Milenci ze severního pólu

LFŠ 2008 Medeme, Medeme, kdy už konečně natočíš soběstačný film, ve kterém by sis nezkoušel, co všechno si můžeš ještě dovolit, a neexperimentoval tak s rytmem vyprávění, s žánry či s vyprávěním samotným? "Vyprávíš" o milostných vztazích a lásce, jenže jsou to všechno hrozně chladné konstrukce, formalistické hříčky, které, pokud sje divák prokoukne, záleží na tom, nakolik na ně přistoupí a nechá se vést filmem. Zde bylo těch alibistických náhod a podbízivého humoru na mě až příliš a přestože okázale ironizuješ žánr romance a dramatu, přestože skládáš osudový příběh a měníš optiku vyprávění, nejsi dobrým meta-vypravěčem a ani meta-žánrovým experimentátorem, ale ani dobrým vypravěčem a žánrovým řemeslníkem. Neznáš míru, své filmy natahuješ, snažíš se o obecně platnou výpověď, ale experimentátorství a ani žánrové hájemství Ti to nedovolí, a libuješ si v kýči, přestože se pokoušíš o umění. Nehodlám Ti to dlouho "žrát" a nepodarek SEX A LUCÍA dokazuje, že jsi jednou - konečně! - musel narazit. (02.08.2008)

Místy docela úchylný film a co hůř, většinu času neuvěřitelně nudný film. Julio Medem "zvláštními" vztahovými okamžiky úspěšně navazuje na španělskou tradici nepředstavitelných úchyláren Pedra Almodóvara, bohužel však točí o poznání nudněji. Ten film podle mě nic neobsahuje, nic neříká, nic nepřináší. Ale možná to bude jen sérií intelektuálně velmi silných filmů, které jsem viděl před tímto snímkem. (20.04.2011)

Někdy váhám, zda už toho na mě není moc - Medem je asi největší idealista a romantik v celé Evropě a vlastně mě ta naivita jeho postav místy začíná štvát, vše ale zachraňuje perfektní a zcela sebejistě napsaný scénář plný roztomilých hříček a nápaditých motivů. Tento film je nejlepším příkladem tohoto "love-hate relationship", který prožívám při sledování Medemových filmů. Svíjím se, prskám, nakonec ale ano, žeru mu to i s navijákem, od umělce s vizí se rád nechám citově vydírat. (27.01.2009)

On a ona. Vyprávění, které se pohybuje na pomezí standartní dějové linie a flashbacků, umně namíchaných do jediného plynulého celku. Souvislosti mezi vším, na každém kroku. Otto a Ana se stávají sourozenci poté, co Ottův otec pojme za ženu Aninu matku. Mezi nimi je ale něco jiného. Nikdo to neví, protože v jejich rodině se příliš otevřenosti nenosí (Otto neví, kde pracuje jeho otec; později otec neví, kde pracuje Otto). Otto je fixovaný na matku, ale citovou náplastí se mu stává Ana, která v něm vidí reinkarnaci zemřelého otce. Když matka umírá, odchází ode všeho pryč. Stává se pilotem, neboli tím, co měl od dětství nejvíce fixované ke svému jménu; létá daleko na sever. Ana prchá za polární kruh, který se jim stal určitým středobodem existence. Ve vzduchu visí setkání dvou lidí, jejichž citový život nikdy nebude normální. Tvůrci využívají bizarních situací a absurdních rozhodnutí postav k zrcadlení nesmyslnosti a osudovosti těch vztahů, které člověka pohlcují, ale nedovolují mu pro vlastní odlišnost pokračovat běžnou cestou. Otto s Anou tak putují na sever, očekávajíc toho druhého, aniž by museli cokoliv svým blízkým přiznávat. Stačí jim dostatek vzájemné podobnosti. Některá dějová odhalení se zdají být zbytečná, přesto se z nich těšíte - viz celá linie s německým pilotem a rodinnými souvislostmi. Scénář je jedním velkým řetězcem drobných překvapení, setkání i míjení se, uzavírajících se kruhů, přičemž poetika "beze slov" se k závěru stává jedním velkým tragikomickým kolotočem. Film mi slzy v očích nezanechal, ani mě nijak zvlášť emocionálně nedrtil, přesto pro svůj obsah i zpracování zůstává velkým zážitkem. Jo - scéna v prodejně s kupováním srdce je dokonalá. (08.11.2008)

Netradiční a pozoruhodná romance, ve které se kloubí originální pojetí autora s typickým španělským vnímáním filmu (latinskoamerické telenovelové zběsilé zvraty v ději v ironickém nadhledu povýšeném na umění). Dotyky, zastavení, posezení, letmé pohledy na vztah dvou lidí, který je už od svého počátku postrkován v zamotaném kruhu života přes své výkyvy až k úplnému vyvrcholení nemožnosti naplnění. Předurčenost ovlivněná náhodou, osudem a přitažlivostí. Přervána emocemi, vášní, zaslepeností, ublížeností a ironickým výsměchem života. Vášně, emoce, sexualita, přitažlivost, sobectví, beznaděj, vykořeněnost, hledání, nacházení, neuskutečnění. Možná až absurdní, ale přesto silné a svým netradičním podáním i půvabné. Ana (zajímavá Najwa Nimri, jako malá Sara Valiente, jako dospívající Kristel Díaz) se pokládá do prožívání svého citu. Aby se po osamění a hledání, odebrala na předurčené místo k nenaplněnému naplnění. Otto (dobrý Fele Martínez, jako malý Peru Medem, jako dospívající Víctor Hugo Oliveira) se přes fascinaci a objevování sexuality zabředává do samoty své ublíženecké sobeckosti. Aby pak spěl ve stopách znamení na místo svého předurčení, po pochopení skutečné podstaty svého života. Z dalších rolí: Ottův otec a Anin otčím Álvaro (zajímavý Nancho Novo), kráčející do opuštěnosti ducha, Anina matka a Ottova macecha Olga (Maru Valdivielso), jdoucí svéhlavě za svou touhou, nový partner Olgy Álvaro Midelman (Jaroslav Bielski), jeho otec Otto (Joost Siedhoff), pilot z dávného příběhu, a Ottova matka (Beate Jensen), důležitá osoba v životě chlapce. Nevšední, působivé, zajímavé ve svých asociacích a náznacích, ve svých polohách a snech, ve svém provedení a způsobu. Má to velkou vypovídací hodnotu o partnerských vztazích se svou láskou, procítěním, sbližováním, chtěním, sobeckostí, ublíženectvím, vztahovačností, odcizením, strachem, beznadějí, uzavřeností, zahleděností do své osoby, doufáním, čekáním, pochopením, podvodem, rozčarováním, naschválem, obětováním, přehlížením, míjením, neschopností pochopení a snažením. Vztah ve své velikosti a metaforické vznešenosti, kdy i obyčejnost může znamenat nevšední velkolepost. (05.02.2013)