obzvlášť priateľ, ktorý skončil na vozíku, z práce odíde. A tak si zaobstará peniaze a vydá sa so svojou ženou na posledný výlet. Spracovanie sa mi páči, film by sa dal rozdeliť na dve dosť odlišné polovice, prvá je výrazne kriminálne ladená s niekoľkými zaujímavými flashbackmi a už toto ma dosť bavilo, keďže tých vydarených situácií je tu mnoho, ale ešte viac mi sadla druhá polovica. Tá je tak príjemne melancholická, celý tento výlet pôsobí tak zaujímavo, je tu skvelá chémia medzi hlavným hrdinom a jeho manželkou, ktorí nepotrebujú ani slová, toto mi skutočne sadlo. K tomu samozrejme tradične výborný hlavný hrdina s množstvom svojich trademarkov, čo sa postará ešte o ďalšie výnimočné scény. Jedine musím vytknúť všetky tie občasné myšlienky muža na vozíku, ktorý vidí obrázky s kvetmi a podobne, toto mi tu vôbec nesadlo, ale inak je tá celková poetika dosť kvalitná. Pochváliť musím aj akciu, moc je tu samozrejme nie je, ale všetky tie nekompromisné zneškodnenia gangsterov ma zaujali, hlavne prestrelka v aute. A výborne zvládnuté je aj celkové žánrové prevedenie, žiadny neprevláda, ale je to taký príjemný mix humoru, drámy a tej krimi. Herecké obsadenie je výborné, opäť perfektný Takeshi Kitano, veľmi príjemná postava jeho manželky a z vedľajších postáv ma potešili hlavne Ren Osugi a Susumu Terajima, ktorí sú už v KItanových filmoch takmer samozrejmosťou. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, Kitano tu skvelo zvláda vizuálnu stránku, svoju tradičnú poetiku a aj ten spomínaný mix žánrov, tu nemám čo vytknúť. Kitano má na svojom konte mnoho vydarených filmov a Fireworks patrí medzi tie najzaujímavejšie. Veľmi príjemný zážitok. 78% (19.09.2013)

Ze všech Kitanových filmů, které jsem měl možnost zhlédnout, považuji Ohňostroj za jeho nejlepší. Přes všechny ty nečekané výbuchy násilí a proudy krve se jedná v podstatě o decentní melodrama s Kitanovým tradičním hrdinou, který téměř vůbec nemluví, na první pohled je emocionálně vyprahlý a nebojí se užít extrémního násilí. Ačkoliv se tento film v jeho filmografii řadí mezi ty vážné, objevuje se zde i situační humor, toliko typický pro režisérovy ztřeštěné komedie, ačkoliv má jemnější a decentnější formu (např. scéna s nasazováním řetězů na kola od auta nebo fotografování na samospoušť). (20.06.2011)