Prípady 1. oddelenia

Po osmém dílu můžu směle přihodit a musím konstatovat, že takhle kvalitní krimiseriál jsem při pondělcích na ČT ani nečekal. Výborné zpracování mě velmi příjemně překvapilo. Samozřejmě pomáhá, že jednotlivé případy vychází ze skutečnosti, ale přístup tvůrců a výkony herců jsou zatím důvodem, proč se těšit na pondělní večer u televize .... Tak seriál (tedy první sérii) máme za sebou a na svém dílčím hodnocení nemám co měnit. Málokdy jsem si přál u českého seriálu pokračování - tentokrát v něj doufám. (20.01.2014)

Viděl jsem už hromadu sraček, co se považovali za krimošky současnosti. A to jak z Ameriky, Skandinávie, tak dokonce i z tuzemska. Nicméně musím se přiznat, že Případy 1. oddělení mě na první shlédnutí okamžitě sejmuly. Prvním dílem mě sejmul především ten herecký atak, který slibuje jednu hereckou hvězdu vedle druhé. Druhým dílem jsem pak pochopil, že tenhle seriál si prostě nechce na nic hrát...on vypráví příběhy z okolí Prahy tak, jak se pravděpodobně opravdu stali. Bez příkraz, s upřímností a obyčejností, které si v tomto ohledu nesmírně vážím. Žádní nagelovaní a dobře nasvícení šampónci. Prostě chlapi, co po práci jdou na pívo, pak domů za manželkou a ráno se zase probudí s hlavou plnou sraček, které je třeba během dne důkladně eliminovat. Oceňuji, že Česká Televize to takhle zkusila a nesmírně si tohoto seriálu vážím. Zatím jsou to čtyři, ale pokud to celé takhle půjde dál, nebudu se bát dát i pátou hvězdičku. Jo a Ondra Vetchej si tu Spartu mohl trošku odpustit...Hlásím, že po druhé sérii navyšuji na pět hvězd. Ještě se mi nestalo, abych se těšil na pondělní pravidelnou českou kriminálku s Českou televizí. Díky a díky i hercům, kteří byli a jsou naprosto boží. Všichni, do jednoho! (14.01.2014)

"Halo, halo, slyšíme se?!" "To je Maigret?" Z druhé strany telefonického spojení se ozývá: "Ne, jakej dekret?!" "Tady je Polívka, z prvního oddělení kriminální ústředny." Odpovídám zklamaně: "Aha, tak já zavolám, až tam bude Maigret". Na druhý den volám znovu: "Halo, halo, je tam Hercule Poirot?" Rozespalý hlas mně odpovídá nevrle: "Jakej zas polaroid, tady je kriminální ústředna - první oddělení!!!" A vztekle zavěsil. Třetí den volám naposledy, naléhavě a s prosbou: "Dobrý den, je tam alespoň kapitán Bábovka?!" "Mně se totiž ztratil křeček z chovného páru, můžete mně, prosím Vás, pomoci ho nalézt?" Otrávený a zachrchlaný hlas znějící po asi třiceti cigaretách odpovídá až po pomlce: "Jo, dobře, už tam jedeme!" A tahle prvotřídní blbost si dovolila vlézt na obrazovky a otrávit 14 večerů svým neumětelstvím po všech stránkách. Od technické až po řemeslnou. Prosím pěkně, vzkažte někdo těm dvou nemožným režisérům, aby šli točit dokument o hovniválech. Tam snad nic neposerou. 0% (06.01.2014)

Tak jo, viděl jsem tři díly, u všech třech jsem pointy a zvraty odhadl asi tak 15 minut před kriminalisty a následně jsem byl nucený sledovat tu zvláštní provinční operetu, promiňte, velký pitaval z malého města plný krásného přehrávání, nesmyslné akce, která je totálně statická, ale hudba ji tlačí dopředu málem jako futuristický thriller. To rozkoukávání se do světa je zajímavé, ale scény typu rozhovor poldy a novinářky na studeném pustém parkovišti prostě pořád vypadají jako křečovitý derivát, kterému se divák zběhlý v estetice scandi-noir musí jenom lehce pousmát. Něco mi říká, že kdyby k údajně realistickým případům (občas o míře realismu silně pochybuju, resp. některé zkratky ve scénáři dost vraždí logiku dění) zkusili tvůrci zvolit syrovější přístup, nemuselo to zase působit až tak nejapně. Ale ten kontrast přiblblých peripetií a rádoby-osudového důrazu je na hlavu padlý. Ale chápu, že fenomén "pondělní detektivky na čété" a místní normalizační tradice "poldů s turkem, stařenou a rohlíkem" diktuje méně přísná kritéria. Po pár dalších rutinních dílech přihazuju hvězdu, dá se na to koukat jako na neurážlivou kulisu. Pro cukráře Enšpígla: když jsem naposledy mluvil s kamarádem detektivem, vyšteřoval skutečné případy, ne epizody seriálu. A když jsem posledně pustil telku, dávali tam epizody seriálu, ne skutečné případy. Mimochodem, Případy si dotyčný kriminalista velmi pochvaloval. Prý je to ze života. (14.01.2014)

(Viděny první dvě epizody.) Češi chtějí kriminálky. Pokusy ale selhávají. Kriminálka Anděl se snažila imitovat americkou řadu CSI. Výsledek byl směšný. Film Ve stínu zkoušel oživit noir, na to však byl příliš vyměklý. Cirkus Bukowsky imitoval drsnější školu severských krimi, ale chtěnému dojmu se leda přiblížil. Nyní přichází 1. oddělení s náměty inspirovanými realitou, zaštiťující se ze všeho nejvíc právě autenticitou a "čistotou žánru". Provedení se však na první pohled zdá velmi toporné, jako by si Česká televize „čistý žánr" představovala coby žánr zbavený jakéhokoliv ozvláštnění, kde vše přesně odpovídá nejklasičtějším vyprávěcím vzorcům tak, jak si je diváci pamatují ze svých desítky let vyhasnutých československých seriálů. Případy skutečně vypadají v mnoha ohledech jako ne zrovna modernizovaná verze Malého pitavala z velkého města, díla, jehož úkolem bylo primárně dělat reklamu na vyšetřovatele a ukazovat, jak jsou to všechno féroví a obyčejní chlapi z lidu a jak nakonec vše vyřeší bez ztráty aury hodných strejdů. Kdybyste se náhodou začetli do distribučních materiálů, dozvěděli byste se, jak skvělé je pražské oddělení vražd, jak vše vyšetří, jak prakticky nechybuje. Dojem jedné velké propagační kampaně se jen prohlubuje. Tohle (v žádném případě netvrdím, že jakkoliv politicky motivované) následování normalizačních a starších trendů, vyznačující se bezmeznou důvěrou ve státní složky, směřuje zcela proti standardům moderních amerických kriminálek, kde jsou sice vyšetřovatelé také většinou horliví klaďasové, ale jejich souboj s vlastní institucí bývá leckdy stejně vysilující jako pátrání po pachateli. Jen těžko můžu tvrdit, že dělat policistům a policii za každou cenu dobré jméno se nesluší, rozhodně to ale narušuje myšlenku krimi, tedy špinavého žánru reflektujícího drsný svět. A mě to nudí. (06.01.2014)