T2 Trainspotting

Ach jaj, tak to obvykle končí, keď sa došliapne na nejakú legendu a niekto sa pokúsi natočiť druhú časť, prípadne nejaký remake... Toto už skrátka nebol Trainspotting s tou úžasnou atmosférou, výborným príbehom a geniálnym vyprávačským štýlom. Netvrdím, nebolo to zlé, no na môj vkus to bolo celé až príliš ponorené do nostalgie a spomienok na jednotku. Len na spomienkach sa ale nič prevratné vybudovať nedá, stále sú to len spomienky... pocitovo trocha zasiahne, no žiadna pridaná hodnota. Od záveru som tiež čakal niečo premyslenejšie. Jednu vec však majú tieto dve časti spoločné, a síce ako v jednotke tak aj v dvojke ma najviac bavila postava Spuda. Nemôžem si pomôcť, viac ako lepší priemer z toho nedostanem. 65/100 (01.06.2017)

Není to vysloveně propadák, ale taky už nic přelomového, dokonce ani jízda to není...spíš jen taková nostalgická projížďka v čase... Nový Trainspotting ztratil ten svůj sociálně kritický podtext, ono plivnutí do tváře kapitalismu a zbytnělého materialismu, tu facku maloměšťáctví, ten odvěký mladický vzdor proti systému...už to z něj nezavání podvratností ani mladým duchem... Pokračování nejslavnějšího Boyleova filmu je bohužel nejslabší Boyleův film... (31.05.2017)

Jasné, Rentona, Begbieho, SickBoya a Spuda som znova rád videl, ale mal ich reunion nejaký väčší zmysel? No príliš ani nie. Trainspotting dvojka sa snaží dobehnúť prvý diel svojou údernosťou, ale pri každom pokuse byť zaujímavou a originálnou ako jednotka neuveriteľne zakopáva. Danny Boyle tentokrát jednoducho nepriniesol okrem nostalgie, pár vtipných scénok a novej verzie "choose your life" skutočne nič svetaborného. Stretnutie starých dobrých postáv sa pozeralo príjemne, ale bolo vytvorené nasilu a miestami to je z filmu extrémne cítiť. (18.07.2017)

Jsem doma. ___ Syntéza mezi oběma částmi, kdy z Porna (knižní název perfektního literárního pokračování) - které je více než dvakrát obsáhlejší - zbyla jen trocha (kostra ohledně návratu Rentona do Edinburghu) a ze všech košatých peripetií z možného natáčení lechtivých videí, hereckých castingů apod. není vůbec nic - jen se tu řeší místo toho stavba bordelu. Ale to je jen povzdechnutí jakožto čtenáře obou knih. Jako diváky mne návrat samozřejmě potěšil a to, co děj přináší má hlavu a patu a celé je to neskutečně prosycené nostalgií (kterou podtrhuje častý prostřih se scénami z prvního dílů) a povzdechnutím, že ani dvacet let toho vlastně nemusí moc přinést resp. odnést. Perfektní je vizuální stránka filmu, Danny Boyle je režijní machr s citem pro každý záběr (podtrhuji každý) a často jsem si liboval, kam si tu kameru dokáže nechat usměrnit, ten vizuální cit a tím divákův požitek je skvostný. Co mne ale lehce zklamalo je soundtrack, tedy - ani ne tak výběr písní, ale občasná práce s nimi. Často jde jen o úseky a u některých mi vyloženě chybí, aby hrály déle a mohly vyniknout společně s obrazem. Hudební střih je často usekne / mixuje s něčím jiným a taky zde zcela chybí nějaká absolutně ikonické pasáž při spojení hudby, textu a obrazu. Opakuji, ikonická. Výborných scén je i tentokrát spousta. Celek je prostě neutěšenou a nostalgickou podívanou, která nikam nespeeduje, ale pozvolna dává nahlédnout do osudů postav, které filmově definovaly devadesátá léta. T2 Trainspotting této pozice ve své dekádě bohužel nedosáhne, ale zbytečný není. Ostatně, vybrat si můžete sami jinak... (16.02.2017)

Choose life. Choose Facebook, Twitter, Instagram and hope that someone, somewhere cares. Choose looking up old flames, wishing you'd done it all differently. And choose watching history repeat itself. Choose your future. Choose reality TV, slut shaming, revenge porn. Choose a zero-hour contract, a two hour journey to work. And choose the same for your kids, only worse, and smother the pain with an unknown dose of an unknown drug made in somebody's kitchen. And then... take a deep breath. You're an addict. So be addicted, just be addicted to something else. Choose the ones you love. Choose your future. Choose life. Postmodern Boyle cinema at its best. Existenciálne úplne iným štýlom ako prvý diel (asi ako keď vojdete do zbúraniska obľúbeného diskoklubu z mladosti a v hlave vám hrá obľúbená skladba, ktorú už nikdy nikto v tom klube nezahrá(aj preto počuť z Born Slippy len útržky)) a hlavne, obávam sa, že to bude rezonovať len u tých čo majú okolo štyridsať a podobnú dobu si v mladosti užili. Nečakajte Trainspotting 96 v 2017 ale Transmelancholy 2017. Lebo skôr než nostalgické je to melancholické a dosť sociálne. Ale stále kurwa nadupané. 10/10 (02.03.2017)