Ruka

Jiří Trnka na plastické vystihnutie totalitného správania, kontrolujúceho život, prácu i smrť poddaných, nepotreboval ani jedno slovo. Stačil prostý príbeh jednoduchého hrnčiara, ktorému sa do života, vyplneného miesením hliny a výrobou kvetináčov, začne miešať ruka. Excelentný finálny odkaz veľkého výtvarníka a režiséra! (27.01.2021)

Jiří Trnka k svojim filmom písal scenáre, bol hlavným výtvarníkom a režisérom. Bábky najprv vymyslel, potom z moduritu, latexu či iných materiálov vymodeloval, obliekol do kostýmov, ktoré sám navrhoval, a napokon im tajomným filmovým rituálom vdýchol život – dotyk im ukázal ako prirodzene držať telo, otáčať hlavu, zdvihnúť ruku, kráčať, zastaviť, či len tak stáť, ležať, objímať sa; svetlo ponúklo priestor i hĺbku ich citom; kamera im dala tvár a reč; strih ich votkal do nášho času; a hudba Václava Trojana im požehnala. V roku 1965 napísal a natočil vtedy už ťažko chorý Jiří Trnka svoj posledný film Ruka. Vo filme tentoraz nie sú veľké davové scény ani veľkolepé prírodné panorámy, len komorné zábery jednej bábky a jednej ruky. Celý sa odohráva v malej hrnčiarskej izbietke. Žije v nej zručný Hrnčiarik, má tam posteľ, skriňu, stoličku so stolčekom a hrnčiarsky kruh. A kvietok. Preto hnetie hlinu iba na črepníky. A robí ich dobre. Baví ho to. Jeho talent si raz všimne plazivá mocná Ruka, ktorá ho požiada, aby jej postavil sochu... ...Jiří Trnka zomrel v Prahe 30. decembra 1969 ako 57-ročný. Bol pochovaný so všetkými poctami ako jeden z najvýznamnejších umelcov minulého storočia. Pár týždňov po jeho pohrebe bol jeho film Ruka zakázaný a nesmel sa vysielať nasledujúcich 20 rokov. viac tu - http://blog.tyzden.sk/vladimir-leksa/2012/03/16/jiri-trnka-rozpravkar-ktory-daroval-dusu-babkam/ (18.03.2012)

Úžasný krátký film velkého výtvarného génia. Můj oblíbený již od dětství. Velmi zvláštní je, že tento film pro dospělé (Nehledě na to že je animovaný) baví, dojímá a fascinuje i děti. Jeho skutečnou myšlenku jsem však pochopila až v pokročilém věku, znázorňuje to krásně přesně to, čeho se nejvíc bojíme. Krásná parafráze s jasnou, výborně podanou myšlenkou. Děsivé a opravdové až zamrazí. (08.10.2011)

Film jsem viděl již několikrát, ale až teď jsem si uvědomil, že jsem ho zapomněl ohodnotit... Co k tomu říci??? Myslím, že celý film se dá charakterizovat asi takto: Jedná se o nádhernou ukázku toho, jak se dá obrazem říci víc než pomocí tisíce slov. Film je temnou výpovědí o nelehkém životě umělce v totalitním státě. Vzhledem k tomu, o jaký typ filmu se jedná, nebudu se tu rozepisovat o příběhu. Ovšem musím říci, že při závěrečné scéně se mi vybavil krátký úryvek písně Karla Kryla Pochod Gustapa: "A když ho vodstřelí, po smrti dáš mu řády." V tomto případě našeho hrdinu sice nikdo neodstřelil (veškeré zlé věci si nakonec díky svému strachu z Ruky přivodil sám), nicméně je zde krásně vidět, jak dokáže totalitiní propaganda všeho využít. I po smrti může člověk dostat vyznamenání, která nechce, od lidí ke kterým se nikdy nehlásil... (07.03.2012)

Dokonalá metafora o vlivu totalitní moci na svobodně smýšlejícího jedince, v tomto případě ztvárněná rukou a panáčkem, jehož jediná radost (tvarovat květináče podle svých vlastních představ) je narušena vpádem ruky do panáčkova bytu. Její manipulativní chování postupně přerůstá v terorizování a vyústí až k tragickému konci. Poslední realizovaný film Jiřího Trnky patří k nejuznávanějším animovaným filmům vůbec. Jeho nadčasovost a mezinárodní srozumitelnost z něj učinila kultovní záležitost a vyvrcholení Trnkovy tvorby. Ze zcela pochopitelných důvodů byl snímek za totality (bohužel jako mnoho jiných) uložen do trezoru. Škoda, že mistr Trnka již žádný další film nestihl natočit! (26.01.2006)