Jízlivě tvůj

Hodnotit seriál nebudu, protože jsem se s ním setkal opravdu letmo, ale první střetnutí skončilo velkými rozpaky, přestože obsazení vypadalo luxusně. Je to příliš chtěné, infantilní a nepamatuju si, že by mně někde tak vadil nahraný návodný smích jako právě tady. Je to v podstatě esence sitcomového žánru, která už v tak čisté podobě je podle mě přežitkem. Tohle je tak sitcomové, že by to mohlo sloužit jako televizní kulisa v rámci jiného seriálu. Tak přehnané mi to přijde... (23.09.2018)

Nenapadlo by mě, jak se nasměju u britcomu o dvou gayích, kteří jsou zároveň v reálu Sirové a jedni z nejlepších britských herců vůbec. Ty jejich hlášky, to nemělo chybu. Sranda neskutečná. Narážení na mládí, narážení na stáří. Škoda, že těch dílů je jenom čtvrnáct. V posledním díle bylo navíc zatraceně znát, jak se jim vůbec nechce celý seriál ukončovat. Po dlouhé době zase něco z Británie, co jede přesně v tom duchu, co u Britcomů máte tak rádi. (07.10.2020)

„Byla to jiná interpretace. Pokud tomu publikum nerozumělo, tak to není má vina. Chovali se jako děti.“ – „Byly to děti!“ Velmi zábavný britský seriál. Humorné situace se sice v drobných obměnách stále opakují, ale já osobně s tím problém neměl, zaprvé mi přišly natolik funkční, aby mě zas a znovu dokázaly rozesmát, za druhé jsem se na některé z nich přímo těšil. A gagy, které jsou na hraně mezi vtipností a trapností (a nutno dodat, že takových tu není zrovna málo) dost často dokáže úspěšně „prodat“ ústřední dvojice (především skvělý Ian!), o kterou se ostatně celý seriál opírá. Nevím, jak se na tenhle páreček co do autentičnosti dívají sami gayové, já však s jejich občasnými výlevy (téměř vždy Stuartovými) neměl větší problémy, ostatně na určité stylizaci a přehrávání herců Vicious také stojí. To se mi spíš tak úplně nezdála postava Ashe, kterou sice člověk musí přijmout (pokud to chce sledovat), ale po celou dobu mi přišlo, že ho tvůrci měli mezi společnost kmetů uvést důvěryhodnějším způsobem (třeba jako příbuzného, který se o ně má sem tam postarat). Po první řadě hodnotím slušnými 4* (což možná bude i závěrečné hodnocení, protože neustálé odkládání další série už začíná poněkud zavánět koncem). „Na koho jsi to vřeštěl do telefonu?“ – „Pokud to musíš vědět, tak na svou matku.“ – „Volala, aby ti řekla, kdy umře?“ (08.03.2015)

Vidět Iana McKellena a Dereka Jacobiho společně v jednom britcomu, tomu se prostě nedá říci ne a proč taky, když své přestárlé, neúspěšné herecké primadony zahráli s takovou chutí? Jejich Freddie a Stuart ono známé přísloví: co se škádlívá, rádo se mívá, dovedli takřka k dokonalosti, pokud se totiž tito dva životní partneři přestanou jen na chvilku urážet, je něco v nepořádku. Vtípky sice nejsou nějak zvlášť originální, ale jsou podané tak, že to srandovní je a to tak, že dost. Za co oba pány obdivuji nejvíce není ani tak střílení si z hereckého řemesla, protože tak skvělé herce to ani moc pálit nemusí, ale především to s jakým nadhledem jsou schopni žertovat o svém pokročilém věku. Pětku jsem nedala (aspoň zatím) proto, že ačkoliv se u seriálu často směju, pořádný záchvat smíchu, který jsem dostávala třeba u Frasiera nebo u Black books se zatím nekonal. Ale jsem teprve na začátku, takže kdo ví... (24.06.2013)

Upřímně, čekal jsem od setkání dvou hereckých legend - a jak vyzkoušeno i velkých srandistů - něco víc. Ano, je to dokonale britské a britsky břitké, ale dokonale předvídatelné. Čímž nechci říct, že by scénář byl špatný, to ne - ale jede jasně danou linii, takže míra unešenosti je přímo úměrná míře divákových zkušeností. Takže prosím Vás pěkně, nejsou to Black Books nebo IT Crowd, ale rozhodně to stojí za vidění. Magneto s Claudiem se natírají naprosto brutálním způsobem:) 80% (13.04.2019)