Jízlivě tvůj

Vicious old queens. Sitcom o dvou sedmdesátnících, co jsou spolu tak dlouho, že nedokáží strávit jedinou hodinu, aniž by po sobě neplivali příšerné jedovatosti, ale přesto bez sebe nedokážou žít, je především velice britský, k tomu s nevídaně hvězdným obsazením (Gandalf/Magneto, The Master, Madame Maxime, Simon/Ramsey). Dolů ho ale sráží repetetivní humor, a kult to nikdy nebude. Nenadchne ani neurazí, nicméně skvělý opening naladí na příjemnou notu vždycky. 60% (15.02.2014)

Nenapadlo by mě, jak se nasměju u britcomu o dvou gayích, kteří jsou zároveň v reálu Sirové a jedni z nejlepších britských herců vůbec. Ty jejich hlášky, to nemělo chybu. Sranda neskutečná. Narážení na mládí, narážení na stáří. Škoda, že těch dílů je jenom čtvrnáct. V posledním díle bylo navíc zatraceně znát, jak se jim vůbec nechce celý seriál ukončovat. Po dlouhé době zase něco z Británie, co jede přesně v tom duchu, co u Britcomů máte tak rádi. (07.10.2020)

Už díky obsazení je Vicous tak trochu můj splněný sen. Jde spíš o tradiční komediální divadlo, než o typický sitcom s tempem, na jaké jsme dnes z televize zvyklí. Formát je až staromilsky zastaralý a herci okatě přehrávají, jakoby chtěli proniknout i do nejzazších řad hlediště. Ale vzhledem k danému tématu a charakteru ústředních postav je toto všechno zcela na místě a já si zase jednou plesám nad komedií, která se nesnaží být za každou cenu třeskutá a raději zůstává přívětivě lidská .. i když pořád jízlivě “vicious“. Famózní finále první série je jako mega-třešeň na dortu, který chci mít co nejdříve v hezkém modrém balení v šuplíku. (19.06.2013)

Tohle může těžko fungovat! Dvě rozkládající se bukvy, dáma s alcíkem jako výkladní skříní, zatuchlá nymfomanská kobyla a mifistující kolozubý Bolton? No to mi ho naonduluj. Jenže... byť fórky jedou na jedno brdo, ten kouzelný rozpor mezi kulturně přenášeným ideálem důstojného stáří a ještě kulturněji vecpávaným pojmem ,,věčné lásky" s vzájemným fuckováním (jen slovním, díky, ó Bože!) opadaných rektofilů mi pobavil více, než se mi chce veřejně přiznat.... (31.12.2016)

Sir Derek Jacobi a Sir Ian McKellen. Mohl by si někdo přát lepší obsazení pro sitcom o dvou životních partnerech, kteří spolu strávili 48 let, a přesto jeden z nich zatím své matce nedokázal přiznat, že je gay? Asi stěží. Oba pánové, kteří se znají už od dob, kdy studovali anglickou literaturu na Cambridge, totiž patří mezi nejuznávanější britské herce své generace a oba se k menšinové sexuální orientaci hlásí i v soukromí; McKellen jakožto mnohaletý bojovník za práva minorit aktivněji, Jacobi, o jehož osobním životě média nikdy mnoho nezjistila, poněkud méně výrazně. První recenze Vicious přesto nebyly zrovna příznivé a třeba The Telegraph sitcom označil za nejméně vtipnou komedií poslední doby. Za sebe musím říct, že ačkoliv jsem si při sledování první epizody na ITV neválela smíchy od začátku do konce, několikrát jsem se s chutí zasmála. Potenciál tu tedy rozhodně vidím, zvlášť vezmu-li si v úvahu, že úvodní epizoda je vždy tak trochu "představovací" a že u ideálního sitcomu se člověk nejvíce baví ve chvíli, kdy začne rozumět charakterům jednotlivých postav. Za sebe tedy zatím dávám palec nahoru. Kdyby za nic jiného, tak právě za oba hlavní představitele. Za Dereka jakožto citlivého, lehce zženštiého Stuarta a za Iana v roli sarkastického Freddieho. (02.05.2013)