Prípady 1. oddelenia

Českou seriálovou tvorbu posledních let moc nesleduju, ale když jsem si Případy 1. oddělení dal dvakrát a některé díly i víckrát, musím k tomu něco napsat. Zaujala mě půvabná paralela s Malým pitavalem v typologii postav jako byl ostřílený mazák pracující hlavně s letitými zkušenostmi (Vlastimil Hašek/Bolek Polívka), dva akční hrdinové vrhající se často bezhlavě do dobrodružných akcí (Pavel Zedníček, Jiří Krampol/Filip Blažek, Petr Stach), dojemný outsider, kterému se občas podaří zazářit (Michal Pešek/Miroslav Vladyka) a nekompromisní, nepříliš oblíbený, přitom dobře hláškující šéf (Ladislav Frej/Miroslav Hanuš). Oba seriály sice pracovaly se skutečnými případy, jenže zatímco Malý pitaval sklouznul k úsměvným epizodám loupeže papoušků, Případy 1. oddělení se přecijen drží divácky atraktivnějších vražd. Práce kriminalistů je zobrazena věrohodně, ať už jde o akční zásahy nebo mravenčí práci na vyhledávání důkazů často řadu let zpět. Vyšetřovatelé jsou chlapi z masa a kostí, ale záblesky z jejich soukromí jsou tu v míře snesitelné. Kromě nich několik výborných vedlejších rolí, v rámci svého comebacku například skvělá Regina Rázlová jako vydíraná ředitelka čokoládovny v epizodě Sladký vyděrač nebo dokonale dementní Filip Kaňkovský coby bezradný komplic v díle Hodinka k dobru. (10.10.2016)

Česká televize natočila vynikající krimi seriál, který je o to zajímavější, že se případy, jež se tu vyšetřují, doopravdy staly. Sympatická vyšetřovací parta, v němž mi byl nejsympatičtější Kozák, Plíšek a Pražák. Pobavil však pokaždé také Anděl a Víťa. Nesympatický šéf také umí "pobavit" svým chováním. Neřekl bych, že novácká Kriminálka Anděl je horší, ta mě také hodně bavila a tamní mordparta mi byla dlouho sympatičtější než ta z 1. oddělení. Doufám, že se ještě v budoucnu dočkáme dalších dílů. P. S. Když člověk delší dobu sleduje tento počin a poté si pustí jiný, třeba i mnou jmenovanou Kriminálku Anděl, kterou mám jinak také rád, tak vidí ten rozdíl. Nebe a dudy. Jeden z nejlepších krimi seriálů vůbec (napříč všemi i světovými záležitostmi). (07.04.2014)

Malý Pitaval po třiceti letech? Do puntíku. Reálné případy s reálnými lidmi, které jen, stejně jako doba, poněkud přitvrdily. Už žádné vyloupené sámošky, ale uřezané hlavy. Parta, která se stará o objasněnost je však dokonale přes kopírák. Máme tu přísného šéfa (který je tentokrát jen víc svině, jak odpovídá době), máme tu moudrého a zkušeného veterána. který nenosí pistoli, máme tu sukničkáře, rodinného týpka i benjamínka. Technicky je to samozřejmě dokonalejší, přece jen technika se za těch 30 let posunula, ale nějak tomu zatím chybí to "kouzlo osobnosti", které měla parta v Pitavalu. Herecké výkony kolísají od výtečných přes lehce křečovité přehrávání až po ochotnickou nejistotu. Nakonec, po dokoukání všech epizod, jsem celkem spokojen. Seriál našel pevnou půdu a bez většího zakolísání udržel laťku nad průměrem. (05.02.2014)

No vida. Kdo by to byl řekl, že ještě dojde ke skutečně plnohodnotnému vkříšení klasického českého kriminálního seriálu a že to bude tak dobře fungovat. Případy jsou zajímavé a různorodé, za což jistě vděčíme jejich skutečným předobrazům, herci jsou přirození, což napomáhá celkové realističnosti, a prakticky ze všeho sálá příjemný tradiční styl, připomínající občas starší, ještě československou, televizní tvorbu. 80 % (16.03.2014)

„No hele, jedno je jasný, sama si to neudělala.“ – „Nekecej, tos mě teda překvapil.“ Případy 1. oddělení to mají těžké. V dnešní době, kdy vzniká právě v žánru krimi seriálu prakticky neustále jedna zahraniční pecka za druhou, je těžké tuzemskému divákovi představit něco, co by v tomto silně konkurenčním prostředí se ctí obstálo. Ale tvůrci Případů naštěstí pochopili, že nemohou publikum oslnit stejnými trendovými způsoby a vydali se jinou cestou. Tým 1. oddělení není plný bezchybných, geniálních hochů, co používají ty nejmodernější technologie. Jsou to obyčejní chlapi ze staré školy, kteří chybují, sem tam něco přehlédnou, občas si dají dohromady některé souvislosti špatně nebo až později, své hraje i faktor náhody, nicméně tenhle civilní přístup je mi hodně po chuti (výborná ilustrační scéna je třeba v díle, kde mladý stážista po chuti zkouší poznat, co je rozsypaného na podlaze a dostane sprďáka: „Tak co blbneš?! Moc koukáš na detektivky.“). Co se týče hereckého obsazení, je maximálně sympatické (největším oblíbencem je pro mě prozatím Polívkův moudrý, staromilský a nesmírně vtipný Plíšek), dochází i na hodně cameoroliček (nejvýraznější z nich je opět z rodiny; Anna Polívková si svůj part očividně velmi užila). A jestliže jsem použil u postavy majora přívlastek „vtipný“, tak ten se dá vztáhnout na celý seriál (až mě to občas překvapuje, kolik humoru sem tvůrci vměstnali). S tím souvisí i narážky na českou mentalitu typu: „Copak pane Štromf? Už maj zajištěný stopy?“ – „Není co zajišťovat.“ – „Jak to?“ – „No než sme přijeli, tak bába uklidila. Se styděla, že má doma bordel.“ /či „Vedoucí výjezdu onemocněl, tak sem to vzal za něj.“ – „Jo tak.“ – „Dávaj hokej, nikomu se nechce.“. Potěší i odkaz na československou žánrovou legendu Hříšné lidé města pražského, jak přímo jedním dílem, tak hlavně titulní znělkou, kterou má Pražák jako vyzvánění na mobilu a slyšíme ji poměrně často. Samozřejmě seriál dokonalý není, za slabší se dá považovat herectví protagonistů ve vedlejších rolích (čím menší part, tím horší; a obecně záporáci), za poněkud úsměvné beru doznání některých zločinců po pouhém vyřvání ze strany vyšetřovatelů. Po první sérii každopádně nadšeně hodnotím silnými 4*. „Počkejte, pane kapitáne, co provedl? Že mu sem dneska ráno manželka donesla kufry, tak sem si myslela…“ – „Myslela ste si dobře.“ „Že…?“ – „Nechtěl doma mejt nádobí. Nashledanou!“ (01.07.2014)