Děti se vracejí

Né nijak přezáživný film kde jsem se chvílemi i nudil. Vůbec mě nebralo jak partička nudících se spratků šikanuje ostatní, nebralo mě ani to jak se jejich životy začali ubírat nečekanými směry. Chytnul mě až jejich pád z vrcholu na zem a líto mi bylo jak nakonec "zoufale" dopadli. Lidsky a s citem vyjádřena pointa celého filmu... - 7. 12. 2012 - 70% (07.12.2012)

Zoberte si úplne obyčajný príbeh o nejakom tom životnom ciely , obklopte ho vedľajšími postavami ktoré slúžia ako katalizátor činov hlavných hrdinov, spravte hútny scénar ktorý nie je sentimentálny a aj keď niektoré postavy sa zdržia na obrazovke celkovo asi dve minúty dokážete sa s nimi vcítiť. obaľte to neskutočne pôsobivou hudbou a nechajte Kitana aby to zrežíroval a dostanete snímku ktorá je ako jeho ostatne diela neočakávaná, baladická a humorne tragická, pretože Kitano sa na svet a problémy pozerá s miernou nadsázkou a humorom. Prerod hlavných hrdinov a vlastne tápanie čo zo životom, nájdenie cieľa a klesnutie na úplne dno aby mohli začať odznova je pôsobivý, melancholický a známi. Každopádne štruktúra tohoto filmu mierne kolísa s kvalitou a to pre to že aj keď je film slušne rozbehnutý a nenudí aj keď nie je pre každého chýba tam nejáky pamätný okamžik. Vo vašej mysli budú krásne obrazy ešte dlho rezonovať v hlave - jazda kamarátov na bicykli, pomsta jakúzy, behanie. ale to je všetko osobne ma najviac dojala línia chlapca ktorý sa zaľúbi do servírky a na konci zomrie a aj keď sú manželie nedokázal ju uživiť a jeho snaha sa mu nakoniec stala osudným tak isto ako aj všetkým čo mali určení jasný cieľ. (11.07.2008)

Vy jste mě naučili kouřit! Vy jste ze mne udělali slabocha! Snaživý snímek vytvořený na objednávku Mezinárodního svazu skautské mládeže. Příjemný obrazový styl, hrozná hudba, naštěstí relativně málo vtipů (obávám se, že to není jen Kitanova úchylka, tahle doslovnost v humoru). Exotická pohlednice ze spořádaného Nipponu, děkuju pěkně. (24.05.2012)

Mistrně vyprávěný příběh jedné problémové chlapecké dvojice, která si ve škole nedá pokoje. Masaru, jenž vyniká svojí aktivitou a drzostí, dělá "kariéru" u yakuzy, ale právě kvůli nedostatku odvládání narazí. Šinji má naději stát se vrcholným boxerem, ovšem jemu uškodí zase pasivní přístup, když se nechá zviklat kdekým a nedokáže si stanovit, co vlastně chce. Celkově tyto dva příběhy - ještě doprovázeny střípky osudů dalších středoškoláků, kteří se rozbíhají do života, - skládají podobenství o tom, jak snadno lze narazit a jak ošemetnou záležitostí je horkokrevná hlava i příliš submisivní povaha. Film je podán retrospektivně, často jen v letmých zkratkách, nepůsobí tedy zrovna logicky strukturovaným, nýbrž spíše poeticky načrtnutým dojmem. (22.07.2006)

Dějově jeden z povedenějších autorových snímků, skýtající dokonce i příležitost k pousmání (karikatura učitele, manažerské převleky), nicméně, opětovně převládající pocitovou absencí, bezbřehou naivitou, s jakou mladí boxeři podléhaji intrikám klubového outsidera a kolovrátkově vlezlým brnkáním na nervy zvaném filmový soundtrack způsobeno, že obdivné "wow" se opět nekoná. A co pořád Kitano má s tou yakuzou? Mám ji chápat jako neodmyslitelnou součást každodenního života současného Japonska? No nazdar :-O (26.03.2010)