Prípady 1. oddelenia

Tak se pan policejní rada Vacátko přece jen dočkal. V našem domácím prostředí konečně vznikl původní seriál z kriminalistického prostředí, který mě mocně bavil, a i když mě tu a tam něčím naštval, nešlo o nic natolik výrazného, abych po tvůrcích plival jedovatou slinu. No, asi to nebude jen pouhá náhoda, že se na režisérské sesli kromě jiných vyskytl i Peter Bebjak, který to má u mě opravdu dobré. Jedním z velkých kladů seriálu bylo pro mě obsazení rolí kriminalistů (to byla radost), dalším byl scénář, který vycházel z reality takovým způsobem, že jsem neměl potíže rozpoznat jednotlivé známé kauzy, přestože se tvůrci snažili lehce mlžit pozměněním jmen hlavních aktérů. Nedostatkem bylo obsazení sprostých podezřelých; pokud byl do takové role obsazen "profláklý" obličej, měl divák o pachateli rázem jasno, když ale tvůrci vybrali neznámou tvář, hořelo to po stránce hereckých výkonů. Já ale chápu, že je to těžké, proto jsem se touto situací nedal příliš rozhodit. Víc mi vadilo to, že se sice podařilo skvěle prokreslit jednotlivé mužské charaktery, ty ženské se scénáristické dvojici až tak přiblížit nepodařilo a například vcelku zajímavá postava kapitána Adély Čulíkové uvízla v obvyklém dilematu práce nebo dítě, a to se mi zdálo přece jen příliš chabé. Ale teď už zase jen rýpu, a byl bych přitom nerad, aby zapadl fakt, že jsem byl vlastně velmi spokojen a jsem rád, že se u nás přece jen občas zadaří. / Poučení: Nabyl jsem dojmu, že je práce kriminalisty oddělení vražd náročnou záležitostí. A ne vždy to způsobují pachatelé. (24.02.2023)

Moc příjemné překvapení. Čekal jsem další podprůměrný seriál a teď vidím, že jsem zbytečný škarohlíd. Překvapila mě věcnost, skoro dokumentárnost dílů, oproti románovým "nevěrohodným nepříběhům" (kulantně řečeno). Ano, je to detektivní příběh na český způsob, bohužel se u nás takové příběhy stávají. O to je seriál životnější, navíc je seriál obsazen dobrými herci, což mě mile překvapilo. Příjemné překvapení. (14.01.2014)

"Halo, halo, slyšíme se?!" "To je Maigret?" Z druhé strany telefonického spojení se ozývá: "Ne, jakej dekret?!" "Tady je Polívka, z prvního oddělení kriminální ústředny." Odpovídám zklamaně: "Aha, tak já zavolám, až tam bude Maigret". Na druhý den volám znovu: "Halo, halo, je tam Hercule Poirot?" Rozespalý hlas mně odpovídá nevrle: "Jakej zas polaroid, tady je kriminální ústředna - první oddělení!!!" A vztekle zavěsil. Třetí den volám naposledy, naléhavě a s prosbou: "Dobrý den, je tam alespoň kapitán Bábovka?!" "Mně se totiž ztratil křeček z chovného páru, můžete mně, prosím Vás, pomoci ho nalézt?" Otrávený a zachrchlaný hlas znějící po asi třiceti cigaretách odpovídá až po pomlce: "Jo, dobře, už tam jedeme!" A tahle prvotřídní blbost si dovolila vlézt na obrazovky a otrávit 14 večerů svým neumětelstvím po všech stránkách. Od technické až po řemeslnou. Prosím pěkně, vzkažte někdo těm dvou nemožným režisérům, aby šli točit dokument o hovniválech. Tam snad nic neposerou. 0% (06.01.2014)

Jeden z nejlepších tuzemských krimiseriálů vůbec, ne-li nejlepší. Snad jen rada Vacátko a Dobrodružství kriminalistiky stojí o stupínek výš. Inspirace skutečnými případy byla trefou do černého, na jedničku jsou napsané i postavy, které k jednotlivým hercům sedí jak p*del na hrnec a z mého pohledu tu neexistuje slabý díl či hluchá místa. Jediný problém jsem měl s Hanušem. On tyhle parchanty umí, to se mu nedá upřít, ale ať mi nikdo neříká, že takovýhle člověk by vydržel v čele oddělení vražd tak dlouho. Každopádně to byla jen drobná vada na kráse. Tak doufám, že se k tomuto projektu ČT ještě někdy vrátí. Námětu na jednotlivé díly je tu dost a dost. Bohužel i bohudík. 90% (17.07.2018)

„No hele, jedno je jasný, sama si to neudělala.“ – „Nekecej, tos mě teda překvapil.“ Případy 1. oddělení to mají těžké. V dnešní době, kdy vzniká právě v žánru krimi seriálu prakticky neustále jedna zahraniční pecka za druhou, je těžké tuzemskému divákovi představit něco, co by v tomto silně konkurenčním prostředí se ctí obstálo. Ale tvůrci Případů naštěstí pochopili, že nemohou publikum oslnit stejnými trendovými způsoby a vydali se jinou cestou. Tým 1. oddělení není plný bezchybných, geniálních hochů, co používají ty nejmodernější technologie. Jsou to obyčejní chlapi ze staré školy, kteří chybují, sem tam něco přehlédnou, občas si dají dohromady některé souvislosti špatně nebo až později, své hraje i faktor náhody, nicméně tenhle civilní přístup je mi hodně po chuti (výborná ilustrační scéna je třeba v díle, kde mladý stážista po chuti zkouší poznat, co je rozsypaného na podlaze a dostane sprďáka: „Tak co blbneš?! Moc koukáš na detektivky.“). Co se týče hereckého obsazení, je maximálně sympatické (největším oblíbencem je pro mě prozatím Polívkův moudrý, staromilský a nesmírně vtipný Plíšek), dochází i na hodně cameoroliček (nejvýraznější z nich je opět z rodiny; Anna Polívková si svůj part očividně velmi užila). A jestliže jsem použil u postavy majora přívlastek „vtipný“, tak ten se dá vztáhnout na celý seriál (až mě to občas překvapuje, kolik humoru sem tvůrci vměstnali). S tím souvisí i narážky na českou mentalitu typu: „Copak pane Štromf? Už maj zajištěný stopy?“ – „Není co zajišťovat.“ – „Jak to?“ – „No než sme přijeli, tak bába uklidila. Se styděla, že má doma bordel.“ /či „Vedoucí výjezdu onemocněl, tak sem to vzal za něj.“ – „Jo tak.“ – „Dávaj hokej, nikomu se nechce.“. Potěší i odkaz na československou žánrovou legendu Hříšné lidé města pražského, jak přímo jedním dílem, tak hlavně titulní znělkou, kterou má Pražák jako vyzvánění na mobilu a slyšíme ji poměrně často. Samozřejmě seriál dokonalý není, za slabší se dá považovat herectví protagonistů ve vedlejších rolích (čím menší part, tím horší; a obecně záporáci), za poněkud úsměvné beru doznání některých zločinců po pouhém vyřvání ze strany vyšetřovatelů. Po první sérii každopádně nadšeně hodnotím silnými 4*. „Počkejte, pane kapitáne, co provedl? Že mu sem dneska ráno manželka donesla kufry, tak sem si myslela…“ – „Myslela ste si dobře.“ „Že…?“ – „Nechtěl doma mejt nádobí. Nashledanou!“ (01.07.2014)