Obsahy(1)
Poslední film J. Trnky je smutnou bajkou o bezmocném harlekýnovi a všemocné ruce. Totéž co prožívá harlekýn byla ve své době situace i mnohých našich umělců. Film byl dlouho zakázán a v roce 1984 jej Americká filmová akademie označila za pátý nejlepší animovaný film všech dob. (woody)
Recenzie (95)
Film jsem viděl již několikrát, ale až teď jsem si uvědomil, že jsem ho zapomněl ohodnotit... Co k tomu říci??? Myslím, že celý film se dá charakterizovat asi takto: Jedná se o nádhernou ukázku toho, jak se dá obrazem říci víc než pomocí tisíce slov. Film je temnou výpovědí o nelehkém životě umělce v totalitním státě. Vzhledem k tomu, o jaký typ filmu se jedná, nebudu se tu rozepisovat o příběhu. Ovšem musím říci, že při závěrečné scéně se mi vybavil krátký úryvek písně Karla Kryla Pochod Gustapa: "A když ho vodstřelí, po smrti dáš mu řády." V tomto případě našeho hrdinu sice nikdo neodstřelil (veškeré zlé věci si nakonec díky svému strachu z Ruky přivodil sám), nicméně je zde krásně vidět, jak dokáže totalitiní propaganda všeho využít. I po smrti může člověk dostat vyznamenání, která nechce, od lidí ke kterým se nikdy nehlásil... ()
Trnka se nevěnoval ve filmech jen dětem, či historií nebo literatuře. Zabýval se i aktualním děním či politikou. Důkazem je Proč UNESCO nebo tento film. Tento film je tísnivý pohled na hrozbu jménem fašismus. Vše je děláno chytře v náznacích, abstraktně se silou v pozadí. Ruka uchvacující pomalu co se dá. Nejdřív ovládnutí mysli, poté moci. Tento film je aktuální i dnes. Za proměnnou s hodnotou nacismus si můžete představit jakoukoliv totalitu, uchvácení moci a oblbnutí občanů. ()
Důstojné poslední slovo Mistra. Zamlada jsem je vnímal jako jinotajnou obžalobu režimu, v němž jsem tehdy žil, dnes dávám přednost o nic radostnější výpovědi o zahubení umělce a člověka systémem bez ohledu na počet a jméno zúčastněných stran. Tvář harlekýna od začátku předznamenává hrůzu, která přijde, a noční návštěva se v Trnkově pojetí nezdržuje omíláním nějakého "víckrát ne" - jde rovnou po krku. O sedmnáct let později Jiří Barta nahradí ruku rukavicí, za dalších devět se animovaná ruka bude čile prohánět mezi ostatními členy Addamsovy rodiny a konečně pětatřicet roků po smrti velkého Čecha na nápadu vtáhnout vodicí šňůry loutek do příběhu postaví svůj výtvor Dán Klarlund. ()
Z cyklu Mistři českého animovaného filmu! Tenhle snímek je ve světě velmi ceněný, ale popravdě jsou i lepší! Jíří Trnka až moc tlačí na pilu a snaží se vybudovat velmi mrazivou atmosféru, celkově se snímek se tváří až moc chytře. Ale určitě je to velmi kvalitní dílo na které se ještě rád podívám! [70%] ()
Mám rád animované filmy pro dospělé a toto jeden s těch nejlepších. Dokonale ztvárněný život umělce v totalitě pomocí loutek. Jiří Trnka ho vytvořil těsně před svou smrtí a soudruzi z animovaného filmu, kritici a filmoví teoretici byli v rozpacích. Před rokem 1989 ve filmové literatuře se u filmu „Ruka“píše jen jedna věta asi tohoto znění: „Ve svém posledním filmu Ruka se Trnka inspiroval komedií Francouze L.E. Durantyho, loutkáře z 19. století, o příběhu sochaře a všemocné ruky, nutící jej k vytváření jejích portrétů.“ - Směšné a smutné zároveň. Nemohli napsat nic podrobnějšího, protože ta alegorie proti režimu je tak zjevná, že kdyby napsali o čem to je, zamáčkla by je velká rudá ruka. ()
Galéria (4)
Fotka © Loutkový Film Praha
Zaujímavosti (2)
- Jiří Trnka počas realizácie diela tušil, že ide o jeho posledný výtvor (aj zdravotne na tom nebol dobre), a preto s tým ponáhľal natoľko, že prehlásil, že je mrhanie času zalievať kávu a vychutnať si ju počas pauzy, a preto v posledných fázach už len lízal kávový prášok. (Biopler)
Reklama