Kikudžiro

Napriek tomu, že Takeshi Kitano sa nechával často unášať kamerou ( s ňou spojené prehnane dlhé zábery ) a hudba bola v mnohých miestach zbytočná , sa nedá uprieť že ide o jedinečné roadmoovie. Nápaditý humor, skvelá poetika, emotívne momenty. Napätie a gradácia stratí v istom momente zmysel, ale tým by som veľa prezradil. Úžasný príbeh dvoch chlapcov rozdielneho veku, ktorí sú si podobní ( a divák by si to všimol i keby to " pán " nepovedal. ) . Cesta, kde sa jeden učí od druhého , pričom im spoločnosť robia rôznorodé vedľajšie postavy. Na istých miestach film síce postráda logiku , no všetko ospravedlňuje to, že sa to žánrovo radí i ku komédii. Veľmi príjemný zážitok. (14.12.2012)

Masao zjistí, že všichni kamarádi ze školy odjeli na prázdniny a rozhodne se, že pojede za mámou, která žije v jiném městě, ale protože nemůže jet sám tak mu kamarádka jeho babičky dá jako doprovod svého hulvátského manžela. Hned od začátku je jasné, že s tímhle strejdou jako doprovodem ta cesta nebude vypadat asi jako sednutí na autobus a vystoupení v cíli cesty a díky jeho chování se celou dobu dostávají do velmi komických situací. Na cestě za mámou se dopravují různými způsoby kromě nějaké normální vlakové nebo autobusové dopravy a vždycky to vede k velmi humorným situacím, protože Kitanův strejda je asi jeho nejupovídanější role, jenže když otevře pusu, tak je to obvykle důvod proč se dostanou do problémů, ze kterých se ale vždycky skoro až zázračně dostanou, jako například ve scénách v hotelu, s řidičem kamionu a dalších. Na cestě se setkají s různými dalšími lidmi jako třeba mladá dvojice, co je kousek sveze a pak si s nima hrajou na louce nebo hodný strejda a strejdové špekoun a plešoun, se kteří přinesou další spoustu humorných scének. Do toho je tu pak ještě i pár zajímavých snových scén malého spícího Masaa, kdy se Kitano snažil zpracovat jak můžou vypadat veselé i strašidelné sny malého kluka. Do toho ještě i pár dojemných scén a je z toho asi nejvtipnější a nejmilejší road movie komedie vůbec. :) (05.08.2010)

V časoch mojej mladosti sa nikto nepozastavoval nad tým, že vo filmoch sa hodne chodí, behá a zobrazujú sa aj ďalšie prozaické činnosti. Dnes mi to prekáža, a nielen mne. Filmári predsa nie sú platení časovou mzdou a tak nevidím dôvod na takéto zbytočné spomaľovanie deja. Sú filmy, v ktorých chôdza, bez a dokonca aj mlčanie majú svoj význam, ale v Kitanovej road movie mi ostal neodhalený. Kitano sa tak ani na piaty pokus nestane mojim obľúbených režisérom. (27.06.2022)

Nevšední kouzlo všedního. Kitano ve své anarchistické road movie za přispění Hisaišiho nádherné hudby básní o jednom letním dobrodružství dvou osamělých kluků, kteří toho mají společného víc, než se na první pohled zdá. Činí tak s podobně neokázalým půvabem jako Tati v Mém strýčkovi, jenom je podvratnější a hravější a svou hravost neustále (a neuvěřitelně nápaditě) tlačí do popředí (v podstatě zdrsnil Tatim zjemněnou anarchičnost grotesek). Kromě toho, že jednotlivé, stále absurdnější epizody vedou ke sblížení ústřední dvojice (které je nadřazeno cestě za matkou - vyprávění pokračuje ještě cca hodinu po „dosažení“ tohoto cíle), nabízejí pestrou přehlídku různých žánrů a odkazů ke Kitanovým vlastním filmům, ke Kubrickovi i Caprovi, westernům i wu-šu. Únik před každodenními starostmi je tak zároveň sebereflexivním únikem do fikce v jejích rozmanitých podobách. Také proto jsem si přál, aby tyhle filmové prázdniny nikdy neskončily. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, mm13, ScarPoul (24.03.2012)

Úžasný pomalý film o putování malého chlapce a jeho hrubiánského strýce za maminkou kterou nikdy neviděl. Když jsem si ho pouštěl, nečekal jsem nic extra vtipného protože Kitana jsem znal spíše z jeho kriminálek, nicméně tímto dílem mě definitivně přesvědčil o svém umu - už dlouho jsem se u nějakého filmu nenasmál tak jako u Kikujira. Neskutečně vtipné scény se střídají dojemnými a do toho hraje nezapomenutelná hudba Joe Hisaishiho. (03.06.2010)