T2 Trainspotting

Jsem doma. ___ Syntéza mezi oběma částmi, kdy z Porna (knižní název perfektního literárního pokračování) - které je více než dvakrát obsáhlejší - zbyla jen trocha (kostra ohledně návratu Rentona do Edinburghu) a ze všech košatých peripetií z možného natáčení lechtivých videí, hereckých castingů apod. není vůbec nic - jen se tu řeší místo toho stavba bordelu. Ale to je jen povzdechnutí jakožto čtenáře obou knih. Jako diváky mne návrat samozřejmě potěšil a to, co děj přináší má hlavu a patu a celé je to neskutečně prosycené nostalgií (kterou podtrhuje častý prostřih se scénami z prvního dílů) a povzdechnutím, že ani dvacet let toho vlastně nemusí moc přinést resp. odnést. Perfektní je vizuální stránka filmu, Danny Boyle je režijní machr s citem pro každý záběr (podtrhuji každý) a často jsem si liboval, kam si tu kameru dokáže nechat usměrnit, ten vizuální cit a tím divákův požitek je skvostný. Co mne ale lehce zklamalo je soundtrack, tedy - ani ne tak výběr písní, ale občasná práce s nimi. Často jde jen o úseky a u některých mi vyloženě chybí, aby hrály déle a mohly vyniknout společně s obrazem. Hudební střih je často usekne / mixuje s něčím jiným a taky zde zcela chybí nějaká absolutně ikonické pasáž při spojení hudby, textu a obrazu. Opakuji, ikonická. Výborných scén je i tentokrát spousta. Celek je prostě neutěšenou a nostalgickou podívanou, která nikam nespeeduje, ale pozvolna dává nahlédnout do osudů postav, které filmově definovaly devadesátá léta. T2 Trainspotting této pozice ve své dekádě bohužel nedosáhne, ale zbytečný není. Ostatně, vybrat si můžete sami jinak... (16.02.2017)

„Tvoji milovaní budú postupne odchádzať a zakaždým pri tom umrie aj kúsok z teba. Nakoniec odídu všetci a všetko sa rozplynie.“ Carlyle to preháňa. To je fakt. Jeho postava mala byť inak uchopená alebo tu ani nemala byť. Lenže tu je a v každej scéne ma štvala, znechucujúc mi zážitok z pozerania. Paradoxne, dvojka sa mi napriek nemu páčila viac, než jednotka. Tú som prvý raz videl až v r. 2017, teda 21 rokov od premiéry. A, hoci to asi bude znieť zvláštne, pozrel som si ju len preto, aby som si mohol pozrieť dvojku. Na tej ma totiž lákala silná nostalgia prezentovaná tým, že sa k známym postavám vrátime po viac ako dvoch desaťročiach. Mám proste nostalgické návraty na staré známe miesta rád (viď. Prci, prci, pcičky: Stretávka alebo Rocky Balboa). Lenže bez znalosti jednotky by som si dvojku neužil. To bol jediný dôvod, prečo som si jednotku pozrel. A nebavila ma. Dvojka ma bavila o čosi viac práve vďaka silnej nostalgii. Najviac asi v desivej scéne, kedy si postavy navzájom vyčítajú, kto môže za smrť jednej postavy z jednotky. Boyle to má stále pevne v rukách. Výrazná audiovizuálna stránka mu problém naozaj nerobí. Ale silná audiovizuálna stránka nie je všetko, Danny! Príbeh ma nebavil. Odkazy na prvý diel slabé, zbytočné a samoúčelné. Je vidno, že režisér a herci sú na to už proste príliš starí (toalety vo veľmi zlom stave, Renton vyškerene cez čelné sklo auta nakúkajúci na šoféra). Nadchli ma škótske exteriéry a to nielen krásnej prírody, ale i miest, z ktorých dýcha úžasná, pradávna história plná pohnutých príbehov. Otázny bol pošuk Ewan Bremner, ktorý asi až príliš „prehrával“ a hoci jeho linka bola nakoniec možno najvďačnejšou, nakoniec vyšumela do prázdna. Ako v jednotke, aj v dvojke ma nakoniec najviac zaujal Johnny Lee Miller, čo je zvláštne, pretože inak tohto herca vôbec neregistrujem. (04.09.2017)

Asi bych měl být přísnější, ale mám pocit, že (reálně) to o moc lépe zpracovat nešlo. Dějově už to samozřejmě není taková atomovka jako předchůdce, ale v podstatě všechny ostatní jeho stěžejní devizy najdeme i zde - se svými rolemi dokonale sžité herce, Boyleovu zběsilou videoklipovou režii a správně řízný rozmanitý soundtrack, dodávající scénám kýženou atmosféru a energii. A nakonec vlastně i nějakou tu (nenásilnou) reflexi dnešní doby. Míra nostalgie, melancholie a sentimentu je na velmi snesitelné úrovni, vtipných, zábavných a silných scén nabízí T2 rozhodně nadstandardní počet (hodně z nich je kupodivu věnováno Spudovi). Určitě nelituji, že tenhle sequel vznikl. A už vůbec ne toho, že jsem ho viděl, přestože síly a filmově-historického významu svého předchůdce (podle očekávání) nedosahuje... 70 % (18.02.2017)

Dal jsem tomu týden, abych si v sobě pocity nechal uležet a prostě, to není ono. Je mi jasné, že T2 nemělo ambici původní film překonávat, ale současně se také nesnaží být jiný. Nostalgická nota, ať už složená z prakticky přesně okopírovaných scén až po téma vlastního hledání a návratu, mi prostě nestačí. Navíc v sobě T2 nemá moment, který by se mi vracel a působil nezapomenutelně a to bohužel ani po hudební stránce. Danny Boyle se v mnohém vrací na svůj "skutečný" začátek a já mu tleskám za odvahu a za chuť přivést své postavy a příběh o 20 let dopředu. Není to však jeho nejlepší, ani vizuálně nejzajímavější film. Pro mě film bez duše, protože se nerozhodl, zda chce kopírovat svého staršího bratříčka nebo jít novou cestou (přitom tu je tolik moderních trendů, které si tu závislost vytvářejí a kterým je věnován jeden proslov... budiž, ani to porno tam není). Uvidíme za dalších 20 let. PS: nepatřím mezi hardcore fanoušky první dílu;) možná tam je chyba (nebo v tom je možná celý ten problém) (27.02.2017)

Není to vysloveně propadák, ale taky už nic přelomového, dokonce ani jízda to není...spíš jen taková nostalgická projížďka v čase... Nový Trainspotting ztratil ten svůj sociálně kritický podtext, ono plivnutí do tváře kapitalismu a zbytnělého materialismu, tu facku maloměšťáctví, ten odvěký mladický vzdor proti systému...už to z něj nezavání podvratností ani mladým duchem... Pokračování nejslavnějšího Boyleova filmu je bohužel nejslabší Boyleův film... (31.05.2017)