Prípady 1. oddelenia

Vyšetřování vražd podle skutečných událostí oživené známými hereckými tvářemi, které potěší. Jediné, co mě štvalo a kvůli čemu jsem i na čas sledování seriálu přerušila, bylo vylíčení samolibého šéfa oddělení. Ono to tak asi v reálu může být, že lidi, co jsou u moci, nejsou ani zdaleka tak schopní, jak by měli být a spíš těží ze svých podřízených, ale tenhle mě vytáčel na maximum. Nicméně případy mě bavily, ať už se jednalo o ty medializované (vražda novináře) nebo o ty méně známé, takže sázím spolehlivé 4*, mohli by přitočit další. (09.11.2014)

Věrohodné, opravdové, přesvědčivé, k tomu skvěle zahrané a opatřené výbornými dialogy. Vlastně jsem na takový krimiseriál čekal celý život, jsa tímto prostředím mírně poznamenán. Jedinou nevýhodou tohoto díla je, že vedle něj valná většina jiných seriálů či filmů z prostředí zločinu a kriminalistiky působí až skoro směšně naivně. (11.03.2014)

Viděl jsem už hromadu sraček, co se považovali za krimošky současnosti. A to jak z Ameriky, Skandinávie, tak dokonce i z tuzemska. Nicméně musím se přiznat, že Případy 1. oddělení mě na první shlédnutí okamžitě sejmuly. Prvním dílem mě sejmul především ten herecký atak, který slibuje jednu hereckou hvězdu vedle druhé. Druhým dílem jsem pak pochopil, že tenhle seriál si prostě nechce na nic hrát...on vypráví příběhy z okolí Prahy tak, jak se pravděpodobně opravdu stali. Bez příkraz, s upřímností a obyčejností, které si v tomto ohledu nesmírně vážím. Žádní nagelovaní a dobře nasvícení šampónci. Prostě chlapi, co po práci jdou na pívo, pak domů za manželkou a ráno se zase probudí s hlavou plnou sraček, které je třeba během dne důkladně eliminovat. Oceňuji, že Česká Televize to takhle zkusila a nesmírně si tohoto seriálu vážím. Zatím jsou to čtyři, ale pokud to celé takhle půjde dál, nebudu se bát dát i pátou hvězdičku. Jo a Ondra Vetchej si tu Spartu mohl trošku odpustit...Hlásím, že po druhé sérii navyšuji na pět hvězd. Ještě se mi nestalo, abych se těšil na pondělní pravidelnou českou kriminálku s Českou televizí. Díky a díky i hercům, kteří byli a jsou naprosto boží. Všichni, do jednoho! (14.01.2014)

První díl, ten rozjezdový, mě docela znechutil. Nešlo o špatné filmařské provedení, ale nevkusné vykreslení charakteru jednotlivých postav. Především zobrazení role Miroslava Vladyky (nebo že by Míra přehrával?). Stupidněji to filmařsky vyjádřit už snad ani nešlo. No, a že vyšetřovatel tyká přeochotnému svědkovi (tedy i potenciálnímu vrahovi) mi žaludek také nestrávil dost dobře. Pokud se to tak stává i ve skutečnosti, tak je to špatně. Vykání totiž udržuje jistý odstup, a ten by si především kriminálka měla vždy udržet. Nejsme přece na diskotéce, že pánové scénáristi Malindo či Mareši, případně skuteční vyšetřovatelé. Postupně jsem sledoval i další díly a mohu nyní snad už nějakou tu hvězdu přihodit. S postupem následujících dílů docházím k již nadprůměrnému hodnocení. Následné díly jakoby napravily v mých očích špatný dojem z toho úvodního. Musím ale přiznat, že Případy 1. oddělení u mě patří mezi pořady, které mě u TV každé pondělí usadí. V ostatních dnech týdne mě však ČT televize doslova od obrazovky vyhání ke knize. Nu, a po odvysílání Kobry a užovky či Případ pro exorcistu a následujících Modrých stínech musím vyzdvihnout Případy 1. oddělení až do nebe, protože nikdo z herců nehuhňá a zvuk je skvělý. (28.01.2014)

Tak jo, viděl jsem tři díly, u všech třech jsem pointy a zvraty odhadl asi tak 15 minut před kriminalisty a následně jsem byl nucený sledovat tu zvláštní provinční operetu, promiňte, velký pitaval z malého města plný krásného přehrávání, nesmyslné akce, která je totálně statická, ale hudba ji tlačí dopředu málem jako futuristický thriller. To rozkoukávání se do světa je zajímavé, ale scény typu rozhovor poldy a novinářky na studeném pustém parkovišti prostě pořád vypadají jako křečovitý derivát, kterému se divák zběhlý v estetice scandi-noir musí jenom lehce pousmát. Něco mi říká, že kdyby k údajně realistickým případům (občas o míře realismu silně pochybuju, resp. některé zkratky ve scénáři dost vraždí logiku dění) zkusili tvůrci zvolit syrovější přístup, nemuselo to zase působit až tak nejapně. Ale ten kontrast přiblblých peripetií a rádoby-osudového důrazu je na hlavu padlý. Ale chápu, že fenomén "pondělní detektivky na čété" a místní normalizační tradice "poldů s turkem, stařenou a rohlíkem" diktuje méně přísná kritéria. Po pár dalších rutinních dílech přihazuju hvězdu, dá se na to koukat jako na neurážlivou kulisu. Pro cukráře Enšpígla: když jsem naposledy mluvil s kamarádem detektivem, vyšteřoval skutečné případy, ne epizody seriálu. A když jsem posledně pustil telku, dávali tam epizody seriálu, ne skutečné případy. Mimochodem, Případy si dotyčný kriminalista velmi pochvaloval. Prý je to ze života. (14.01.2014)