Sonatine

„...že ty se nebojíš vlastní smrti, že? ... Ty jsi drsňák. Mám ráda drsňáky.“ „Nenosil bych zbraň, kdybych byl drsňák.“ „Ale střílí se ti tak snadno...“ „Protože se snadno vyděsím.“
Aniki Murakawa (Takeshi Kitano), zasloužilý jakuzák unavený životem ve stínu smrti, je v čele skupiny svým bossem vyslán na Okinawu pomoci spřátelenému klanu. Už od začátku ale celá akce smrdí, a když několik jeho mužů padne v přestřelce, odjíždí se zbytkem do odlehlého domku u moře, aby vyčkali dalších rozkazů. Tady odpočívají, hrají hry a dovádí na pláži. K Anikimu se po jednom incidentu přidává dívka a ten se zdá být po dlouhé době šťastný. Jenže skutečnost je jiná než se zdála a nic netušící Murakawa je od bezstarostné hry s frisbee opět vtažen se zbraní v ruce do hry, ve které už se mu nechce bojovat... 
Čtvrtý film hvězdy japonské mediální scény a renesančního Takešiho Kitana, který své filmy nejen režíruje, ale obvykle v nich i hraje nezřídka hlavní role, střihá je a točí podle vlastního scénáře, je už psán zcela pevným rukopisem svého tvůrce. Míchá v sobě tiše prožívané emoce, statické záběry z odstupu, prolínané těmi jeřábovými záběry na strnule hledící tváře, hru střihu, hlubokou symboliku, zejména však všudypřítomnou poetiku přerušovanou akty násilí a neortodoxního humoru a v poslední řadě přítomnost moře i oceňovanou hudbu režisérova dvorního skladatele Joe Hisaishiho. Film díky své účasti na filmovém festivalu v Cannes mezinárodně upozornil na Kitanovu tvorbu a získal si hluboké uznání široké kritiky.
„Ale smrti se nebojíš...“ „Když se bojíš smrti tak dlouho, tak dosáhneš bodu, kdy si budeš přát, abys zemřel.“ (AlDelon)