Osmy

Dost možná nejsmysluplnější Epsteinova věc, které škodí pár dost hovězích estrádních "meta-fórů" a tuhý rozjezd. Ve druhé polovině nicméně přijdou solidní (byť dost návodné) scény, v nichž mají Osmy aspoň zárodek depresivní atmosféry. Jasně, tenhle normalizační srandaJob tak trochu dojíždí na efektní stavbu a zbytečné "náhody", ale přinejmenším se aspoň trochu liší od ulepené a neškodné ostalgie. Vlastně by se mu nepochybně dobře dařilo v kině, kde poptávka po "trochu drsnější Hřebejkárně" pořád nemá důstojného zástupce. Pro mě tu pořád přebývá panoptikálnost a sklony lacině se uchechtávat v odporném normalizačním mauzoleu, ale Osmy jsou vlastně snesitelný film o potýkání se s osudem a strachem (Jiřím). Ten mimochodem zase dokazuje, že dovede pro televizi režírovat poměrně tlumeně a elegantně. I upocené milostné etudy se soudružkou kolegyní se dají přežít. Řekl bych smířlivý film o nepříjemných věcech. Možná až moc. Chtělo by to přibrousit hrany a míň toho krasobruslení v hovnech. Ale vlastně jsem to celé dal skoro bez ošívání, to už se mi u televizáku dost dlouho nestalo. Takovej neškodnej bubblegum. Vlastně Pedro. (14.12.2014)

V tomto případě se spolupráce dua Strach+Epstein povedla. Strach to geniálně natočil. Ten socialismus z toho přímo dýchá. Ty šedé ulice a hnusné kanceláře jsou vykresleny přímo puntíčkářsky. Epsteinův scénář je velmi svižný a zábavný. Film uteče skutečně jako nic. Líbilo se mi i to závěrečné hořké vyznění. Prostě, parádní jednohubka, po které si budu ještě dlouho pamatovat, že moudrý chlap se nežení.:D (05.01.2018)

Ivan Tojan coby hrdina další české omluvy normalizační absolutní životní pasivity. Největší chyba v tomhle světě je podle Epsteina se Strachem narušit normalizační idylku. Celý film se naznačuje, že hrdina projde změnou od zbabělce k hrdinovi, ona nalezená odvaha se nakonec prokáže tím, že aby zachoval status quo, troufne si odevzdat STBákům nalezenou zbraň. Smutné. 1 a 1/2 (12.12.2014)

Chudák dobrák Richard, to jak se celý den brodil ve sračkách, doslova i obrazně, bylo leckdy víc k pláči než k smíchu a Ivan toho hrdinu proti své vůli zahrál tak přesvědčivým způsobem, že jsem s ním soucítila až na doraz. I přes ty nánosy hořkosti, bylo přesto dost osvěžující vidět takto vážné téma zpracované s nadhledem i humorem, to u našich režisérů i scénáristů není zas taková samozřejmost a proto bod pro ně, hlavně Jiří Srach mi byl vždycky sympatický. Jinak já jsem tu dobu nezažila, ale jestli se skutečně pracovalo, či vlastně nepracovalo až takovým způsobem, tak potěš koště. A souhlas s Malarkeym a Enšpíglem, tohle by si skutečně zasloužilo jít do kin více, než leckterá letošní blbina. (19.12.2014)

Dovolím si parafrázovat jednoho, zde docela aktivního, spisovatele. Kterého mám rád, byť má občas své dny natažené do dvou třetin měsíce... Napsat hanlivý komentář je řádově snazší, než v něm chválit. Pustit si hubu na špacír, fuckovat a peachovat, promočit každou nit, to s sebou nese i trošku té zábavy, co pomáhá překonat zklamání z filmu. U slovního vyjádření pocitů ohledně Osem se zanudím, nedá se svítit. Vynikající.... vše. Casting (to abych vyzdvihl i Talclíci a Stivínci), kamera, hudební podkres, Trojan, Silbersteinovo příběh, Trojan, samozřejmě neustrašená režie, Trojan a Trojan. Neubránil jsem se srovnání s dnes již kultovními a podstatně rozmáchlejšími Hřebejkovými projekty, čímž mám na mysli především Pelpendo. Tam, kde tlupa Hřebejk, Šabach, Jarchovský karikuje reálsoc až k jakési nesnesitelné lehkosti, Osmy nezklamávají. Jsou podstatně civilnější, díky čemuž i uvěřitelnější. Trojan a Strach. Podpořeni Goldsteinem. Ty bych s čistým svědomím vysílal do všelijakých soubojů o medvědy, palmy nebo osraly. Snad jsem ještě rozněžněn z právě proběhnuvších svátků Obžerství a nepokoje, ale konečně mohu napsat, že Jiřímu odpouštím jeho příležitost hráti si se Zubejdou, kterou já nikdy nedostal! (03.01.2016)