Prípady 1. oddelenia

"Jedno vám ale řeknu, ten chlap už seděl" - "A jak jste na to přišel?" - "Když se na to podíváte - jednou klasicky, jednou orálně, ten si nevybírá..." V tomhle dialogu je shrnut hlavní problém téhle české kriminálky, která je jinak na poměry docela slušná. Chybí zkrátka logika, dedukce nemají tu sílu, jakou mají kriminální seriály mít. Přitom problém není v námětech - ty jsou dost slušné. Zpracování je takový lepší tuzemský standard - kamera není zajímavá, ale ani nijak tristní. Jen vás to prostě neposadí na zadek. Herecký výkony člověk od člověka - hlavní role ujdou (jen Vetchému a Vladykovi to moc nevěřím), s vedlejšíma je to znatelně horší. Pozitivum je, že Případům 1. oddělení nechybí taková ta správná špinavost - hodně tomu nahrává výprava a pak - hlavní postavy nejsou žádní übermani, ani velcí myslitelé, většinu pachatelů nakonec dopadnou kvůli osvědčeným postupům a zkušenosti. Celkově je to zatím docela příjemné, místy i napínavé. Hlavní výtky, které zaručují nemožnost poměřování se zahraniční (anglo-americkou, severskou) konkurencí, jsou zhruba tři: zmíněná zkratkovitost namísto dedukce, prázdné dialogy a neschopnost skládat děj pomocí střípků informací (Když detektiv sedí celou noc v kanclu a sbírá informace ze složek, člověk by čekal, že kamera, která tohle počínání sleduje, bude do těch složek najíždět, zdůrazňovat určité informace, které budou pro vyřešení případu nakonec klíčové atd. Namísto toho se dočkáme jen prostřihů na unavenou tvář policajta, snímanou z různých úhlů, abychom pochopili, že má těžkou fachu a skutečně tam strávil onu noc. To prostě pro vyprávění není zajímavý.) Ale sleduje se to fakt dobře a tvůrcům není možný nedržet palce, aby nastavenou lajnu udrželi a třeba i překročili. (23.05.2014)

Hříšní lidé města pražského pro nové tisíciletí. Nepřeháním. Neskutečně sympatické obsazení, zápletky inspirované skutečností, svižná režie, která nespoléhá na rádoby světový efektní kabátek, ale zůstává při zemi a také díky ní vše vypadá poměrně uvěřitelně, fajn hudba, rozumný počet dílů s rozumnou stopáží. Epizodu od epizody jsou Případy 1. oddělení lepší, překvapují nejrůznějšími herci v nejrůznějších rolích (Jiří Lábus, Vladimír Brabec, Jana Gýrová...) a alespoň pro mě byly silně návykové. Scenáristům asi nejvíce děkuji za krásnou roli pro Bolka Polívku, kterou už řadu let potřeboval.___P.S. A ani druhá řada nezklamala. (17.07.2014)

Zjevení na České televizní krimi scéně. K pár epizodám už mám i komentáře a doufám, že časem je doplním i u těch ostatních. Každopádně za seriál jako celek plný počet ne, protože je to třeba zprůměrovat a ne všechny epizody jsou na pět hvězd. I tak to budou nejsilnější možné čtyři a třetí série je jednoznačně nejlepší.90% (13.12.2023)

Klíďo to zopakuji po ostatních - reál přináší nejpitoresknější situace, tedy scénář ok. Linky jednotlivých person nijak zvlášť neruší, snesitelně dokreslují. Výborné obsazení (zde se z průměru vymknu - Vladyka a Hanuš hrají epesně to, co mají). Z pohodové trojky však seriál vyhouply výše dvě věci. Na českou tvorbu musíme být hodnější - a především to nečekaně sedí. Atmosféra, státní zástupci a jejich přístup, neodvolatelní i nepostižitelní soudci, mezi kterými je nejen řada lunetiků, ale i pěkných ,,pššššššt". Poptejte se vyšetřovatelů ve vašem okolí. Některým to půjde samo, viď, Zdendo? (06.09.2017)

„No hele, jedno je jasný, sama si to neudělala.“ – „Nekecej, tos mě teda překvapil.“ Případy 1. oddělení to mají těžké. V dnešní době, kdy vzniká právě v žánru krimi seriálu prakticky neustále jedna zahraniční pecka za druhou, je těžké tuzemskému divákovi představit něco, co by v tomto silně konkurenčním prostředí se ctí obstálo. Ale tvůrci Případů naštěstí pochopili, že nemohou publikum oslnit stejnými trendovými způsoby a vydali se jinou cestou. Tým 1. oddělení není plný bezchybných, geniálních hochů, co používají ty nejmodernější technologie. Jsou to obyčejní chlapi ze staré školy, kteří chybují, sem tam něco přehlédnou, občas si dají dohromady některé souvislosti špatně nebo až později, své hraje i faktor náhody, nicméně tenhle civilní přístup je mi hodně po chuti (výborná ilustrační scéna je třeba v díle, kde mladý stážista po chuti zkouší poznat, co je rozsypaného na podlaze a dostane sprďáka: „Tak co blbneš?! Moc koukáš na detektivky.“). Co se týče hereckého obsazení, je maximálně sympatické (největším oblíbencem je pro mě prozatím Polívkův moudrý, staromilský a nesmírně vtipný Plíšek), dochází i na hodně cameoroliček (nejvýraznější z nich je opět z rodiny; Anna Polívková si svůj part očividně velmi užila). A jestliže jsem použil u postavy majora přívlastek „vtipný“, tak ten se dá vztáhnout na celý seriál (až mě to občas překvapuje, kolik humoru sem tvůrci vměstnali). S tím souvisí i narážky na českou mentalitu typu: „Copak pane Štromf? Už maj zajištěný stopy?“ – „Není co zajišťovat.“ – „Jak to?“ – „No než sme přijeli, tak bába uklidila. Se styděla, že má doma bordel.“ /či „Vedoucí výjezdu onemocněl, tak sem to vzal za něj.“ – „Jo tak.“ – „Dávaj hokej, nikomu se nechce.“. Potěší i odkaz na československou žánrovou legendu Hříšné lidé města pražského, jak přímo jedním dílem, tak hlavně titulní znělkou, kterou má Pražák jako vyzvánění na mobilu a slyšíme ji poměrně často. Samozřejmě seriál dokonalý není, za slabší se dá považovat herectví protagonistů ve vedlejších rolích (čím menší part, tím horší; a obecně záporáci), za poněkud úsměvné beru doznání některých zločinců po pouhém vyřvání ze strany vyšetřovatelů. Po první sérii každopádně nadšeně hodnotím silnými 4*. „Počkejte, pane kapitáne, co provedl? Že mu sem dneska ráno manželka donesla kufry, tak sem si myslela…“ – „Myslela ste si dobře.“ „Že…?“ – „Nechtěl doma mejt nádobí. Nashledanou!“ (01.07.2014)