Milenci ze severního pólu

Někdy váhám, zda už toho na mě není moc - Medem je asi největší idealista a romantik v celé Evropě a vlastně mě ta naivita jeho postav místy začíná štvát, vše ale zachraňuje perfektní a zcela sebejistě napsaný scénář plný roztomilých hříček a nápaditých motivů. Tento film je nejlepším příkladem tohoto "love-hate relationship", který prožívám při sledování Medemových filmů. Svíjím se, prskám, nakonec ale ano, žeru mu to i s navijákem, od umělce s vizí se rád nechám citově vydírat. (27.01.2009)

Po Zrzavé veverce můj druhý Medem v pořadí. Nevím proč, ale něco z atmosféry filmu mi silně připomínalo Tykwerovy Zimní spáče. Možná ty náhody, které rozhodují o našem příštím osudu - občas neškodí, když si to člověk uvědomí. Film je poskládán střídavě z pohledů Otta a Any a všechno do sebe zacvakne až na konci. Vynikající. (20.03.2011)

Příběh nevlastních sourozenců Otty a Any kteří se narodili pro společnou lásku, postupně vyprávěný z perspektivy každého z nich. Otto ale po smrti své matky Anu opouští, aby ji nakonec mohl potkat za polárním kruhem, daleko od předsudků a nepochopení. V poněkud nadstavovaném závěru pak Medem nabízí dvojí závěr tohoto příběhu - červený autobus a věčný odlesk Ottovy tváře v Aniných očích, nebo jen další míjení? (24.10.2008)

Film, který bolel a čím více se blížil závěr, tím více jsem se ho obával. Tak čisté vyobrazení osudové lásky se jen tak nevidí. Podobná tematika byla k vidění i v osamělosti prvočísel, ale tohle bylo, i když to asi může znít dost divně (zejména v souvislosti s "falešným" incestem), přece jen o dost civilnější. V osamělosti prvočísel byli postavy ještě více „mimo“, Ana a Otto mi připadali více opravdoví. Zde byl taky kladen mnohem větší důraz na náhodu, která byla v hlavní roli prakticky po celý film. Herci byli dobří všichni, ale pro mě byla jedničkou Ana v podání Najwy Nimri, dále pak Nancho Novo a Kristel Díaz v roli dospívající Any. Jinak ve španělštině zrovna nevynikám, ale myslím, že název filmu je spíše Milenci z polárního kruhu, než Milenci ze severního pólu. (07.07.2012)

LFŠ 2008 Medeme, Medeme, kdy už konečně natočíš soběstačný film, ve kterém by sis nezkoušel, co všechno si můžeš ještě dovolit, a neexperimentoval tak s rytmem vyprávění, s žánry či s vyprávěním samotným? "Vyprávíš" o milostných vztazích a lásce, jenže jsou to všechno hrozně chladné konstrukce, formalistické hříčky, které, pokud sje divák prokoukne, záleží na tom, nakolik na ně přistoupí a nechá se vést filmem. Zde bylo těch alibistických náhod a podbízivého humoru na mě až příliš a přestože okázale ironizuješ žánr romance a dramatu, přestože skládáš osudový příběh a měníš optiku vyprávění, nejsi dobrým meta-vypravěčem a ani meta-žánrovým experimentátorem, ale ani dobrým vypravěčem a žánrovým řemeslníkem. Neznáš míru, své filmy natahuješ, snažíš se o obecně platnou výpověď, ale experimentátorství a ani žánrové hájemství Ti to nedovolí, a libuješ si v kýči, přestože se pokoušíš o umění. Nehodlám Ti to dlouho "žrát" a nepodarek SEX A LUCÍA dokazuje, že jsi jednou - konečně! - musel narazit. (02.08.2008)