Chvíle setkání

Jak všichni (nejen) v Evropě stárneme, stále častěji jsme krmeni sexuálním životem starší střední generace a její chuti po experimentování. Na KVIFF 2013 takovým snímkem byla Glorie zastupující ženskou populaci, a v tomto případě Le Temps de l´aventure jde o mužskou, zdá se, citlivější polovinu lidstva, byť je hlavní hrdinkou žena mladšího středního věku. Postavy sympatické, příběh (ne)snadno uvěřitelný, ale jako by kopírující reálný život. Tak se vytvářejí sny. (12.07.2013)

Obdobné jako film před soumrakem, ale s trochu nudnějším dějem. Celou dobu čekáte, na závěr a pak jste vlastně rádi, že film skončil, ale na druhou stranu si řeknete, že to nebyl promarněný čas. Co se týče hodnocení, dávám 2*, moc mě to neoslovilo, ale jelikož je to příběh ze života, a není zde kolej Beta a podobné ohrané scény, film bych doporučila. (22.10.2014)

Tenhle film mě krásně vlezl do rány, asi dva dny zpět jsem si totiž čet moc hezký článek o Emmanuelle Devos jako o jedné z nejtalentovanějších hereček současné francouzské generace a já s hrůzou zjistil, že jsem s ní neviděl ani jeden film, úplně jsem se před sebou zastyděl. Naštěstí mám mezi tv stanicema kámoše a jedne z nich, Cinemax okmažitě zjednal nápravu a já potvrzuji již potvrzené, Em je totální supertalent. Z jejího hereckého projevu jde přirozenost a sebejistota. Pokud jde o Grabiela, tak tam už naštěstí netrpím negramotností a věděl jsem, že sázka na jeho herecké úmění je sázka na jistotu. Horší už to je se samotným příběhem, protože počínání Alix jsem fakt nechápal. Ono by to až tak nevadilo, protože ženský myšlení nikdo nebylo předmětem kladení otázek a hledání odpovědí, já si vždycky vystačil se třema základníma znalostma žen a to totiž, že ženy jsou nositelky života, nositelky sexu a nositelky jídla a za to se k nim chováme hezky, průser však nastává v okamžiku, když jsou ženy i nositelkama nesrozumitelných příběhů. Je zajímavý, že Dougovu chování a jednání jsem chápal od začátku až do konce. (26.10.2014)

Inspirace v Před úsvitem, popř. Před soumrakem se nezapře. Snímek se snaží budovat poetickou, toužebnou atmosféru, jenže scenáristické základy jsou pro silnou diváckou identifikaci poněkud vratké. Jeden silný pohled střídá druhý, slova jsou upozaděna pro zvýraznění vnitřních emocí, ale jakmile položíte filmu jakoukoli otázku, nedokáže vám ji zodpovědět. Oceňuji, že tvůrce ukazuje, že vzplanutí vášně se může týkat i lidí v pokročilejším věku, ovšem pro příště si musí uvědomit, že přetékající srdíčko láskou (nebo nadržeností?) nestáčí diváku jen tak z plátna hodit do ksichtu, je totiž třeba ho patřičně dějově zaobalit. 5/10 (05.07.2013)

Bezradná, zmatená, zranitelná a krásná Alexis spolu s charismatickým Irem Dougem tvořili pár, kde fungovalo to těžce pojmenovatelné fluidum, které působilo na mě pocitově moc příjemně. Jejich chvilky, či okamžiky setkání měly kouzlo romantiky, kde se mezi nimi to jejich vzájemné jiskření a fungující chemie nedalo přehlédnout a vše se odehrávalo v té klasické francouzské atmosféře, která tyto momenty pochopitelně jen umocnila. Asi je to jeden z těch těžko popsatelných zážitků, který bude na každého působit trochu jinak a já se přiznám, že jsem byla určitě ovlivněná Gabrielem a Emmanulelle. A chválím kameru za spoustu nádherných záběrů, z kterých jsem byla nadšená. P.S. Pusu.........kdo viděl, tak ví..... (24.06.2015)