The Frame

Tak to jsem si zas dala pro jednou filmový oříšek...No, každopádně k ději se v žádném případě vyjadřovat nebudu, vzhledem k tomu, že ho tu ještě žádný trotlík nestačil vyslepičit a já nikomu překvapení kazit určitě nehodlám. Nápad je to poněkud fantaskní a nepochybně originální, ale na můj vkus by jeho zpracování prospělo svižnější tempo, takto je to maličko utahané i na mysteriózní drama s ponurou atmosférou. Dokonce bych si uměla s takovým námětem představit i něco odlehčenějšího, klidně i komedii, ale to zcela jasně nebyl záměr Jamina Winanse, ten měl očividně mnohem větší ambice, které vygradovaly až do působivého a v podstatě filozofického závěru, který, musím uznat, klade velmi zajímavé otázky. Přiznávám, že je to pro mě nesnadné ohodnotit, už jen proto, že si nejsem ani v nejmenším jistá, jestli jsem všemu zcela porozuměla (spíše určitě ne) a tak si to musím nechat v sobě tak nějak rozležet. Jedno je ale jisté, ať už budete filmem nadšeni, nebo ho odsoudíte jako fantasmagorickou kravinu, můžete se vsadit, že tohle není žádná tuctová podívaná, jakých se natočí padesát do roka. (13.01.2015)

Hovoriť o The Frame ako midculte je podľa mňa unáhlené a neoprávnené. Vo svojom najnovšom filme Jamin Winans celkom zámerne chybuje a dramaturgické trhliny v narácii a logike príbehu dokonca vystavuje divákom na obdiv. Jasne a zrozumiteľne vybudovaná metafikcia o mužovi a žene, ktorí sa snažia uniknúť zo svojich umelých svetov, riadených akousi vyššou mocou sa úmyselne podriaďuje melodramatickej vykonštruovanosti televíznych seriálov (ktoré reflektuje v prvom i druhom pláne). Výsledok, balansujúci na hrane neuveriteľnej romance a fantazijného thrilleru je preto dômyselným zrkadlovým postmoderného veku a tak trochu satirou súčasného diváctva, ktorej nemožno veriť ani nos na tvári. Zároveň sa tu Winans začína prejavovať už nielen ako umelec, ale i teoretik, ktorý opäť obracia pozornosť k základným stavebným kameňom filmového rozprávania - nosným naratívnym prvkom sa tu stáva predovšetkým kamera a záber, ktorý znovuzískava významovosť. 100% Soundtrack. Viac som sa rozpísal v The Frame - Každému jeho seriál. Videné 3x a absolútne nadšenie. (14.01.2015)

Film ve kterém pojem "práce s kamerou" nabírá úplně nového významu. Po pomalejším rozjezdu jsem byl následně s každou minutou o procento více přikován k obrazu, až do výborného, skoro až Nolanovského vyvrcholení, kterým film však nekončí, neboť se následně vrhne do druhého vyvrcholení. A co naplat, že tam ve výsledku vlastně není moc jasné, "proč a jak?", koukalo se na to výtečně a já mám aspoň o čem přemýšlet, protože samotný námět je nehorázně a až snad drze originální a hravý. (09.01.2015)

Inspirace nolanovskými motivy tu sice smrdí na sto honů, na druhou stranu zápletka je veskrze originální. Potěší neokoukaní herci, kteří tak nějak šablonovitě přesně splňují to, co je třeba. Žádné herecké ani jiné exhibice tu zkrátka nečekejte, Jamin Winans si prostě „jede to svoje“ a mám neodvratný pocit, že je ve své bublině spokojený a je zcela očištěn od jakýchkoliv vnějších hodnocení. Jestli k nějakému filmu dobře padnou přívlastky autorský a osobitý, bude to právě The Frame. Co sráží výsledný (jakkoliv pořád hodně dobrý) dojem, jsou evidentně těžce podfinancované triky. Nacpat do toho třeba o 50 mega víc, kdoví, jak by to dopadlo. (10.04.2020)

No ty vole! To je asi tak, jako když nastoupíte do vozítka jakési dětské atrakce a po chvíli zjišťujete, že svištíte střemhlav dolů na horské dráze, jakou nemají ani v Six Flags Great Adventure. Akorát ten dojezd mohl být možná trošku kratší, ale zase je otázka, jestli nebyl vlastně nutný k tomu, aby se divák po té ráně pěstí mezi oči aspoň trošku vzpamatoval a následně teprve upadl do milosrdného kómatu. (03.02.2015)